Jak jsem byla mystery shopper

V průběhu léta jsem v sobě probudila své herecké nadání a zahrála si na turistu. Jaké to bylo a vyplatilo se to?

V branži cestovního ruchu se pohybuji už nějakých pár let. Spoustu věcí jsem odkoukala, pochopila, přehodnotila. V práci se řídím heslem „Náš zákazník, náš pán“, a co si budem povídat, je to občas na hlavu. Proto když mi bylo před časem nabídnuto podívat se na druhou stranu barikády, pochopitelně jsem souhlasila. Úkol zněl jasně. „Buď turista, chovej se jako turista, všechno to zkontroluj a objev.“ Měla jsem kontrolovat průvodce, jak se chovají a jak pečují o cizince dychtivě objevující krásy České republiky.

Výběr identity

Říkala jsem si, že jsem to vlastně strašně vyhrála. Pojedu na výlet, poznám nové lidi, dozvím se něco o historii daných měst a všechno to bude strašná sranda. Ještě k tomu dostanu skvěle zaplaceno a konečně budu mít právo na to, chovat se jako pravá kráva, což mi šlo vždycky nejlíp. Ovládajíc plynule dva jazykyangličtinu a francouzštinu, byla jsem poslána na výlety vedené průvodcem, jenž tyto jazyky ovládal také. Jednoduše proto, abych viděla, zda říká ty samé informace a jestli je nějaký rozdíl mezi tím, když mluví s lidmi anglofonními a s lidmi frankofonními. Pro mě tím ale vyvstanul problém. Logicky, člověk, který jazyk ovládá dobře, si po čase vypěstuje ucho na akcent. Prostě pozná, z které části světa dotyčný člověk je. Nebo aspoň zdali jde o zemi, kde je daný jazyk matěřštinou. V tu chvíli pro mě padla Británie, Francie, Belgie, Švýcarsko, Amerika apod. Ač bych ráda, nikdy nenapodobím přizvuk natolik dokonale, aniž bych nevyvolala pochybnosti. Češka jsem samozřejmě být taky nemohla, ani Slovenka, natož Polka. Kdybych byla Němka, mohlo by lehce dojít k situaci, kdy tam potkám Němce a oni by si, nedejbože, chtěli povídat. Vzhledem k tomu, že ani nevím jak se píše danke schön (ehm?), to jsem nemohla dovolit.

Bianka z Budapešti

Zvolila jsem si tedy Maďarsko. Zpětně si uvědomuju, že to byla hovadina, ale chybama se člověk učí, že jo. Chápejte, jsem člověk vytížený. Nebyl čas studovat informace, geografii, politiku nebo jazyk. Kdo mohl tušit, že pány průvodce zaujmu natolik, že budou chtít vědět, kde přesně v Budapešti bydlím, na jakou přesně chodím školu a jak v maďarštině někoho pošlu do prdele. Úplně nejlepší byly otázky, jak jsme na tom v Maďarsku s komunistama, kolik máme obyvatel a jak to u nás vypadá s menšinama. Vim já? Tak jsem se vždycky jenom culila, mektala něco o kolotočářích a dělala, že se mi chce pořád čůrat. Po několikátém výletu mi došlo, že lhát prostě neumim. Abych neměla situaci jednoduchou, ve firmě se občas stalo, oops, že mě poslali s jedním průvodcem třeba třikrát. Pak jsem byla za vola já, že z něj dělám vola. A chudák pan průvodce, vědouce, že já jsem ten parazit, za mnou běhal celej den, jen aby mi dokázal, že on na to má.

Děkuji a Prosím

Když už v té společnosti přišli na to, že posílat mě s jedním průvodcem nemá smysl, dostala jsem konečně průvodkyni, která si mě naopak zamilovala. Ta se zas chtěla donekonečna bavit o mojí rodině a furt se vyptávala, jestli jsem někdy měla halušky. Ve finále, snažíc se mě zabavit při nepřízni počasí, se paní Jana rozhodla mě naučit česky. Musím říct, že snažit se vyslovovat frekventované české fráze jako Maďar, bylo geniální. Když mi začalat tleskat za moje bravurní děkuji, myslela jsem, že si půjdu skočit. Což jsem udělat měla. Paní Jana se na mě škádlivě zadívala, přisunula mi papír s tužkou, a prý ať jí z té naší hatmatilky taky něco naučím. A tak jsem ten večer šla již popatnácté čůrat a marně se snažila nahodit baterku u telefonu, abych si na netu našla intenzivní tutorial maďarštiny.

Podtrženo, sečteno. Zkušenost to byla zajímavá, stresující a už to nikdy neudělám. Když vás totiž pak někdo nutí jet do Terezína třikrát v jednom týdnu, poslouchat ten samý výklad a při každém šokujícím faktu šokovaně vrtět hlavou, začnete být lehce nasraní. Pokud ještě ke všemu máte svědomí a duši, přestane se vám líbit i ten fakt, že paní Janu taháte za nos. Dyť to mohla bejt klidně i moje babička.

 

Dělali jste někdy mystery shopping? Podělte se o vaše zkušenosti na Facebooku.


Foto: https://www.flickr.com/photos/mossaiq/https://www.flickr.com/photos/alphaducentaure/

Podobné články