Před rokem Jan Borna inscenoval na stejných prknech také hru z devatenáctého století, a to Stroupežnického Naše furianty. Letos se rozhodl pro Hráče, kteří opět vynikají skvělým hereckým obsazením, jednoduchou scénou a hudebním aranžmá.
Hlavní role se zhostil Jan Meduna, mladý člen souboru Divadla v Dlouhé. Jako podvodníci vystupují Jiří Wohanka, Miroslav Táborský a Tomáš Turek. Všichni mají svůj specifický styl herectví a vyjadřování, který Janu Medunovi zatím chybí. I proto jeho postava působí ve srovnání s ostatními méně důležitě, přestože se příběh točí kolem ní.
Když se řekne Gogol, každému vytane na mysl groteska kritizující současný stav společnosti. Jak sám režisér poznamenává, za téměř dvě stě let, co uplynuly od premiéry, se poměry ve společnosti příliš nezměnily a aktuálnost tématu, kdy podvodník podvádí podvodníka se neztratila. Na druhou stranu příběh Hráčů je natolik známý, že samotný v dnešní době už nemůže být nosným tématem celé inscenace.
Také humor se za stovky let příliš nezměnil. Přesto jakoby tentokrát zůstal v pasáži před divadlem a ne a ne najít cestu do jeho sklepních prostor. Celá inscenace je milá, vyvolává úsměv na tváři, ale spíše nostalgický než jako ozvěnu jevištního vtipu. Herci jakoby z toho nechtěli “dělat komedii”.
I hudba v porovnání s loňskými Furianty zostává. Zatímco minule zaznívaly lidové více hlasy a to hned několikrát. Letos se pouze drnká na kytary a jiné strunné nástroje. Jediná píseň “Jednadvacet” sice strhává diváka jako hra v karty strhává hráče, ale svým založením je pouze veselá, nikoliv prohnaná nebo zrádná, jak hra a její hráči musí být.
V současnosti Hráče uvádí v Praze ještě Divadlo Rokoko. Tam režisér do hlavní role obsadil Michala Dlouhého a tím inscenaci vyzvedl mezi to nejlepší, co se za poslední léta v Rokoku vyrobilo. Jeho závěrčný monolog diváka ohromí a dá mu na vlastní kůži pocítit, co to znamená ztratit všechno a přijít o ty nejzákladnější životní jistoty. Jan Meduna sice dostal stejný text, ale v jeho interpretaci bohužel značně pokulhává. Místo sesazeného krále podvodníků hraje nezralého mladého muže, kterému to prostě tentokrát nevyšlo.
V druhé polovině naopak vyniká Pavel Tesař v roli mladého Glova, kterého se chystají podvodníci oškubat. Na konci, když už přijde na scénu jako obyčejný muž poznamenává, že mu podvodníci slíbili tři tisíce, když svou roli zahraje dobře. Podle mě si je skutečně zasloužil.
Závěrečné hodnocení: Gogolovi Hráči by si zasloužili více humoru a klidně i přímočarejší karikatury, kterých se ale zatím herci bojí. Ale divadlo je živý tvar, za půl roku to může vypadat úplně jinak!
Jméno inscenace: Hráči
Divadlo: Divadlo v Dlouhé
Režie: Jan Borna, Miroslav Hanuš
V hlavních rolích: Icharev - Jan Meduna; Utěšite - Jiří Wohanka; Švochněv - Miroslav Táborský; Krugel - Tomáš Turek; Glov st- - Vlastimil Zavřel; Glov ml. - Pavel Tesař; Zamuchryškina - Marie Turková a další
Žánr: Komedie
Cena vstupenek: 320 až 190 Kč podle místa v sále, 40% sleva pro studenty do 2. a 3. zóny
Premiéra: 11. 2. 2012
Hodnocení: 70%
Foto: archiv divadla v Dlouhé (Martin Špelda)
