Primátů si Kanada na těchto olympijských hrách připsala několik. Hokejové zlato na domácí půdě získala jako teprve druhý tým v historii. Hokejové kluziště ovládly také ženy, Kanaďanům navíc ledová plocha patřila i při curlingu. Deset medailí si sportovci pořádající země vybojovali na rychlobruslařském oválu. I v krasobruslení se reprezentantům javorového listu nebývale zadařilo – Scott Moir a Tessa Virtue vybruslili Kanadě zlato jako teprve první taneční pár. Krasobruslařka Joannie Rochette se stala symbolem kanadské nezlomnosti, když si dva dny po šokující smrti své matky osobním rekordem vysloužila bronz. S výčtem bychom mohli pokračovat ještě dlouho, než bychom došli ke konečnému počtu šestadvaceti medailí.
Přitom ještě před závěrečným víkendem to vypadalo na velké zklamání. Můj kanadský kamarád Victor to vyjádřil přesně: „Já jsem spokojený, vždyť už máme víc zlatých než před čtyřmi lety v Turíně. Ale vláda do olympioniků investovala spoustu peněz, takže očekávala víc. Pro ně jsou ty výkony asi zatím katastrofální.“ Tehdy se počet kanadských medailí pohyboval ještě pod dvacítkou a zdálo se, že smetanu vancouverských her slízne hlavní rival pořadatelské země, Spojené státy americké. Situace se nakonec vyvinula příznivěji, ale stejně má pro Kanadu zvláštní význam fakt, že ve finále hokejového turnaje mohl její výběr pokořit právě mocné americké sousedy.
Kanada rozhodně nechtěla opakovat ostudu z olympijských her pořádaných před dvaadvaceti lety v nedalekém Calgary. Tehdy domácí tým nezískal jediné zlato, dosáhl jen na dva stříbrné a tři bronzové kovy. Proto kanadská vláda před čtyřmi lety zahájila projekt Own the Podium (volně přeloženo „Ovládnout stupně vítězů“), který spočíval v masivní finanční podpoře sportovních odvětví, která měla na letošních olympijských hrách naději na úspěch. Neskromným cílem kanadského týmu tak letos bylo získat nejvíce medailí ze všech účastíků her. Cíl přestřelen, nejvíc cenných kovů si odváží Spojené státy americké.
Předseda kanadské olympijské komise Michael Chamber před hrami vyhlašoval, že věří v zisk 34 medailí. Tento počet nakonec překonal právě jen tým USA, který konečnými sedmatřiceti cennými kovy navíc přepsal historické statistiky. Kanada si sice připsala rekordní počet zlatých medailí, ale jinak nedopatřením místo stupňů vítězů ovládla spíš jejich okolí. Na čtvrté nebo páté pozici skončilo celkem 24 domácích sportovců, čímž Kanada dotáhla USA na počet padesáti umístění do pátého místa. Mezi prvních osm se protlačilo víc kanadských sportovců než zástupců jakékoli jiné země. Laťka byla prostě vysoko, ale jak shrnul Chamber: „Ty cíle nebyly přehnané - jen díky nim máme teď čtrnáct zlatých medailí.“
Ve skutečnosti vlastně kanadská vláda svou štědrou podporou inspirovala kanadské sportovce i sportovní fanoušky k obrovské víře v národní úspěch a každý Kanaďan tak snil svůj olympijský sen. Francouzský deník Le Monde právem označil za opravdového vítěze her kanadský patriotismus. Deník Vancouver Sun pak hodnotí hry pozitivně hlavně z hlediska globálního dopadu povedeného pořadatelství na povědomí o západokanadském městě. Vypočítává, že aspoň část těchto olympijských her zaznamenalo víc než tři a půl miliardy lidí po celém světě. A vyvozuje: „Když teď řeknete, že jste z Kanady nebo Vancouveru, bude to znít dost cool, ne?“ A o to přece také šlo.
Foto by Zimbio.com
