Filozofie není debata o nesmrtelnosti chrousta!

Mgr. Milan Soutor se narodil v roce 1985 ve Strakonicích, vystudoval obor filozofie na FF UK. Na vysoké škole vyučoval už jako bakalář.

Proč ses rozhodl studovat právě filozofii?

O tom, co obnáší filozofie, jsem věděl minimum, tedy šlo spíše o iracionální krok. Usmyslel jsem si a pevně jsem věřil, že filosofie je výjimečně dobrá věc, čemuž odpovídalo i moje nasazení (to je mimochodem něco, co člověk posléze opakovaně ztrácí a velice pracně nabývá zpět). A proč „usmyslel“? Tehdy jsem zažíval totální vykořeněnost a potřeboval jsem si najít nějaký cíl, nějaké směřování. Že se jednalo o filosofii, je víceméně náhoda.

Proč jsi šel studovat na Filozofickou fakultu univerzity Karlovy?

Jeden známý, student filozofie na téže fakultě, se kterým jsem své tehdejší plány konzultoval, mě přesvědčil, že studium filozofie na této fakultě mi bude vyhovovat. V pravém slova smyslu ale nešlo o rozhodnutí. Rozhodovat se je nesnesitelně vyčerpávající a zrádná věc, někdy je lepší nechat se poslat tam, kam se to zrovna nabízí. Tedy na této fakultě jsem se spíše vyskytl.

Co tě během studia (ne)příjemně překvapilo? Splnilo studium tvá očekávání?

Během studia jsem spíše nepříjemně překvapoval sám sebe narážením na vlastní meze. Pokud jde o chod fakulty, pár perel by se našlo. Tak třeba mě pobavilo, když po mě v rámci přijímacího řízení na magistra Univerzity Karlovy vyžadovala úředně ověřenou kopii bakalářského diplomu, který mi byl právě od Univerzity Karlovy nedlouho předtím udělen. To je byrokratický nesmysl.

Jaký předmět jsi učil ještě coby bakalář a jak ses k tomu dostal?

V akademickém roce 2011/12 jsem učil cvičení k analytické filozofii jazyka na katedře logiky. Doporučil mě Tomáš Marvan, který si tehdy bral tvůrčí volno, ze kterého vzejde v dohledném čase studie k americké post-analytické filozofii.

Milan Soutor.

Nyní učíš také v kurzech v rámci Filozofické fakulty. O co se jedná a jak ses k tomu dostal?

Tento rok vlastní seminář na starost nemám, nicméně některé z možností, jak se podílet na výuce jsem využil. Jako tutor se již potřetí věnuji studentům prvního ročníku, a pak vypomáhám Vojtěchu Kolmanovi s kurzem o pragmatismu. To bohatě stačí, doktorand by se měl věnovat především svému projektu.

Jaké jsou tvé studijní plány do budoucna?

Chtěl bych se věnovat filozofické logice pod vedením někoho ze zahraničí, přesněji z USA, kde se dá velmi dobře využít Fulbrightovy nadace.

Co bys chtěl vzkázat, nebo poradit zájemcům o studium filozofie?

Zájemce o studium filozofie by si měl uvědomit, že filozofie není pouhá odbornost. Je to životní forma – když si vypůjčím termín pozdního Wittgensteina. Nelze se jí věnovat několik hodin denně, a pak mít volno na jiné věci. Takhle to nefunguje. Pokud se tomu člověk nezaprodá celou svojí duší, nic moc z toho nevzejde. Do jaké míry je tohle možné? To je dobrá otázka, kterou nechám otevřenou. Dále by se měl připravit na to, že se ho bude kdekdo ptát: „K čemu je filozofie?“ Cílem filozofie je rozvíjet svoji tradici a vytvářet si tradici novou. Čili filozofie nemá cíl vně sebe. Ať se nám to líbí, nebo ne, filozofie je samoúčelná. Ale tak je to podle mého soudu se všemi vědními obory, přičemž aplikace, u kterých můžeme hovořit o nějaké užitečnosti mimo sféru vědy, jsou jaksi ad hoc a vlastně jsou nezajímavé.

 

Foto: photl.com, Marie Michlová, StudentPoint

Podobné články