Těžko říct, jestli jste o tom už slyšeli, ale dnešní extáze prý obsahuje mnohonásobně větší koncentraci MDMA než kdy dřív.
Co z toho pro nás vyplývá? Že party budou lepší, než když dříve? Ne tak úplně.
Zaprvé, váš divný hipísácký strýc, kterýmu bylo v roce 1989 devatenáct let, má jednu náušnici, křiváka a vinyly s Plastikama a Garáží, rozhodně nemá pravdu, že za jeho mládí byly drogy lepší. A zadruhé – drogy jsou dnes mnohem nebezpečnější než kdy dřív a je potřeba o tom mluvit. Podle vědců je neškodná dávka této látky pro dospělého plně vzrostlého člověka okolo 76 mg MDMA. V dnešní době nemáte ale problém narazit u lepších dealarů i na koncentraci okolo 250 mg.
Proto si nikdy nekupujte drogy od neznámých prodejců, nepolykejte je, aniž byste si vyzkoušeli účinek látky na čtvrtce tabletky a rozhodně si nikdy nedávejte druhou, pokud cítíte, že vám to „najíždí nějak pomalu, ne?“.
Extáze nepatří mezi nejnebezpečnější drogy a může s ní být docela i zábava, ale pamatujte – látka, co zvýší váš tep až dvojnásobně, může mít někdy strašlivé následky. V případě, že máte nediagnostikovanou srdeční chorobu, berete antidepresiva nebo vás čeká návštěva zubaře s uspáním dásně, tak jsou ty následky někdy i smrtelné.
A proto pro vás anglický Vice sesbíral pár uživatelských zážitků, které vás sice neodradí od konzumace éček, ale aspoň to budete dělat opatrněji. A třeba se i zasmějete.
Anna
Ačkoliv extázi užívám už sedm let, tak nejhorší zážitek s ní jsem prožila teprve nedávno. Jasně, zažila jsem párkrát sice dna typu „předávkovala jsem se, šíleně se sjela a skončila s celodenním explozivním objímáním záchoda“ ale nikdy nic takového. A to zvracím skoro pokaždé. Ale nejhorší to bylo letos na fesťáku, což bylo hrozně nefér.
Koupila jsem si pár gramů éčka od dealera, kterého jsem neznala. Jednu noc jsem pařila, pár si jich vzala, rozkousala, cítila se skvěle, propojená s vesmírem, ale pořád to nebylo ono. A protože jsem netrpělivé děcko, tak jsem šla do nechutných toi toiek a vyšňupala to (já vím, vím, že to byl blbej nápad a nikdy byste to neměli zkoušet). Cestou zpátky ke stanu jsem začala mít pocit jakoby se někdo snažil vysát mou duši přes můj anální otvor. Donutila jsem kamaráda, aby mi foukal cigaretový dým do obličeje, protože z toho se mi vždy zaručeně navalí a nakonec jsem to vyblila. Mraky zvratků. Přímo u hlavního pódia. Všichni ke mně byli otočení zády a jen občas prohodili přes rameno věci jako „Nojóo, to bude dobrý, uvidíš.“
Ponaučení: a) to co jsem měla stoprocentně nebyl normální speed b) bylo to MDMA říznuté nějakou sračkou c) za normálních okolností mám tak málo serotoninu, že mě to nemělo tak sjet. Ponaučení této story je – že nikdo z nás neví, jak si to dávkovat a určitě to nezjistíte ve stavu, kdy klečíte v cizích sračkách a moči a krvácí vám nos na toikách.
Tom
Já bych to nehodnotil jako úplně špatnou zkušenost. Já a moje kámoška jsme se rozhodli, že zůstaneme doma a pár éček si vezmeme. Chvíli jsme jeli bomby a já si už začal stěžovat, že to trvá nějak dlouho. Normálně mi to najíždí rychleji. Jen o dvanáct vteřin později jsem musel vyběhnout na záchod, který jsem extrémně zeblil a vypadl z něj kompletně sjetý. Moje čelist pořád žvýkala a jela naprázdno jak zapnutá sušička. Kámoška se mi smála, ale jen chvíli. O dvanáct vteřin později letěla do koupelny taky, kde se zeblila v kaluži mých zvratků. Vlastně to bylo docela fajn.
Bruno
Kámoš se po ní zesral jednou v Manchesteru. Jeho kamarádi ho svlékli, namočili mu džíny v umyvadle a dali do takového toho supersilného sušáku na ruce. Samozřejmě to byla blbost. Ten větrák rozmetal hovnivou vodu po okolí a všem po ksichtech. Kamarád se pořád klepal, tak ho oblékli do svých kabátů a nechali ho v teple uvnitř ještě dalších pár hodin. Nakonec byl v pohodě. Jen pokrytý sračkami od hlavy k patě. Dost se potom styděl.
Max
Před pár lety jsme jeli zapařit se starými známými z Londýna do Brightonu. Přijeli jsme pozdě a všichni už byli připraveni vyrazit do klubu, tak nám nacpali doslova plnou hrst tablet. Jednu jsem ve zmatku vyšňupal a pár jich snědl. Už když jsme se blížili k frontě u klubu, jsem cítil divný pohyb ve svých střevech. Nejsilnější jaký jsem kdy cítil. Další hodinu mám zcela rozmazanou, ale podle kamarádů jsem klečel a chrčel v blátě a snažil se sežvýkat si vlastní tvář. Byl jsem úplně nasračky. Ponaučení je: když už berete extázi, tak to dělejte fakt zodpovědně.
