…

Šestidenní okruh na skútru po vietnamské oblasti Ha Giang

Na konci května jsme se s přítelem rozhodli podniknout výlet na skútru po zhruba 400 km dlouhém okruhu Severním Vietnamem, jehož některé části se nacházejí v...

Cestování
Na konci května jsme se s přítelem rozhodli podniknout výlet na skútru po zhruba 400 km dlouhém okruhu Severním Vietnamem, jehož některé části se nacházejí v...

Na konci května jsme se s přítelem rozhodli podniknout výlet na skútru po zhruba 400 km dlouhém okruhu Severním Vietnamem, jehož některé části se nacházejí v blízkosti čínských hranic. Trasa je velmi oblíbená a tak zde potkáte spoustu cestovatelů. Ideální je rozložit si trasu do 4 dní, my ji zvládli za necelých 6 dní, ale to jen proto, že nám jeden den propršelo a proto jsme zůstali odpočívat v jednom z městeček, které se na trase nacházejí. Ale teď k samotné cestě.

Den první: Déšť, mlha a nehoda na silnici

V městečku Ha Giang ve Vietnamu jsme si za 200 vietnamských dongů na den půjčili skútr a vyrazili jsme za ne úplně ideálního počasí. Bylo sychravo, hodně zataženo a také trochu deštivo. Naštěstí jsme se vybavili pláštěnkovým pončem, takže jsme nemokli, ale na mokré silnici jsme se trochu báli, hlavně když jsme si předtím četli o vysoké nehodovosti na tomto okruhu a po prvních deseti kilometrech se nám tato informace potvrdila, když jsme viděli mrtvolu řidiče skútru, kterého srazil autobus, což nás samozřejmě trochu vykolejilo a pokračovali jsme tedy v hodně mírném tempu, rychlostí kolem 30 km/hod. Cesta je již od začátku nádherná, plná výhledů na zelené kopce a lány s kukuřicí, ale serpentýny, ze kterých se každou chvíli vyřítí nějaký kamion, nejsou dvakrát příjemné. Jelikož jsme vyjeli až kolem třetí odpoledne, neujeli jsme první den moc kilometrů a našli jsme si ubytování v krásném městečku Tam Son obklopeném úžasnými kopci včetně Dvojité hory núi Cô Tiên.

Den druhý: Jeskyně, výhledy a přespání poblíž čínských hranic

Další den jsme se vydali projet do okolí a pozorovali místní obyvatele při sklízení rýže. Pokračovali jsme dále k jeskyním Lung Khuy Cave, které nás příjemně překvapily, zejména svojí velikostí. Od parkoviště k nim vede asi dvoukilometrová cesta do kopce, která nám dala docela zabrat při vlhkosti snad 80% a teplotě kolem 30ti stupňů, ale rozhodně to stálo za to. Platí se sem menší vstupné, ale jsou opravdu rozlehlé a jedná se o standardní vietnamské krápníkové jeskyně. Uvnitř jsou krásné cestičky vedoucí kolem osvětlených krápníků a občas se musíte hodně sehnout, abyste mohli pokračovat dále. Po tomto skvělém zpestření jsme pokračovali dále po okruhu a čekaly nás mnohem krásnější výhledy než předešlého dne, takže jsme zastavovali snad každých pět minut a tak jsme toho opět moc neujeli a cestu do ubytování jsme absolvovali za tmy a v úplné mlze. Když jsme dojeli do nejblížšího městečka, doufali jsme, že seženeme něco k přespání a také se poštěstilo a našli jsme krásný hotýlek, který byste v takové oblasti opravdu nečekali.

Den třetí: královský palác, neobvyklá masáž a pohraniční vesnička

Abychom také něco stihli, třetí den jsme si přivstali a vyjeli do vesničky Pho La, odkud je to do Číny jen pár kilometrů, ale až na samotné hranice jsme si netroufli. Samotná vesnička však byla obrovský zážitek. Většina turistů projíždějící okruhem totiž až sem nejezdí a tak zde na bílé nejsou vůbec zvyklí, ale lidé jsou milí, pozdraví, zamávají či vám dokonce udělají skvělý čaj. Bylo skvělé se tu jen tak procházet, fotit si místní obyvatele, pozorovat je při orání s buvoly nebo blbnout s dětmi. Objevili jsme také maličký chrám s neuvěřitelně silnou energií, kde jsme si pár minut lehce zameditovali. Čekalo nás dalších 30 km a to do královského paláce Vuong Chi Sinh v údolí Sa Phin. Opět se zde platí malé vstupné. Fascinující je nejen samotný palác (což pro tuto stavbu zní možná trochu nadneseně), ale i jeho okolí, náměstí, na kterém se palác nachází a Hmongové všude kolem. Byli jsme zde skoro sami a tak jsme si palác mohli nerušeně projít a objevovat spoustu místností, které kdysi obýval poslední Hmongský král. 

Naší poslední zastávkou toho dne bylo město Dong Van, které už viditelně začalo těžit z přívalu turistů a tak se zde nachází homestay vedle homestaye, spoustu barů, kaváren a restaurací. Nejvtipnější je, že vše vypadá úplně stejně, i ceny jsou samozřejmě srovnatelné, takže vybrat si je poněkud těžké. My se nechali ulovit jedním neodbytným managerem hezkého guest housu, který nám nabídl, že nás doprovodí na masáž a na večeři do italské restaurace, ke které jsme byli hodně skeptičtí, ale dostali jsme tam takovou pizzu a lasagne jako nikde už dlouho ne. Každopádně masáž byla asi ta nejhorší v mém životě, protože nás vlezlý manager dovedl až na místo, tam nám domluvil cenu a nakonec s námi šel až do masážní místnosti, kde začal mého přítele svlékat a hlasitě obdivovat a asi pět minut stál v rohu a při masáži nás pozoroval. Nakonec jsme ho již hodně nepříjemně požádali, ať místnost opustí, což neochotně udělal. Samotná masáž byla také příšerná, protože do nás drobné vietnamské dívky celou dobu bušily pěstí, povídaly si a pouštěly si přišernou asijskou disco hudbu z Youtube. Večer jsme završili skvělými drinky v jednom z barů se skvělým anglickým párem.

TIP: Vydejte se do Vietnamu po vlastní ose nebo si vyberte jeden ze zájezdů do Vietnamu od CK Go2. 

Den čtvrtý: Nicnedělání v Dong Van

Jelikož jsme se probudili hodně pozdě s obrovskou kocovinou, den jsme strávili v Dong Vanu víceméně na pokoji. Vylézali jsme pouze do bistra na jídlo a přitel zkusil místní počítačovou hernu, kde to ovšem po půl hodině v zakouřené místnosti plné desetiletých dětí s vlastním popelníčkem vzdal.

Den pátý: Nedělní trhy, propíchlá pneumatika a nejkrásnější vietnamská silnice

Ráno jsme měli naplánované vyrazit na trhy do městečka Meo Vac, ale jelikož nám někdo propíchl pneumatiku a nám se nepodařilo rychle najít nikoho, kdo by nám ji opravil, nezbylo nám nic jiného než zůstat na trhy v Dong Vanu. Jaké bylo naše překvapení, když jsme tam dorazili a viděli dokonalou přehlídku všech možných hmonských etnik, nejrůznějších barev a produktů. Trh byl obrovský, prodávala se zde i zvířata a my měli několik hodin plné ruce práce s focením. Po opravení pneumatiky nás čekala nejhezčí část celého okruhu a to cesta do Meo Vac přes Ma Pi Leng – nejimpozantnější průsmyk ve Vietnamu. Zastavili jsme na několik nádherných vyhlídek a také jsme objevili spoustu marihuanových polí, od kterých jsme raději utíkali pryč, když jsme si vzpomněli na scény z filmu Pláž. Čekala nás ještě dlouhá cesta zpět do Ha Giang a tak jsme na to šlápli a do večera ujeli dalších asi 100 km, abychom toho na poslední den měli co nejméně.

Den šestý: Cesta zpět do Ha Giang

Před námi bylo posledních 100 km cesty a jelikož jsme měli na odpoledne zabookovaný autobus, museli jsme přidat. Nečekali jsme však, že když celou cestu byla silnice zpevněná, najednou přijde padesátikilometrový úsek plný výmolů, kamenů a všeho možného, co se opravdu špatně sjíždí a několikrát jsme skútr skoro položili. Chvílemi jsme jeli rychlostí i 20 km/hod a já se bála, že autobus nestihneme, ale naštěstí vše dobře dopadlo i přes všechny scény, které během cesty proběhly a my se po x hodinách příšerné jízdy dostali bezpečně zpět do Ha Giang.