Je emancipace škodlivá?

TÉMA MĚSÍCE: SVOBODA

Jaký je rozdíl mezi emancipací a feminismem? Dá se říct, že je emancipace škodlivá? A jak se na tyhle otázky dívá mladá generace?

Postupem času jsem získala dojem, že lidé často směšují dohromady dva pojmy – emancipaci a feminismus. Proto se dnes pouštím na trochu tenčí led. Mým cílem ovšem není dmýchat vášně, ale pomoci k pochopení významů. 

Výklad pojmů

Emancipace byla ve svém původním významu daleko obecnější a netýkala se pouze žen. Podle wikipedie pojem značí „vymanění se z područí, získání svobody“. Od 19.století emancipací rozumíme (takřka výhradně) boj za ženskou rovnoprávnost. Proto je také spojována či dokonce zaměňována s feminismem, pojmem daleko mladším. Tento výraz totiž prakticky shodně s emancipací pojmenovává hnutí prosazující ženská práva.  Díky příponě -ismus se však zařadilo možná nepříliš šťastně do škatule krajních, tedy extremistických hnutí. 

Dnešní doba emancipaci nahrává

Kouknu na zprávy v televizi a napadne mě: Proč není víc žen v politice? Mrknu na silnici a zakroutím hlavou: Proč není víc žen profesionálních řidiček? A podobně. Ženy jsou ve svých schopnostech stále sebevědomější a doba jim přináší oprávněné možnosti realizace. Volají po svém ocenění, po rovnosti příležitostí. Původní pohled na patriarchální model rodiny se zcela mění, klasická očekávání společnosti ovšem nadále přetrvávají – žena jako hospodyňka, žena – uklízečka, žena téměř výhradní vychovatelka potomstva (neb otec vydělává přes den peníze). A tak podobně. Z tohoto rozporu pak vzniká nejasno, vášně se dmýchají, rozvodů přibývá.

Názory našich redaktorů

Víme už, co říká wikipedie, co ale soudí o rozdílu mezi emancipací a feminismem naši mladí redaktoři?

Tereza: ,,Emancipovaná žena je podle mě taková, která je soběstačná a samostatná, ale nikdy nedává najevo to, že chlapi jsou stvoření, která ženám kazí život. Dostatečně muže zapojí do domácích aktivit. Smíří se s tím, že pořád tu budou nějaké biologické rozdíly, díky kterým nemůže fungovat rovnoprávnost na všech frontách. Naproti tomu feminismus je u nás chápán hodně extrémisticky. I když mnohdy otevírá dobrá témata, jen je špatně podává. I díky tomu pro mě některé feministiky mají často podobu žen, které se za každou cenu snaží té ženskosti zbavit. Ale stejně jako u mnoha jiných témat si říkám, že nebýt té extrémní verze, nikdy bychom neměli tolik dobrých kompromisů.”

Ondřej,,Emancipovaná žena – žena zařazená do společnosti, s pocitem rovných podmínek, záleží jen na jejích schopnostech. Feministka – žena nespokojená, s pocitem křivdy, cítí diskriminaci. Emancipace je proces, feminismus životní postoj… To se nedá moc míchat.”

Bára: ,,Řekla bych, že mezi feminismem a emancipací je velmi tenká linie. Když se emancipace moc přehání, stává se z ní feminismus. Emancipovanou ženu si představuji coby ženu starající se o děti, domácnost, která občas přibije ten hřebík do zdi, když vidí, že má manžel dost práce. Prostě ženu, kterou jen tak něco nezlomí.” 

Kdo tomu tedy “škodí”?

Emancipace tedy škodlivá rozhodně není a ve svých historických souvislostech je zcela přirozená. Co momentálně škodí, je krajní extrémismum, tedy feminismus ve své nejextrémnější poloze. Ten, který ze sebevědomých a emancipovaných žen dělá pro muže nezajímavá a zamindrákovaná stvoření se „zbraní v ruce“. Extrémy však musí být, aby mohla jednou přijít kýžená vyváženost. I to je přirozený vývoj, s tím se smiřme.

Zajímavé téma? Řekněme si o něco víc v komentářích nebo na facebooku.

photo by sxc.hu




Podobné články