Chlapi a dobré jídlo, to k sobě vždycky šlo a vždycky půjde. Otázka je, co si pod tímto pojmem představit. Chlapi si pravděpodobně představují pořádnou flákotu masa s notnou dávkou omáčky, nebo obrovský, šťavnatý burger, po kterém pomalu a ladně stéká seškvařený sýr. Atmosféru této představy doladí tak, že jasně vidí sami sebe, sedícího v pěkné restauračce, s kamarádem po boku, pivem v ruce a očima upřenýma na obrazovku televize, kde se jako hejno mravenců honí spousta bílých a červených teček za kulatou královnou.
Otázka ale zní: Proč chlapi tak rádi mluví o tom, kolik toho snědli?
Ženský mají rádi pořádný chlapi, který umí vzít za práci – Ano, to je jistě pravda.
K tomu se ale muž potřebuje pořádně najíst, aby měl odkud čerpat potřebnou energii. – Ano, to je také jistě pravda.
Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy si muži, ti silní bejkové, počítají gramáže jídel a s patřičnou hrdostí vítěze předkládají seznam toho, co za dnešek stihli spořádat. Ohromnou radost jim udělá zejména to, když se v jejich blízkosti pohybuje jiný představitel mužského pokolení, který do sebe nezvládne za celý den natlačit ani třetinu toho, co si tento muž dá k obědu. Pak přichází na řadu ta úžasná a legendární věta: Tímhle bych se nenajedl ani k snídani.
Je skutečně třeba, aby se muži takto přecpávali?
Je samozřejmě žádoucí, aby se z chlapů nestávali anorektici, ale všechno má svojí hranici. Pokud totiž muž normálních rozměrů tvrdí, že je absolutně v pořádku, že denně spořádá nesmyslné množství jídla a je to proto, že prostě takový je, a kdyby to neudělal, měl by hrozný hlad, tak to je rozhodně špatně! Sám si zcela nesmyslně roztáhl žaludek a ten teď chudák vůbec neví, co by měl pozřít dříve – a to je jednoznačně špatně pro jeho tělo!