1. Není na tom co zkazit
Toto může říct jen ten, kdo nemá ani ponětí o opravdové práci v kuchyni. Je přece jasné, že pokazit se dá COKOLIV na ČEMKOLIV. Vývar se může přesolit nebo přepeřit, kuře se může připálit nebo být neslané nemastné, moučník se může zdrcnout, nevykynout, neztuhnout a další a další katastrofické scénáře. Proto mě vždy konstatování soutěžících že „Na tomto (4 chodovém) menu není co zkazit“, přivádí k šílenství. Takové prohlášení si může dovolit jen ten, kdo za vaření považuje manipulaci se svatou českou čtyřkou surovin – šunka, sýr, kečup, listové těsto.
2. Je to takové obyčejné, dělám to doma běžně/ Dnes na to nemám chuť
V tomto bodě jsem možná až příliš ovlivněná životním stylem mé rodiny, kde jediná teplá večeře v roce byla ta štědrovečerní. Proto jsem dodnes vděčná, že mě večer čeká cokoliv jiného než chleba se šunkou. Kdybych byla soutěžící v Prostřeno, byla bych ráda za každý řízek, za každé pečené kuře a za každý vývar. I když to není kaviár, je to přece jídlo, se kterým si dal někdo práci a to by měl slušný člověk ocenit. A že na to zrovna dneska jako na potvoru soutěžící nemají chuť? To už nechávám bez komentáře.
3. Čekala jsem víc
Mrzí mě, že tímto vyjádřením většinou bodování pokrmu končí a režie nedovolí větu dokončit. Umírám totiž zvědavostí zjistit, jaké očekávání bylo. Chápu, že pokud se předkrm jmenuje „Lenčin květ“, můžeme si vysnít lehký a křupavý zeleninový salát s parmezánem a pak být zhnuseni závinem z listového těsta naaranžovaném do tvaru kytky. Ale co čekat víc například od vepřa-knedla-zela? Že knedlíky budou tak nadýchané, že se budou vznášet několik milimetrů nad cibulákovým talířem? Nebo že to bude lítat samo do huby? Lidi, vzpamatujte se!
4. Přidáme polévkové koření
Mor na všechny vegety, masoxy, podravky a další žlutá svinstva! A to, i když jsou bez glutamatu. Pominu výklad o tom, jak si lehce připravit domácí vývar, zredukovat ho a skladovat ho v malých kostičkách v mrazáku – stejně žádnou z podravkových tetek nepřesvědčím. Co mi ale neleze do hlavy: sám název „polévkové koření“ mi asociuje dochucovadlo, které by se mělo používat do polévek. A ne, proboha, do lasagní, paštiky, pečeného kuřete, guláše, svíčkové… Proč hospodyňky touží po tom, aby cokoliv u nich doma pozřeme, chutnalo stejně. Stejně odporně. Jako hnusná polévka.
5. Ke komu asi půjdeme příště?
Znáte to, trapnost čtvrtečního večera dostoupí vrcholu, když hostitel po dezertu šibalsky mrkne a řekne: Ke komupak asi půjdeme příště? Následuje pokukování po jediné možné osobě, u níž se ještě tento týden nevařilo. Ti nejotrlejší si neodpustí poznámky jako: No ke komu asi? Kdopak to bude? Pokud se do Prostřeno někdy přihlásím (jen proto, abych sbalila 40 tisíc a pak se jim vysmála), udělám cokoliv, abych nemusela vařit v pátek a výše popsané etudě se mohla vyhnout.
A co na Prostřenu štve nejvíc vás? Zapomněla jsem na něco?
Foto: sxc.hu
