Koupím ledvinu. Zn. umírám.

Které zemi se říká ledvinový bazar a kde seženete ledvinu od popraveného.

V USA usiluje podle serveru outsidermedia.cz o transplantaci orgánů 100 000 lidí. Jen 23 000 z nich se svého dárce dočká, 6 000 lidí ročně zemře dřív, než k nim jejich vytoužený orgán dorazí. A 500 cizinců z Evropy, USA či Blízkého východu si ledvinu koupí na černém trhu – převážně v rozvojových, chudých zemích. I když je oficiálně prodej jakýchkoliv orgánů zakázaný, je velmi diskutabilní, jestli by měl být zlegalizován jako jistý druh výměnného obchodu mezi chudými a nemocnými, či by měl být dál penalizován.

Nedostatek ledvin a ostatních orgánů od živých dárců dává prostor k bujení černého trhu především v Pakistánu, kterému se přezdívá “ledvinový bazar”. Jen v hlavním městě Islámábádu se nachází 13 transplantačních center, která provádějí více než 2000 transplantací ročně. Z toho drtivá většina z nich byla zaplacená. Nová ledvina stojí, jak uvádí server aktualne.cz, zhruba 8 500 amerických dolarů, tedy při současném kurzu 205 632 korun českých. Ačkoliv částka zní lukrativně pro dárce, a mohlo by se zdát, že darování ledviny dokáže nejednomu chudému zlepšit život, ze sumy je placena i provize zprostředkovateli, chirurg a v podstatě každý, kdo se k transplantaci nachomýtne, a má do ní co mluvit.

V tom, kolik dostane dárce na ruku, se informace liší. Částka ale nepřesáhne 2500 dolarů – bez pár drobných 60 500 korun. A pokud je dárce starší, kouří, či jen prostě žije v takové chudobě, že se neodvažuje hádat, odejde stěží s osminou. I přes viditelnou nevýnosnost prodeje ledviny žijí v Pakistánu, a nejen tam, celé rodiny farmářů, které transplantaci za úhradu podstoupily. Kritici připisují vinu ekonomickému systému, který dovolí pro nás tak neuvěřitelnou chudobu. Kývnutím na transplantaci se ale farmáři dostávají do bludného kruhu – bez ledviny nemohou pracovat jako před operací, tudíž se po promrhání peněž dostávají do ještě větší bídy. A slovo promrhání je zde na místě, při výzkumu motivace dárců bylo zjištěno, že 350 Indů dohnala k prodeji ledviny touha splatit dluhy, ale o šest let později byla většina z nich stejně zadlužená a peníze za orgán utratili za nepotřebné věci, například motorky.

Další argument odpůrců je, že většina dárců nemá po operaci dostatečnou, či dokonce žádnou lékařskou péči, trpí bolestmi, a mnohdy umírá. V dokumentu O obchodu s orgány, představeném v roce 2013 na festivalu Jeden svět, byl dokonce zdokumentován Filipínec, který ledvinu daroval, ale brzy se u něj projevil chronický zánět ledviny druhé, a sám sháněl dárce. 

Transplantace provádějí odborníci, kteří v černém trhu vidí možnost pomoci a rychlého výdělku.

Stejně jako odběr orgánů živým dárcům za úhradu je dehonestován systém, kterým transplantace probíhají v Číně. Orgány jsou zde odebírány popraveným vězňům. Podle čínské vlády je tak učiněno vždy se souhlasem odsouzeného nebo jeho rodiny. Kanadský právník a dlouholetý bojovník za lidská práva David Kilgour v roce 2006 vydal spolu s právníkem Davidem Matasem zprávu, která se odběrem orgánů v Číně dopodrobna zabývala. Podle Kilgoura je největší problém v tom, že nemocnice nabízející takzvané “rychlé transplantace” v této zemi patří armádě, na kterou se vztahují jiné zákony. Myslí si, že kdyby příjemci ledvin věděli, za jakých okolností byly odebrány dárci, operaci by nepodstoupili. Poukazuje též na fakt, že v Číně může být vězeň popraven za 60 zločinů, a nemusí být ani řádně odsouzen. Přesto se ale nabízí otázka, nakolik je člověk ochoten zavřít oči před původem svého nového orgánu – své nové vstupenky do života. Čísla zaznamenávající počet lidí umírajících na selhání jsou alarmujícně vysoká, a průměrná čekací doba 9 let na nalezení dárce je bezpochyby neúnosná.

Pokud jste se po dočtení až sem rozhodli Pakistán, Čínu nebo Filipíny odsoudit jako nevyspělé země Třetího světa, a jste znechucení tím, že někdo dokáže vydělávat na prodeji orgánů, předložím vám několik čísel z České Republiky. V roce 2008 se při příležitosti Světového dnu ledvin nechalo bezplatně vyšetřit 220 Čechů. U 12 z nich bylo zjištěno závažné zhoršení funkce ledvin, 56 mělo patologický nález. I ten vede k několikanásobně většímu riziku onemocnění srdce a cév. Podle lékařů má poškozené ledviny až 6000 občanů, většina z nich se na dialýzu dostane až po kolapsu jedné z nich. Poté jsou zapsáni do pořadníku na transplantaci a čas do ní tráví na dialyzační terapii, která funkci ledvin nahrazuje, v jednom ze 103 dialyzačních center. Pouze desetina těchto pacientů se dočká nové ledviny, se kterou mohou bez problémů fungovat deset až patnáct let. Klinika nefrologie v Institutu klinické a experimentální medicíny za padesát let svého fungování zaznamenala pouze tři případy, kdy byla transplantována ledvina od nepříbuzného dárce. Drtivou většinu ostatních dárců tvořili rodiče zachraňující život svým dětem. Přitom dárcem se může stát skoro každý zdravý jedinec – stačí jen překonat strach a uvědomit si, že stejně jako darování krevní plasmy nebo spermatu je darování ledviny užitečné. Nepřináší sice na rozdíl od zmíněných dvou příkladů finanční kompenzaci, dobrý pocit za záchranu lidského života ale podle mého názoru za omezení, které život s jednou ledvinou přináší, stojí. Dokud totiž bude poptávka po orgánech, bude i nabídka v podobě černého trhu, který je bezpochyby odsouzení hodný a zvrácený. Co ale nemocným při zoufalé nabídce zbývá jiného? 

 

Odsuzujete černý trh s orgány, nebo cítíte jeho potřebnost? Koupili byste si v krajní situaci ledvinu? Diskutujte s námi o problému na našem Facebooku!

 

Foto: YouTube.com, Pixabay.com

Podobné články