Období let 1920-1929, které je souhrnně nazýváno 20. léty 20. století, bylo ovlivněno zotavováním světa po první světové válce. Lidé pociťují přívan pohody a uvolnění, touží si vynahradit dobu úzkosti, kterou za války prožívali. Začínají se po dlouhých letech opět bavit, navštěvují kavárny a bary, tančí ve víru opojení jazzové hudby a foxtrotu.
V těchto „zlatých“ či „báječných“ dvacátých létech (Golden/Roaring Twenties), jak jsou dnes nazývána, se velké oblibě těšil i charleston, kterým v Berlíně roku 1925 Evropany oslnila americká tanečnice Josephine Bakerová. Tato krásná černošská diva si získala svými tanečními kreacemi takový obdiv, že se zapříčinila o adoraci tmavé barvy pleti. Lidé se opalovali, jak jen mohli a společnost byla v té době vůbec méně rasistická, než je tomu dnes. Josephine se také podílela na novém ideálu ženské krásy – krátkých chlapeckých účesů.
Chlapecké sestřihy, hubené postavy a cigarety – styl takzvaných garsonek
Vlna módy krátkých sestřihů se však připisuje Coco Chanel, které se ze dne na den podařilo vytvořit z chlapeckého stylu nekompromisní hit, do nějž spadaly kromě krátkých vlasů, které měly zvýraznit dlouhou šíji, také sukně do půli lýtek, strohé střihy, hubené chlapecké postavy a kouření. Tato móda vyvolala pozdvižení, ale nový styl se těšil obrovskému úspěchu. Ženám, které tomuto stylu podléhaly se přezdívalo „garsonky“, „couturiérky“ nebo „flappers“.
Úspěch ale slavily i sukně ke kotníkům, či končící těsně pod koleny, a šaty se sníženým pasem. Rukávy vyšly z módy, šaty se šily jen s ramínky, či velmi krátkými rukávky. Dlouhé rukávy měly pouze kabáty a svetříky. Ženy, které se nenechaly ostříhat „na kluka“ či na mikádo, si vlasy sepínaly do drdolů.
Gabrielle Bonheur „Coco“ Chanel také v této době přichází s módní stálicí, černými šaty obepínajícími tělo – tzv. malé černé. Přezdívka Coco ji provázela už od dob, kdy zpívala v kabaretu. K jejím ikonám patří i kubistický flakon k proslulému parfému Chanel No.5.
Nenápadné barvy, nápadné vzory
Módními barvami byly hnědá, béžová a šedá. Účelem těchto nenápadných barev, bylo dát prostor pro vyniknutí postavy a ženské krásy samotné – oděv neměl být tím, co upoutá pozornost, nýbrž žena sama. Lidé se v tomto období nebáli výstřednosti. To potvrzuje například hojnost egyptských motivů.
Neodmyslitelný klobouk zvaný „cloche hat“
Ke zlatým dvacátým patří i klobouk ve zvonovitém tvaru, který je s tímto obdobím neodmyslitelně spjat. Traduje se, že ho vynalezla francouzská kloboučnice Caroline Reboux, která ho představila francouzským ulicím kolem roku 1923. Odtud se tento zvonovitý klobouk šířil rychlostí požáru. Vyráběn byl ze sametu, saténu, žíně, slámy či plsti.
Další módní ikony zlatých dvacátých let
Další slavnou osobností na poli módního návrhářství byla Jean Lanvinová, která na sebe upozornila svým individuálním přístupem ke klientkám. Navrhovala šaty podle typu postavy každé ženy, dokonce i barvy volila podle jejích vlastností. Neuznávala garsonky a strohost, naopak používala vzdušné materiály a vyzdvihovala zdobnost a ženskost.
Další vlivnou pařížskou návrhářkou byla Madeleine Vionnetová, která prosazovala couturiérský styl. Její návrhy poutaly zejména svou asymetrií a kombinací protikladné a nestejnorodé tkaniny.
Líbí se vám styl 20. let? Co byste nejraději nosili, kdybyste v té době žili? Pište nám do diskuze pod článkem!
Foto: 1920s-fashion-and-music.com, archibaldphotography.co.uk, humptydump.blogspot.cz
