„Chodím s Pavlem už tři roky. Je to velmi přemýšlivý a pracovitý člověk, ale jakmile dojde na city, ztuhne na bodu mrazu. Snažím se ho vyprovokovat, ale navenek nikdy nic neprojeví. Ani nevím, jestli je smutný nebo veselý, jestli ho něco trápí. Dokonce si myslím, že snad nikdy neuronil ani slzu. Stejně slepý je i k citům druhých. Vůbec se nedivím, že o něm ostatní říkají, že je studený čumák,“ prozradila Lenka o svém partnerovi.
Pavel není jediný, kterému dělá problém popsat nebo projevit své pocity. Rozhodně to neznamená, že by takový člověk emoce vůbec neměl. Jen mu mohou chybět vhodná slova nebo sám není schopný rozlišit, co v daný okamžik pociťuje.
Vlastní emoce, vlastní past
Psychiatři označují emoční prázdnotu slovem alexithymie. Lidem s touto poruchou chybí sebeuvědomění. Postrádají také sny, fantazii, zkrátka vnitřní citový život. Nejenže člověk nedokáže popsat jakékoli city, ale častým problémem je také rozlišování mezi emocemi a fyzickými projevy. V takovém případě může jedinec mluvit o bušení srdce, špatném dýchání a „husí kůži“, ale neví, že se jedná o strach. Odborníci bohužel s jistotou neví, čím je alexithymie způsobena.
Bezbarvý člověk
Takto postihnutý člověk mívá větší problém s navazováním přátelství. Bývá označován jako nevýrazný, nudný, sebestředný a chladný. Partnerské vztahy jsou velmi křehké, protože málokdo překousne necitlivého partnera. Slyšet: „Miluji Tě“, by chtěl přeci každý.
Často se tedy stane, že se člověk raději drží v ústraní. Ať se snaží, jak se snaží, prostě nepochopí, jak může být Jana naštvaná na učitele, proč Klára u filmu brečí, proč Jirku mrzí, že se zrovna rozešel se slečnou. Chce ostatním (včetně sebe) porozumět, ale prostě to neumí. Ve škole se emoční inteligence nevyučuje. Jisté ale je, že ten, co se citově neprojevuje, není z jiné planety, ale je individuální osobností, která si zaslouží pochopení ostatních.
Foto: wikipedie
