5 typů kocoviny a jak s nimi naložit

Máte pocit, že vám hlavou projíždí náklaďák plný beat boxujících papoušků? Pak vítejte, jste tu správně.

Pokud  by měla kromě nestíhání a stresu existovat nějaká konstanta studentského života, pak by to byla právě kocovina. Většina z nás si ji spojí s tím nepříjemným stavem, kdy je člověku blivno a s krví podlitýma očima se dopotácí do nejbližšího vietnamského bistra, kde akorát tak zvládne zablekotat “jedno bun bo nam bo s sebou vás poprosim”.

Kocovin je ale, jak ti znalejší z nás už dávno ví, poměrně mnoho typů. A i když se to na první pohled nezdá, dá se při nich dělat spousta věcí. Tohle jsou některé z nich.

Kocovina nespací, tzv. Vyjetost

Začneme od těch příjemnějších. Vyjetost kupodivu nemusí nutně souviset se zoufale pomalu a bolestivě se rozkládajícím etanolem v organismu. Může jí často zapříčinit pouhý nedostatek spánku. Je to taková  kocovina, kdy vám v podstatě není špatně a nesnažíte se proklínat sám sebe a všechny ty vaše “kamarády”, kteří vás DONUTILI vypít toho dalšího panáka tuzemáku a zapít to červeným vínem. Jste prostě jen vyjetí. Tento stav dokonce poctivému studentu umožní jít do školy a víceméně tam i vnímat. Jen v trochu menší  a pozměněné kvalitě.

Pokud nemáte peníze nebo náladu na psychedelické drogy a chcete si rozšířit obzory vědomí, tak vyjetost doporučujeme všemi deseti. A jestli máte umělecké tendence (nekruťte tou hlavou, stejně to o vás všichni vědí), je stará známá věc, že vyjeté umčo je jedno z nejlepších a zaručeně vám získá pozornost všech rozbitých a nepochopených duší v nejbližším okolí. Pokud ta pozornost bude značná, můžete zkusit vyjetý sex. Bezpochyby se o sobě dozvíte něco, co jste ještě netušili.

Kocovina bolehlavová

To už je horší. Mít “hlavu jako střep” je opravdu zcela stupidní metafora – střep přece už nic a nikoho nebolí a neotravuje život zbytkům rozbité lahve. Říkejme tomu spíše “mít hlavu jako tykev, která se vaří ve střídavě extrémně studeném a střídavě dožhava rozpáleném hrnci a navíc do ni neustále někdo píchá několika ostrými vidličkami”. Samo o sobě se to k ničemu využít nedá, když  už člověk s ní musí někam jít, tak si přeje, aby ho cestou přejela tramvaj a následně dobili zdivočelí opálení mladí muži iPhony, kterých je tu tři tuny. Nezoufejte, existuje recept. Zajistěte si aspoň půl hodiny času, temnou místnost, mokrý hadr a brufen (pokud chcete něco, čím si zhuntujete játra ještě víc) nebo aspirin (pokud chcete něco, co má podle ezowebu vaší tety protirakovinné účinky).

Další výhoda je, že světloplachost, bodavá bolest a jiné příznaky bolehlavu nejsou tak vzdálené od příznaků migrény. A s nimi vás polituje a pustí domů i ten pedagog, který ještě minule říkal nahlas před celou posluchárnou, že ženy jsou jen chodící míchy, protože nemají mozek, a pak se tomu sám deset minut smál.

Kocovina bolebřišná

Sama o sobě přivádí jinak lehkomyslného studenta bolebřišná kocovina do obtížné existenciální situace. Otázka, zda blít, či neblít, která se vnucuje každých pět minut, zaručeně zaměstná mozek i těm, pro které je filosofie sprosté slovo, co má bezpochyby něco společného s pedofilií. Toto existenciální východisko může skončit různými způsoby, které jsou různě zábavné podle místa a času jejich dění. Pro jednodušší orientaci v soutěži přikládám coolmetr:

Blití v dopravním prostředku – nuda šeď šeď, uncool. Blití do jakékoli toalety – sorryjako. Blití na lidi – to záleží, necháme na vlastním uvážení. Blití na svatbě, pohřbu či dědickém řízení po nedávno zesnulém bohatém příbuzném – naprosto top.

Pokud byste se této zábavné soutěže z nějakých nepochopitelných důvodů nechtěli zúčastnit, tak živočišné uhlí, vincentka, hořčík, jód a jiné minerály by vám měly alespoň trochu ulehčit.

Kocovina morální

Tuto kočku zařazujeme jen pro úplnost. Dospělý člověk, natožpak student vysoké školy je samozřejmě natolik zodpovědný a dospělý, že ani když požije značné množství etanolu, tak by se nikdy nenechal strhnout k nějaké neuvážené akci. Ne, to samozřejmě nepřichází v úvahu. Nápady jako “můj ex chce rozhodně slyšet, že na něj myslím, kolik jsem toho vypila a k jakému zvířeti a zelenině bych jej přirovnala”, nebo “sice mi vždycky přišla extrémně otravná, příšerná a hrozná, ale v podstatě je to hodná holka a s tím mým kamarádem určitě už dávno nic nemá” známe jenom z amerických sitcomů, v nichž vystupují hloupí a nedospělí lidé. To my rozhodně nejsme. Tak dáme ještě panáka a ke mně nemůžeme, je tam matka.

Megasuperholokaust

Ano, je to to, co si myslíte. Vzdejte to, zavolejte sanitku, pohřební ústav, kněze, vymítače ďábla, rodiče, Petra Cibulku a někoho, kdo ovládá čínskou medicínu a doufejte, že vám pomůže. Pravděpodobnost je téměř nulová. Zkuste napsat závěť, pokud

a) stále ještě ovládáte mateřštinu
b) udržíte v ruce tužku
c) zvládnete se nepozvracet déle než pět minut
d) nezapomněli jste jména všech, jimž chcete něco odkázat.

Pak zůstaňte celý den v těžko definovatelném kómatu, zkombinujte všechny léky na všechny typy kocoviny, pak je všechny vyzvracejte, pište všem svým ex nesrozumitelné zprávy o konci světa, zírejte do stropu a čekejte na smrt, noc nebo apokalypsu.

Nejkrásnější na všech kocovinách samozřejmě je, že na rozdíl od běžných nemocí trvají dopředu danou časově omezenou dobu a jedním z jejich nejzrádnějších aspektů je ztráta vzpomínky na prožitá muka. Takže se nevymlouvejte a pojďte, jedno pivo eště nikomu neuškodilo a nebojte, taky zejtra musim vstávat, takže určitě pudem brzo spát. Jé, kolik je hodin, ona už zase zavírá Kotva, tak na zdraví!

Podobné články