Eva je studentkou psychologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Je také členkou České asociace studentů psychologie.
Proč ses rozhodla studovat psychologii?
Studovala jsem dva roky na fakultě informatiky, ale zjistila jsem, že to není nic pro mě. Rozhodla jsem se tedy zvolit jiný obor. Věděla jsem, že chci něco humanitního. Snažila jsem se dostat na psychologii nebo na obor Sociální pedagogika a poradenství. Psychologii jsem ale preferovala. Vždy mě bavilo číst různé výzkumy a teorie z psychologie. Zajímalo mě, proč se lidi chovají tak, jak se chovají. A tak jsem se rozhodla znalosti prohloubit studiem.
V Brně lze studovat obor Psychologie také na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Jaké jsou rozdíly?
První rozdíl, se kterým se setkáte, je už v přijímacích zkouškách. Na FF jsou testy TSP a oborový test, zatímco na FSS jsou testy Scio OSP a ZSV . Dál je rozdíl i ve formě studia. Na FF studujete rovnou pět let na magistra, na FSS je studium rozdělené na bakalářské (3 roky) a navazující magisterské (2 roky). Na FF po třech letech skládáte soubornou zkoušku ze 7 předmětů a tím se dostanete do dalšího, magisterského cyklu. Také máme prý častěji ústní zkoušky, než na FSS. Velký rozdíl je i v tom, že na FSS můžete studovat psychologii i v kombinaci s dalším oborem. Pokud ale chcete dělat klinického psychologa, uplatnění najdete spíše s jednooborovou psychologií z FF.
O tento obor je velký zájem a je těžké zvládnout přijímací zkoušky. Jaká byla tvá příprava?
Je pravda, že se na psychologii hlásí hodně studentů. Když jsem se hlásila já, uchazečů bylo něco kolem 1500, přijatých nás bylo však jen 120. Hodně jsem stála o to se na psychologii dostat, tak jsem se učila tak, jak to jen šlo. Hlavně tedy na oborový test a nejvíce asi na část biologickou. Z ní jsem nevěděla na začátku skoro nic. Z TSP jsem strach moc neměla. Chtěla jsem mít pocit, že jsem pro to udělala všechno. Abych potom ničeho nelitovala, kdyby mě nepřijali.
Plánuješ v rámci studia vycestovat do zahraničí?
Znám lidi, kteří byli třeba v Dánsku nebo v USA. Já se však zatím do ciziny moc nehrnu. Ne že bych nechtěla, ale nevěřím si v angličtině.
Jaké je uplatnění absolventů?
Na trhu práce je to teď dost bída. Záleží asi na tom, kterou cestou se absolvent chce vydat. Jestli chce pracovat jako klinický psycholog, ve výzkumu, jako terapeut nebo jako psycholog práce. Vzhledem k tomu, že absolvent může dělat tolik věcí, si netroufnu odhadnout uplatnění. Pro lepší uplatnění ale doporučuji věnovat se mimoškolním aktivitám, protože titul není všechno.
Jsi členkou České asociace studentů psychologie. Čím se tato organizace zabývá?
Česká asociace studentů psychologie je dobrovolná nezisková organizace studentů psychologie působících na území České republiky. Základní cíle ČASP jsou zkvalitnění spolupráce mezi studenty kateder psychologie na Karlově univerzitě v Praze, Masarykově univerzitě v Brně, Univerzitě Palackého v Olomouci a zároveň nacházet prostor pro spolupráci s jinými vysokými školami v České republice i zahraničí, zlepšení podmínek studia, zvýšení studijních požadavků, spolupráce s profesionálními psychologickými organizacemi v ČR, rozvinutí profesionální základny pro studenty psychologie.
ČASP také dlouho dobu spolupracuje s mnoha profesionálními psychologickými asociacemi (ČAPPO, UPA, CMPS,…), zároveň je členem Evropské Federace Studentských Psychologických Asociací (EFPSA). Já jsem začala v ČASP dělat v roce 2012 koordinátorku projektu Senior Work. Tento projekt pomáhá získat studentům praxi v domově důchodců. Spolupracujeme s domovem pro seniory Kociánka v Brně. A teď dělám i koordinátorku kurzů. ČASP totiž pomáhá rozšiřovat vzdělání studentům. Pořádáme akreditovaný kurz krizové intervence, kurzy projektivních technik s Mgr. Zdeňkem Altmanem, různé kurzy koučingu a podobné. ČASP mi přináší hodně praktických zkušeností, za to jsem moc ráda.
Jak často organizujete kurzy z oblasti psychologie pro veřejnost?
Kurzy, které pořádáme, jsou primárně určeny studentům psychologie, ale když má někdo z veřejnosti zájem, může se také přihlásit. Setkávám se na kurzech i s manažery, kteří si rozšiřují schopnosti komunikace s lidmi. V Brně pořádáme asi tak deset kurzů za rok.
Pomáhají ti znalosti psychologie v osobním životě?
Pomáhají mi hlavně se sebepoznáním. V druhém ročníku jsem byla na sociálně psychologickém výcviku a tam jsem hodně poznala sebe samotnou. Občas se mi nějaká ta znalost promítne, aniž bych chtěla. Po tom, co jsme měli přednášky z psychopatologie jsem v každém viděla nějakou patologii (smích). Je to asi jako když má student medicíny najednou pocit, že má všechny nemoci, o kterých se učí. Zatím mi hodně pomohl kurz krizové intervence. Naučil mě vést hovor s člověkem, který na tom není zrovna nejlépe. Což je dobré vědět. Jinak se snažím to používat co nejméně. Když se seznamuji s novými lidmi, tak jim ani nechci moc říkat, co studuji, protože pak mají pocit, že je rozebírám, nebo že jim čtu myšlenky. Což samozřejmě neumím.
Jaké jsou tvé další zájmy a koníčky?
Mým asi největším zájmem je kresba a malba. Hodně u toho relaxuji. Tak moc se soustředím na to, co zrovna tvořím, že zapomenu na všechny moje problémy. Je to taková moje arteterapie. Také moc ráda chodím do společnosti lidí. Hodně mě baví i cestování nebo literatura. A sledování seriálů. S tím ale nejsem moc spokojená, protože mi to zabere hodně času. A pak si nadávám, že jsem mohla dělat něco smysluplnějšího.
Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Každopádně chci úspěšně dostudovat. Nechci si dávat nějaké velké cíle. To mě potom odradí. Mým aktuálním plánem do budoucna je rozjet v ČASP projekt pro dobrovolníky, který se bude týkat dopisování s vězni. Zatím je to ale úplně v počátcích, tak doufám, že se projekt podaří rozjet.
Foto: archiv Evy Smejkalové.
