7 pilířů japonské kuchyně aneb štíhlost Japonců je tradice

Víte, co patří mezi tradiční potraviny v Japonsku? Poznatky z knihy Japonky nestárnou ani netloustnou.

Nelze porovnávat Čecha s Japoncem, a už vůbec ne českou a japonskou kuchyni. To je jako postavit vedle sebe krávu a slepici. Jediné, co máme s japonskou kuchyní společného, je zřejmě tradice. Ať se nacházíme v kterékoli části světa, narazíme v ní na stravovací zvyky a tradiční pokrmy. Ne všude však sahá tradice tak hluboko do minulosti jako v Japonsku.

Tradiční japonské pokrmy a suroviny se v průběhu věků upravily a zkombinovaly s jinými. Není se čemu divit, vždyť vlivu Západu se téměř nešlo ubránit. Hlavních 7 pilířů však přežilo ataky ostatních kultur a zůstaly konzistentní.

Ryby, rýže, zelenina.

7 pilířů japonské kuchyně vzniklo společně se samotným Japonskem. Himiko – to je jméno ženy, která pravděpodobně sjednotila na území dnešního Japonska v roce 180 našeho letopočtu okolní kmeny. Zapříčinila tak vznik japonského národa a s ním spojené tradiční kuchyně. Její lid se věnoval rybaření, farmaření a pěstování ovoce a zeleniny. Sama Himiko si sama určila osobního kuchaře, který byl zároveň její veřejný řečník a obstarával i její garderobu. Královnin jídelníček sestával z pokrmů a surovin, jako jsou grilované ryby, jarní cibulky, rýže, bylinky, kančí maso, kaštany, ořechy, chaluhy wakame, a především zelenina pěstovaná v horách. Dodnes se této ženě, charismatické duchovní vůdkyni, a její tradiční kuchyni vzdává úcta.

První pilíř: RYBY

Japonská posedlost rybami vznikla již v 7. století před naším letopočtem, kdy buddhistický vládce zakázal jíst všechna zvířata chodící po zemi. Tato vyhláška platila až do roku 1873. Ryby však zrušení vyhlášky z jídelníčku nevytlačilo. Dnes se ryby jako tuňák, pražmy, krevety, pstruh, treska, makrely, škeble i různé mořské chaluhy  v Japonsku zpracovávají na nejrůznější způsoby, stejně jako tomu bylo mnoho dekád předtím. Ryby jsou v Japonsku považovány za národní pokrm a samotní Japonci jsou schopni je jíst k snídani, obědu i večeři. Hlavním králem ryb je však losos. Je žádanější než tuňák a každé jaro, kdy po námluvách putují do Tichého oceánu, končí jejich cesta právě na talíři Japonců. Ryby jsou bohaté na omega-3 mastné kyseliny, které zabraňují vzniku a rozšíření srdečních chorob.

Druhý pilíř: ZELENINA

V Japonsku se jí všechny druhy horské, kořenové, polní i mořské zeleniny. Zelenina hraje často v domácí kuchyni hlavní roli. Některé druhy zeleniny se dokonce objevují i v dezertech. Ruku v ruce se zeleninou jdou i japonské byliny, jako například šiso, mitsibu a mijogu. Hlavní zásadou zeleninového průmyslu přitom zní: „Vše musí být čerstvé.“ Jen čerstvá zelenina si zachovává nejen skvělou chuť, ale i vysoký obsah vlákniny a vody.

Třetí pilíř: RÝŽE

Rýže je každodenní přítomnou potravinou na talířích Japonců. Japonci proměňují zrnka rýže v lahodné obětní dary, pokrmy, dezerty, olej na vaření, ocet a víno saké. Stonky rýže dokonce sloužily k výrobě sandálů a pokrývek. Rýže je základní surovinou domácí kuchyně, má určenou svou misku a podává se obvykle samotná (bez oleje či másla a omáčky) jako součást téměř každého pokrmu.

Sushi je oblíbený pokrm z rýže a ryb.

Čtvrtý pilíř: SÓJA

Sójové boby jsou všemocné, nízkokalorické, nízkotučné a bohaté na vlákninu. Sójové potraviny jsou vynikajícím doplňkem i náhradou masné stravy. Například tofu, které se vyrábí ze sóji. To dnes naleznete upravené na tisíce způsobů.

Pátý pilíř: NUDLE

V Japonsku je nejméně 200 000 nudlových jídel a Japonci snědí ročně 6 miliard balíčků instantních nudlí. To snad mluví za vše. Dá se již mluvit o japonské „nudlománii“. Jeden z nejoblíbenějších druhů nudlí jsou nudle soba. Tenké hnědavé nudle s oříškovou chutí, vyráběné ze směsi pohankové a pšeničné mouky. Někdy však zase dávají přednost buclatým nudlím udon z pšeničné mouky. Druhů je zkrátka nepřeberné množství.

Šestý pilíř: ČAJ

Čas je v Japonsku srdeční záležitostí. Čajový obřad vyžaduje roky učení a praxe, přesto celé toto umění, a to v každém detailu, neznamená nic více než uvařit a naservírovat šálek čaje, napsal novinář Lafcadio Hear v 19. století. Semena čajovníku do Japonska dovezl z Číny na konci 12. století buddhistický mnich jménem Eisai. Ve středověku vznikaly slavnosti čaje a opět se zrodila neutuchající tradice. Říká se, že žádný jiný nápoj není více japonský než zelený čaj. Zelený čaj je vyzdvihován zejména jako prevence proti rakovině, navíc snižuje cholesterol, chrání srdce a spaluje tuky. Údajně umí i snižovat krevní tlak, pomáhá pře léčbě diabetes, zpomaluje Alzheimerovu nemoc a pomáhá v boji proti alergiím. Čaj se ale nesmí pít po litrech!

Tradiční zelený čaj.

Sedmý pilíř: OVOCE

Ovoce je v Japonsku konzumováno méně než na Západě, a to především v nezpracované podobě. Ovoce využívají jako hlavní součást dezertů. Jídlo Japonci zakončují šálkem čaje s nakrájenými kousky ovoce, namísto sušenek, zmrzliny či koláče. 


Máte dotazy? Líbil se vám článek? Neváhejte nás kontaktovat na Facebooku!


Foto: Flickr.com, Photl.com, Deviantart.com

Podobné články