1. České stopy
V meziválečné Podkarpatské Rusi žilo přes sto tisíc Čechů, kteří tu úřadovali, učili i stavěli. V Užhorodě, správním centru oblasti, vznikla ve 30. letech česká čtvrť zvaná Male Galago. Její podobnost s Dejvickým „Kulaťákem“ není čistě náhodná. Češi prý také vysázeli nejdelší evropskou lipovou alej na nábřeží řeky Už. Ve městě můžete hledat další české stopy, jako je miniaturní socha Švejka, který drží knedlík (neptejte se proč), busta tatíčka Masaryka nebo původní české nápisy v Olbrachtově ulici. Ivan Olbracht v Zakarpatské oblasti řadu let působil a proslavil ji (a vlastně i sebe) knihou o skutečném příběhu Nikoly Šuhaje loupežníka. Za tím bychom se vydali do Koločavy, kde se slavný zbojník narodil, kradl majetek boháčům a mimo jiné zastřelil dva české četníky, než ho zradili vlastní kamarádi. No řekněte, kde má větší kouzlo zabroukat si Baladu pro banditu než v koločavské hospodě Četnická stanice?
2. Divoká příroda
Tím největším lákadlem Zakarpatské Ukrajiny je pro všechny příznivce turistiky bezpochyby příroda. Tak divoká, že v lesích začnete vzpomínat na poučky, co dělat při setkání s medvědem. Nejvyšší hory najdete ve východním cípu oblasti v pohoří Černá Hora. Troufnete-li si, můžete tu zdolat Hoverlu (2 061 m) nebo třeba horu Pop Ivan (2 022 m). Nekonečné výhledy, lány borůvek a cinkání zvonečků doprovází přechody polonin – zelených pastvin na zvlněných hřebenech ve výšce nad 1 500 m. Nabízí se tu nespočet možností pro toulání po celé týdny. Perlou Zakarpatí je nazýván Siněvir, největší přírodní jezero Ukrajinských Karpat ve stejnojmenném národním parku. Z voru na jeho hladině můžete přemýšlet, zda za jeho vznik může ledovec, anebo ho z nešťastné lásky vyplakala Siň, krásná dívka z legendy. Potěchou pro oko je také několik vodopádů, jako třeba 24 m vysoký Šipot nebo kaskáda na řece Prut.
3. Města, vesničky, skanzeny
Největším městem je zmiňovaný Užhorod, který i přes 116 tisíc obyvatel působí příjemně maloměstským dojmem. Najdete tu krásnou římskokatolickou katedrálu, synagogu i hrad s pozoruhodnou historickou a etnografickou sbírkou. Tady například pohlédnete do očí rozličné zakarpatské fauně (jen v trochu vycpaném podání), pokocháte se barevnými kroji a objevíte existenci pozoruhodných hudebních i jiných nástrojů. Nenechte si také ujít rusínský skanzen, který vás přenese do původních příbytků Lemků, Bojků a Huculů. Podobný najdete i v Koločavě. Takovým živým skanzenem je neskonale půvabná vesnička Svoboda, kde se zastavil čas. Další velká města (Mukačevo, Chust) nejsou tak zajímavá, ale můžete tu pozorovat každodenní ruch a nakoupit místní produkty na velkých tržištích. Všude také narazíte na rozmanité kostelíky. Opulentní běloskvoucí chrámy s modrými a zlatými kupolemi tvoří zajímavý kontrast k prostým dřevěným kostelíčkům. No a nechybí také hrady na sopečných kopečcích, které nabízely strategickou polohu pro první osídlení – Užhorod, Chust nebo Palanok u Mukačeva.
4. Boršč a jiné dobroty
Takový boršč, jaký vám připraví na Ukrajině, nikde jinde neochutnáte. Ač je někdy jeho původ připisován Rusům, pro Ukrajince je národním pokladem jako pro nás svíčková. Pak tu máme pelmeně, škubánkovou dobrotu tokáň, polentovou ripljanku, propečný šašlik nebo například plněné vinné listy zvané golubce. Ukrajinská kuchyně je vydatná, ale vynikající. Jídlo často doplňuje brynza, smetana a houby, konkrétně neskutečně nádherné hřiby, které vypadají jako zmutovaní giganti (nebojte, Černobyl je daleko). Jenom zbystřete, pokud jste vegetarián – když si řeknete o zeleninovou polévku bez masa, dostanete sice „polévku bez masa“, ale zato v ní může plavat špek nebo párek.
5. Ukrajinská duše
V neposlední řadě nesmíme zapomenout na pohostinnost místních lidí. Malí sběrači borůvek vám na poloninách rádi nabídnou hrst svého úlovku, aby si s vámi mohli vyfotit selfie. Bábušky ze vsi vás zase rády pozvou na něco dobrého do svých příbytků (pokud jde o domácí samohonku, nepokoušejte se je přepít). Máte vypuštěnou duši u kola? Stačí zazvonit na některou z novostaveb a pumpičku vám podá česky plynně mluvící chlapík, který 15 let pracovat v Plzni/Brně/Olomouci/(dosaď libovolné město). Pro našince je příjemná i jazyková blízkost ukrajinštiny, pominu-li azbuku, která pro mladší generaci může být oříškem, ale je celkem zábavné v restauraci pokaždé nejprve vyluštit šifru, abychom se za to odměnili jídlem dle svého výběru. V krámě či hospodě se tedy s trochou snahy domluvíte a můžete tak poznávat, jak přátelští Ukrajinci jsou.
Určitě by se dalo pokračovat dalšími důvody, ale víte co? Každý si na Zakarpatí najde ten svůj. Nejdřív proč tam vyrazit a potom proč se vrátit.
Autor: Karolína Chmelařová – píše pro CK Mundo, která mimo jiné pořádá zájezdy na Zakarpatskou Ukrajinu
