Bojíte se rozvrhu? Poradíme, jak na něj!

Téma měsíce: Vítejte, prváci!

Bojíte se svého začátku na vysoké škole a netušíte, jak nejlépe sestavit studijní rozvrh? Představujeme stručný návod, na co vše myslet při tvorbě vašeho semestru, abyste se při svých prvních krůčcích na vysoké škole neztratili.

Sestavit si „ideální“ studijní rozvrh není jednoduchá záležitost, proto vám ukážeme malý návod, jak se na začátku vysokoškolských studií v jednotlivých předmětech dobře orientovat. Je jasné, že každá škola nebo dokonce fakulta může mít jiný systém tvorby rozvrhu a odlišné pojmenování skupin předmětů, ale “jádro pudla” zůstává stejné. Jednoduše řečeno, na některých školách si tvoříte rozvrh kompletně sami od prvního semestru například jenom podle informací daných fakultou, někde si od prvního semestru zapisujete předměty podle předem daného scénáře bez tvůrčí fantazie. Samozřejmě existuje i kombinace obou způsobů. Níže uvedený návod je tedy využitelný především pro studenty, kteří si rozvrh musí tvořit už od začátku sami.

Identifikace předmětů

Na začátku při sestavování rozvrhu je nutné si uvědomit pár věcí. Je to sice fráze, ale v tomto případě pravdivá: je velice vhodné se řídit předem školou/fakultou sestaveným plánem, který najdete na stránkách téměř všech fakult. Najdete v nich totiž veškeré informace o zařazení jednotlivých předmětů do skupin a také podmínky pro jejich zápis a ukončení, což hodně usnadní práci při tvorbě rozvrhu. Druhá věc, kterou je dobré znát, je obor/program, který začínáte studovat. Proč je to důležité? Protože existují předměty povinné (Áčkové) pro všechny studenty dané školy/fakulty, předměty vhodné jenom pro určitý obor (Béčkové) a “volně volitelné“ (Céčkové), které si můžete vybírat z ostatních oborů nebo dokonce fakult. Lékařské fakulty mají například rozdělení jenom na „povinné a volitelné“ předměty.

Kouzlo rozdělení na tyto skupiny spočívá v tom, že si můžete zapsat téměř všechny předměty (s určitými výjimkami dané jednotlivou školou) dané vysoké školy, ale u některých předmětů mají při zápisu přednost vaši starší spolužáci. Proto není na škodu se u zapisovaných předmětů podívat do jejich obsahu, kde jsou informace právě o “ideálním” čase zápisu podle semestrů a obtížnosti předmětu pro vaše dosažené znalosti.

I správně naplánovaný rozvrh vám může ulehčit studium!

Jaké z toho všeho plyne poučení? Nezapomeňte si zjistit svůj obor nebo skupinu, do které patříte, a pokud možno nejprve volit předměty společné pro všechny studenty bez rozdílu fakult a s vyšším ročníkem (někde už od začátku) přidávat předměty povinné pro váš obor. Tyto dvě skupiny předmětů velice jednoduše najdete v brožurkách vaší fakulty a máte u nich přednost při zápisu. Volitelné předměty (Céčkové) si můžete zapsat vždycky a většinou budete mít stanovený určitý počet, kolik si jich musíte zapsat.

Identifikace časových možností

Velmi důležité je nezapomenout na své časové možnosti během studia vzhledem k práci, dojíždění nebo obecně kvůli obtížnosti zapsaných předmětů. Obtížností myslíme například nutnost číst články na každé cvičení nebo vypracovat seminární práci. Vedle času je také potřebné znát minimální počet kreditů (každý předmět je ohodnocen kredity dle náročnosti studia), který musíte mít zapsané a úspěšné ukončené za každý semestr a po sobě následující dva semestry. Zmíněné kredity najdete pod názvem “ECTS” kredity, které dneska používá většina evropských univerzit pro jednodušší přecházení studentů mezi vysokými školami. Pokud byste se zapsali méně nebo se vám některé nepovedli opravit v daném semestru, hrozí vám bohužel i ukončení studia. Existují samozřejmě výjimky, ale tyto situace řeší každá škola jinak. Pokud se dostanete do těchto nesnází, hledejte pomoc většinou pod pojmem “individuální studijní plán”, který zase najdete v informačních brožurkách pod odkazem “studium” na stránkách každé vysoké školy.

Co jsou to kredity?

Vrátíme se ještě ke kreditům. Počet kreditů u každého předmětu říká, jak obtížné studium z hlediska četby literatury, seminárních prací a počtu testů je. Na začátku studia dostane každý z vás takzvané kreditové poukázky (takové peníze), za které si jednotlivé předměty podle jejich počtu kreditů (ceny) „kupujete“. Po úspěšném ukončení předmětu se vám do studijního plánu započítá tolik kreditů, kolika kredity je ten předmět ohodnocen (jakou měl cenu). Každá škola má svoji vlastní hranici minimálního počtu dosažených kreditů pro úspěšné absolvování a získání studovaného titulu.

Takže hodně štěstí, milí začínající vysokoškoláci!

foto by thecougarexpress.com a sxc.hu

Podobné články