Ať už jste o svatbě někdy uvažovali, nebo je to pro vás akt na hony vzdálený, jedno máme všichni společné. Vezmeme si pouze partnera, kterého si sami vybereme. Ne však muži a ženy v Indii. Institut domluvených sňatků je zde velice silně zakořeněn a málokdo si dovolí odporovat. Svatba je jednou z největších životních událostí a rodiče na ni šetří mnoho let, ne-li celý život. Sňatek organizují rodiče, nejčastěji pomocí inzerátu v novinách či na internetu nebo pomocí různých dohazovačů. Mladí lidé si nedovolí protestovat, protože se jedná především o spojení dvou rodů, které tímto aktem rozmnožují bohatství a zvyšují vliv. Samozřejmě existuje nějaké předsvatební chození, ale nikdo nepočítá, že by z toho mohlo vzejít něco vážnějšího, i když výjimky samozřejmě nalezneme.
Svatby v Indii mají megalomanský charakter, honosné obřady se slaví několik dní, jsou plné hudby, rituálů, symboliky, barev a veselí. Jakmile je svatba dohodnuta, roztočí se kolotoč příprav, pozvaní dostávají krásně zdobené svatební oznámení a krabici se sladkým obsahem. Odmítnout není vhodné již ze zdvořilosti, na druhou stranu je pozvání poctou. Svatby v Indii často čítají stovky hostů a stojí statisíce korun.
Dva dny před svatbou má nevěsta jakési loučení se svobodou, tento večírek se nazývá Mehndi. Příbytek nevěsty je ověnčen pestrobarevnými šátky a nevěstiny ruce jsou vyzdobeny hennou. Samotná svatba je velkolepou záležitostí, ženich přijíždí na koni, ti bohatší ověnčí slona. Svatební sárí nevěsty je sytě červené, růžové nebo zlaté. Bílá barva je zde považována za pohřební. Snoubenci si nevyměňují prsteny, nevěsta má však speciální náhrdelník, který symbolizuje spojení rodin.
Indický systém je stále rozdělen na kasty, a i když neexistuje zákonný zákaz sňatků mezi kastami, nebývají obvyklé. Stejně tak existují případy sňatků z lásky, nebývají ale časté, protože hrozí zavržení rodiny a celé komunity. Nehledě na to, že v případě neshod v manželství při ženě nikdo nebude stát, protože si sama vybrala špatně. Rozvody zde sice existují, ale ani ty nejsou časté, protože je zde manželství považováno za svátost.
Snoubenci se před svatbou vidí mnohdy jen jednou a mohou se lehce vyjádřit k tomu, zda je jejich nastávající přijatelný. Po svatbě se žena stává mužovým majetkem, bohatá Indka o muže pečuje, podstrojuje mu a posluhuje, aby byl spokojený. Chudá Indka dělá to samé, a navíc musí chodit do práce.
Tyto poměry nám mohou připomínat středověkou Evropu, kdy se výsostné rody spojovaly pomocí promyšlených sňatků. V Indii jde i dnes hlavně o spojení majetků a získání většího vlivu. Ženy musí do manželství přinést věno a podle toho s ní bude zacházeno. Na věno rodina šetří třeba celý život dcery, i proto je zde narození dívky méně žádoucí a preferují se chlapci.
Jak již bylo řečeno, v Indii je svatba záležitostí rodin, především pak otců obou manželů. Za všech okolností soudržná velkorodina je základem hinduistické společnosti, svatba z lásky zde není předpokladem spokojeného života. Pokud mají být dívky na vdávání konkurenceschopné, musí mít patřičné věno a mělo by jim být do pětadvaceti. Výjimkou ale nejsou ani svatby neplnoletých, a dokonce i malých dětí. I když je to oficiálně zakázáno, ve skutečnosti kvetou dál.
Často se také stává, že se sňatky z lásky naoko vystrojí tak, aby vypadaly jako domluvené. Indická společnost je sice stále volnější a je možné, že institut domluvených sňatků zcela zanikne, nyní však pořád existuje. Ačkoliv se nám tento zvyk zdá neuvěřitelný, domluvené svatby nejsou manžely vnímány jako neštěstí. Berou je jako přirozený stav, proti kterému není nutné rebelovat.
Foto: wikimedia.common:
