Když si přivřete prst do dveří, uhodíte se do něj kladivem nebo se vám stane s nebohým prstem jakákoli jiná tragická nehoda, vaším prvním instinktem je vložit zraněný prst do úst. Nějakým záhadným způsobem totiž funguje, že to dočasně snižuje bolestivé signály do mozku. Jak je to ale možné a jak to vlastně funguje?
Abychom to pochopili, je třeba si vysvětlit, jak je v těle komunikována bolest.
Je potřeba uzavřít bránu bolesti
V 17. století francouzský vědec a filozof René Descartes řekl, že v těle jsou určité receptory bolesti, které informují o bolestech v mozku. Žádná studie ale tyto receptory kdekoli v těle nedokázala identifikovat. Můžete sice zapůsobit na nervová vlákna, která přenášejí bolest, ale jejich úkolem není jen přenášet bolest. Přenášejí i všechny ostatní pocity.
V roce 1965 dva profesoři z MIT, Patrick Wall a Ronald Melzack, navrhli něco, co nazvali teorií vstupní brány bolesti. Ta platí v podstatě dodnes, jenom s vylepšením z roku 1996, kdy Edward Pearl zjistil, že buňky obsahují nociceptory, neurony, které signalizují poškození tkáně.
Existují dva druhy nervových vláken. Velké, které neobsahují informace bolesti a malé, které je obsahují. Když se tedy aplikoval pacientovi do těla elektrický stimul, prvně se stimulují velká vlákna. Jak se zvyšovala intenzita elektrického stimulu, začala ho vnímat také malá nervová vlákna a ty už mozku dávají informaci o bolesti. Otevřela se brána. Jak jí zavřít? Zase začít stimulovat velká nervová vlákna, která nemají informace o bolesti.
Co to tedy všechno znamená? A proč si cucáme prst?
Když se uhodíte a prst si dáte do úst, nebo si začnete místo na hlavě, do které jste se bacili, mnout, stimulujete velká nervová vlákna, která na chvíli přehluší bolest. V podstatě zmatete receptory bolesti tím, že dáte svému tělu jiné signály, kterým dává tělo přednost v mozku. Dle teorie uzavřete bránu, což sníží bolest.
Samozřejmě, při vážných zranění to nefunguje, protože intenzita poškození je tak silná, že ji nedokáže přehlušit stimulace velkých nervových vláken. Proto když vám vlak utrhne nohu, mnutí stehna vás bolesti nezbaví. Ale až se praštíte o skříňku do hlavy, mněte, seč vám síly stačí.
