Odyssea aneb cesta zpátky

Rozbor jednoho z nejvlivnějších děl světové literatury.

Odyssea jakožto jedno z nejdéle známých děl položila základy evropské literatury a její samotný název se stal pojmem pro dlouhé putování. Jde o epickou skladbu, pojednávající o osudu hrdiny Odyssea, jež je psána nerýmovaným šestistopým veršem – to znamená, že je rým vyvolán pravidelným střídáním přízvuku na třetí a čtvrté hlásce. Pro představu jsem v ukázce vyznačil přízvuky úvodní věty prvního zpěvu:

O muži zchytralém, zo, mi vypravuj, který se mnoho,
mnoho nabloudil světem, když posvátnou vyvrátil Tróju,
mnouviděl sta a smýšlení rodů poznal,
množství vytrpěl běd též na moři, trudě se v duši
pasem o svůj život a vrat milených druhů.
(přeložil Otmar Vaňorný)

Nepřirozený slovosled a zastaralé výrazy mohou pro někoho představovat nepřekonatelnou překážku, kvůli níž se této klasické knize raději vyhnou. Kdokoli si však může vybrat z mnoha převyprávění, do nichž bylo toto dílo přetvořeno, zůstávají tak ale ochuzeni o mistrovské pasáže, kterých je původní kniha plná. Je to dílo od počátku nabité akcí, plné básnických přívlastků a povedených přirovnání. Hlavním motivem je věrnost domovu, ta je zachycena na kontrastu mezi věrnou Pénelopeou a Odysseem, který musí jednak používat lstí, aby přežil, a jednak je sváděn kouzly svých družek Kirké, Kalypsó, Sireén a nakonec i fajácké princezny. Vedlejším motivem je Télemachovo vydobývaní si místa ve společnosti po svém otci.

Traduje se, že Odyssea stejně jako Íllias, jež jí předchází, byly sepsány řeckým pěvcem jménem Homéros, o němž se však neví, kdy žil nebo jestli vůbec žil. Je totiž možné, že byla obě díla vytvořena jako lidová pověst. I kdyby ale měla jediného autora, i ten by musel z nějaké lidové pověsti čerpat. Podle odhadů Odyssea vznikla někdy v osmém století před naším letopočtem. Děj je rozdělen do dvaceti čtyř zpěvů, v nichž je polovina soustředěna na Odysseova dobrodružství při plavbě z trojského bojiště do rodné Ithaky a polovina na jeho pomstu ženichům.

Télemachovo poselství

Uplynulo již deset let, co Odysseus odplul dobývat Tróju, a v jeho paláci na něj věrně čeká jeho žena Pénelopea a syn Télemachos. Kolem hrdinovy manželky se za jeho nepřítomnosti nashromáždila horda ženichů, kteří obléhají jejich palác a zneužívají pohostinnosti. Bohyně Athéna v přestrojení přichází k Télemachovi s poselstvím, aby se vydal na cestu do Pylu a Sparty, kde se má dozvědět, co se stalo s jeho otcem.

Na Pylu se k němu Athéna opět přidává a dělá mu rádce v podobě Odysseova druha Mentóra. Setkává se tam s Nestórem, nejstarším a nejmoudřejším člověkem trojské výpravy, a vyptává se ho na svého otce, ale co se s ním stalo, se od něj nedozví. Místo toho mu vypráví, co se po návratu domů stalo Agamemnónovi, veliteli řeckých vojsk – objevil svou ženu s milencem, který ho hned po návratu zavraždil, čímž předznamenává, čeho se bude obávat i Odysseus. Ve Spartě potkává Protea, který mu prozradí, že je Odysseus vězněn nymfou Kalypsó na jejím ostrově. Po tom, co to Télemachos vyslechne, vydá se rychle nazpět do paláce.

Cesta zpátky

Pak zastihujeme Odyssea, bořitele měst, který je již sedm let vězněn zamilovanou nymfou Kalypsó, jak sedí na břehu moře a tak jako každý den vzlyká steskem po domově. Hermés sestupuje z Olympu a přináší Kalypsó zprávu od bohů, aby Odyssea propustila. Ta se neochotně podvolí vůli bohů a nechá Odyssea odplout. Když to však zjistí Poseidón, bůh moří, který je na Odyssea rozzuřen, potopí mu jeho loď a on se jen tak tak dostane živý na pevninu. Na břehu se střetává s fajáckou princeznou Nausikaou a jejími družkami, které ho umyjí a dají mu nový oděv; Princezna se do upraveného Odyssea na místě zamiluje. Odysseus při oslavě předstupuje před krále a žádá ho, aby mu poskytl loď na svůj návrat domů. Král svolí a vyzve ho ke sledování slavnosti. Na ní se objeví slepý pěvec, který zpívá o dobývání Tróje (usuzuje se, že je to sám Homéros). Tento zpěv Odyssea rozbrečí, po čemž je vyzván, aby vyprávěl o svém putování.

Bloudění světem

Aby bylo zabráněno jednotvárnosti děje, přechází vyprávění ze třetí osoby na první a my se vracíme zpátky v čase na začátek Odysseovy plavby – Trója byla dobyta a muži se už těší domů. Na této cestě je potkávala řada pokušení, která je od návratu domů odrazuje, a přes jejich udatnost se musí utkat se silami většími, než je ta jejich. První zastávka byla na ostrově Kikónů, jejichž sídla vydrancovali. Za to se jim obyvatelé ostrova chtěli pomstít, zabili desítky mužů, zbytek však stačil upláchnout. Další zastávkou byl ostrov, na němž rostly lotosy – ten, kdo je jednou ochutnal, je nemohl přestat jíst. Odysseus musel všechny, co je ochutnali, odvléci z ostrova a přivázat je, aby mohli pokračovat v plavbě.

Na dalším ostrově nalezli ovečky, které si vzali k jídlu. Pak se přes všechna varování vkradli do jeskyně jednookého obra Kyklópa, který to samé, co udělali oni jeho ovečkám, udělá on jim: nejdřív je uvězní a následně několik z nich začne pojídat. Odysseus Kyklópa opije, ten se ho začne vyptávat na jeho jméno, řekne mu tedy, že se jmenuje Nikdo. Když už je dost opilý, vypíchnou mu vězni pomocí velkého kyje jeho jediné oko. Obr začne řvát, čímž ke své jeskyni přivolá ostatní Kyklópy, kteří se ho ptají, co se mu stalo, načeš odpoví, že ho Nikdo chce zabít. Odysseus se svou družinou se dostanou ven z jeskyně a v dostatečné vzdálenosti prozradí Odysseus svou pravou identitu, a tím na sebe přivolá kletbu Poseidóna, který je Kyklópovým otcem.

Podsvětí

Bohové jim přejí a vládce větrů Odysseovi propůjčí váček, který jim zajišťuje vítr do plachet. Protože se však některý z jeho mužů domnívá, že je v tom váčku zlato, roztrhne ho, a tím na moři vyvolá bouřku. Přistanou tak na ostrově lidožravých obrů, kteří zničí všechny lodě kromě jediné – někomu může ostrov obrů připomenout Brobdingnag z Gulliverových cest, na rozdíl od obrů z Odyssey jsou ale ti Gulliverovi mnohem civilizovanější. Na další zastávce se posádka rozdělí, aby prohledala ostrov. Jeden oddíl dojde k chatce čarodějky Kirké, která je promění v prasata. Odysseus se za čarodějkou rozhodne jít sám a nejspíš by zlý osud postihl i jeho, kdyby mu božský Hermés opět nepomohl. Kirčina kouzla tak na něj neplatí, on s ní jednoduše dojedná mír, ta muže promění zpátky do lidské podoby; Odysseus se navíc na rok stává jejím milencem.

Po roce se vydá opět na cestu do rodné Ithaky, aby však mohl najít správnou cestu, musí zajít do podsvětí za věštcem Teiresiem. Odysseus se podobně jako později Dante dostává do podsvětí. Nachází věštce, který mu udá směr cesty, předpoví zkázu ženichů, ale také ho varuje, aby se vyhnul dobytku boha slunce. Dřív než z podsvětí odejde, setká se se svou matkou, která mu poví, že zemřela při čekání na jeho návrat; s několika slavnými reky, jako je Achillés a Héraklés, a zahlédne také známé postavy z řecké mytologie  Sisyfa, jak se marně snaží vykonat svou práci, a Tantala, jak před ním ustupuje řeka, když se z ní chce napít. Do řeči se dá i se zavražděným Agamemnónem, jenž ho varuje, aby si dal pozor na svou manželku a aby před ní hned vše neodkrýval.

Skylla a Charibda

Zpátky na volném moři musel Odysseus proplout okolo Sirén, jež k sobě vábí proplouvající lodě. Jak mu poradila Kirké, nechá posádce zacpat uši voskem, a aby věděli, kdy budou mimo jejich dosah, nechal si Odysseus uši nezacpané a posádka ho sváže, aby pod vlivem zpěvu nic neprovedl. Následná cesta mohla pokračovat dvěma směry buď podél Charibdy, vodního víru, jenž by mohl pohltit celou loď, anebo cestou nezranitelné Skylly se šesti hlavami, do nichž může do každé polapit pouze jednu oběť – kdo se chce vyhnout Charibdě, upadne do Skylly. Odysseus se rozhodne proplout okolo té druhé a ta z paluby lodi vyloví šest jeho mužů. Když se blíží k ostrovu, na němž žije dobytek boha slunce, chce se mu Odysseus vyhnout, nakonec ale ho pod přísahou, že se dobytku nic nestane, přesvědčí, aby na něm přistáli. Slib je porušen a Hélios si žádá od Dia odplatu. Zeus roztříští loď a kromě Odyssea všichni zahynou. Toho pak na trámu lodi vítr odnese na ostrov nymfy Kalypsó, čímž se kruh uzavírá.

Pomsta ženichům

Odysseus dohovořil. Dalšího rána fajácký král dodrží svůj slib a pomůže ithackému hrdinovi dostat se domů. Odysseus nepoznává svou zem, a tak si myslí, že byl podveden, jde se tedy podívat, na jaký ostrov ho dopravili. V přestrojení pastýře ho oslovuje Athéna a poví mu, že je skutečně na své rodné Ithace, a seznámí ho s plány, jaké s ním teď zamýšlí: promění ho ve starce, aby mohl zjistit, jaká situace vládne v jeho paláci. Nejdřív zavítá za Eumaiem do vepřína, jenž mu patří. Přestože ho pastýř nepoznává, mluví o svém pánu s velkou úctou, ale nechce starci uvěřit, že by se jeho pán mohl vrátit. Zalíbí se mu však a nechá ho u sebe jako hosta. Příští den se ze své cesty vrací Télemachos a stavuje se u Eumaia, kde se mu ve své pravé podobě ukáže jeho otec. Spolu pak naplánují, jak se pomstít zpupným ženichům.

Odysseus navštíví svůj palác jako žebrák a vidí tam všechny ženichy, jak mrhají jeho majetkem a jeho jen urážejí. Pénelopey je žebráka líto, a tak poručí, aby ho služky umyly. Když ho umývá stará služka Euryklea, pozná ho podle jizvy z mládí. Odysseus jí vyhrožuje smrtí, jestli ho prozradí. Později Pénelopea vyhlásí soutěž, že se vdá za toho, komu se podaří prostřelit ucha dvanácti sekyr – úkol, který svedl pouze Odysseus. Nikomu z ženichu se to nedaří, tak se přihlásí žebrák Odysseus, jestli by to nemohl zkusit on. Ženichům se to nelíbí a křičí na něj, co si to dovoluje. Do toho vstupuje Télemachos, který říká, že může luk dát, komukoli chce. Odysseus natáhne luk a bez problémů prostřelí ucha dvanácti sekyr, hned potom sáhne po dalším šípu a namíří svůj luk na Antinoa, nejzpupnějšího z ženichů. Když padne mrtev, chtějí ho za to ženiši zabít, ale zjistí, že jim byly odneseny zbraně. Odysseus jim poví, kdo je, a jednoho po druhém je zmasakruje.

Je vidět, že jsme se ocitli v jiné době, protože Euryklea při pohledu na pobité ženichy místo aby byla zděšena, tak je nadšena. Pénelopea však stále nemůže uvěřit, že se její manžel vrátil, vystaví ho proto zkoušce: nechá přestavět jejich ložnici, protože ví, že jen Odysseus by ji poznal. Ten poté co vejde do ložnice, je velice udiven, jak to, že se tak změnila, čímž Pénelopu přesvědčí, a tak se společně odebírají na lůžko. Dalšího dne si příbuzní ženichů žádají odplatu, Zeus, který vše sleduje, se obrací na Athénu a vyčítá jí, co zavinila, a ať to tedy také urovná. Athéna vymaže ithackému lidu z mysli celé vraždění, jež se tu událo, a nastolí tak mír.

 

Rozbor jaké knihy světové literatury byste si přáli vidět na našich stránkách? Pište nám svá přání na Facebook.

 

Foto: Wikipedia.org

Podobné články

Jak napsat dobrou úvahu?

Mnoho studentů si myslí, že úvaha se řadí mezi ty nejlehčí slohové útvary. Jenže mnohdy se do svýc...