Queer as Folk – realistický, oslavující nebo znevažující?

Je otázka vůbec relevantní? Zesměšňující/znevažující seriál přece může být i realistický, pokud se objekt seriálu znevažuje sám.

Asi většina čtenářů zná seriál Queer as Folk (americkou verzi). Mnozí jej považují za úžasné dílo, největší seriálový kult queer komunity. Vznikl na základě britské stejnojmenné verze, kterou napsal slavný scénarista Russel. T. Davies (díky němu byl obnoven seriál Dr. Who). Ten se jej rozhodl napsat poté, co se málem předávkoval léky, chtěl změnit životní styl a konečně napsat seriál oslavující jeho homosexualitu. Nicméně jsou tu i lidé, kteří si zase myslí, že seriál homosexualitu zesměšňuje spíše než oslavuje.

„Hnusná šílenost, která nás (gaye) zesměšňuje a ukazuje ve špatném světle.“

Popravdě, není nijak překvapivé, že vznikl i takovýto názor. Určitě kdyby někdo, kdo není zrovna gay-friendly, viděl prvních pár minut, tak to jeho názor moc nezmění. Spíše ho to utvrdí v jeho negativním názoru. Možná kdyby vydržel trochu déle (do třetí série nebo do třetí epizody, tady se názory taky různí), tak názor změní. Jenže víc než těch pár minut nevydrží.

Je vážně zesměšňující/znevažující?

Seriál otevírá: „Měli byste vědět, že všechno je to o sexu. Je to tak. Říká se, že muži přemýšlí o sexu každých 28 vteřin. Ale to platí u heterosexuálů, u gayů je to každých devět.“ Což rozhodně není lichotivá vizitka. Pak seriál ukazuje na sál plný poloobnažených těl tancujících na protivnou hudbu, kterou každý, kdo má trochu hudebního citu, nevydrží poslouchat déle jak pár minut. Poté se nám představuje ústřední dvojice pilotního dílu. Brian, který za jeden týden vystřídá tolik sexuálních partnerů, že epizoda How I Met Your Mother, kde se ústřední postavy diví, jak mohl mít Barney Stinson 200 partnerek (protože to je přeci strašně moc), přijde jako naprosto směšná (v tom pro sitcom negativním slova smyslu).

A pak je tu Justin. Poprvé se podívá do „queer čtvrti“, a už skončí v posteli s někým skoro dvakrát starším (s Brianem), a ještě k tomu ve věku, kdy je sex s ním v daném státě nezákonný.

A o čem vlastně pilot je? Prakticky celou stopáž stráví Brian s Justinem v posteli. Výjimkou je krátká přestávka, kdy jedou do porodnice, protože se Brianovi narodil syn. Tímto jedinou „hodnotnou“ zápletku (rodičovská práva LGBT osob) celkem úspěšně zesměšní. A hned další díl řeší problémy s tolerancí. A člověka napadá zhoubná myšlenka: „Může se pak člověk divit té intoleranci?“

A vlastně pořád ano. Ačkoliv člověku může přijít toto chování amorální, a je dokonce i ilegální (bylo to již v době, kdy již v daném státě byla povolená věková hranice pro homosexuální styk, takže vymlouvat se na amorálnost zákona nemůžeme), dostat pálkou do hlavy si Justin i tak nezaslouží. Na druhou stranu, tohle je asi typ myšlení, který v Americe (a dalších mnoha státech) té doby nebyl úplně typický. Přece jen seriál vznikl před téměř patnácti lety, a ačkoliv se to zdá jako krátké časové období, v oblasti tolerance k LGBT menšině představuje těch 15 let velký rozdíl.

Mají volnější morálku. Znamená to, že nemají duši?

A queer seriál, kde většina postav, které nejsou vykroucené, má zálibu v drogách a střídání partnerů, asi nepůsobí úplně nejlépe. Ostatně záliba v drogách je dost specifická kapitola. Vždyť i jediná z hlavních gay postav, která nepatří ani do jedné z těchto „kontroverzních skupin“, konzervativní účetní Ted, velmi záhy málem umře, protože si domů přivede kluka, který ho omylem předávkuje drogami a uteče. Následuje scéna v nemocnici, kdy se jeho matka ptá jeho přátel: „A myslíte si, že by se mu to mohlo stát, kdyby byl hetero? Že kdyby si domů vodil holky, že by ho nějaká předávkovala a utekla?“ Jo, a pak se tato milá, konzervativní postava stane pornokrálem a přejde k závislosti na drogách a gangbang party.

Nutno dodat, že je zde zobrazována i činnost různých organizací za práva gayů, které se snaží světu vyvrátit jeho stereotypy. Jenže většinou jsou tyto organizace zesměšňované. 

Je realistický?

Ano. V seriálu je plno realistikých prvků  vystupují v něm „normální“ postavy. Ano, je jich děsně málo a vystupují krátce. Ale vždyť tohle je realistický pohled, ne? To, že se nám to nelíbí, ještě neznamená, že to není pravda. Navíc těch lidí, kterým se to nelíbí, není zas tak moc, jak by se mohlo zdát. Člověk si může říci „když se podívám na své známé, není mezi nimi prakticky nikdo, kdo by byl vykroucený či promiskuitní“. Jenže známé si vybíráme, a pokud tyto lidi nemáme rádi, budeme jich znát málo, to není nijak překvapivá úvaha. 

Takže…?

A abych nevypadal, že seriál jen hejtím (těm, co nesnáší počešťování anglicismů, se omlouvám), musím dodat, že já jsem se naopak po jeho shlédnutí (ne celého, těch epizod je strašně moc a času je málo) stal krapet tolerantnější. U některých skupin lidí si člověk řekne „a čím jsou vlastně špatní?“ Je člověk, který tráví večery pokaždé s jiným klukem, opravdu o tolik horší než člověk, který dny tráví bez jakékoliv náplně  každý večer tráví u televize, cpe se brambůrkami, tloustne a nadává na všechny okolo? Je pohled na totální vykrouceniny skutečně nepříjemnější než na obtloustlého pantátu, který má v padesáti kondičku jako osmdesátník?  

 

A co vy? Je podle Vás seriál oslavující či urážející? Myslíte si, že má v současnosti význam takovouto problematiku u seriálů řešit? Dejte nám vědět na Facebook.


Foto: deviantart.com (JunjouSakura,ZhaoT)

Podobné články