Nenáročná česko-polská hřebenovka aneb dvoudenní přechod Krkonoš

Pokud patříte mezi nadšené horaly a rádi byste si zpestřili podzim krátkým výletem, přechod hřebene Krkonoš je jako stvořený pro zajímavý víkendový výšlap.

Všechny cesty vedou z Černého Mostu

Krkonoše jsou nejen nejvyšším, ale i krásným českým pohořím. Přinášíme vám tip na dvoudenní výlet, který vás zavede na vrchol Sněžky a na spoustu dalších zajímavých míst. Naše trasa započíná na Černém Mostě (konečné metra B), odkud vyrážíme do Harrachova. Za tři a půl hodiny si nasazujeme batohy na záda a zahajujeme výstup po modré značce k Mumlavským vodopádům a dále do Mumlavského dolu. Proti proudu stejnojmenné říčky stoupáme po široké lesní cestě do mírného kopce. S přibývajícími výškovými metry a kilometry v nohách ubývá i turistů. Teprve však na konci Mumlavského dolu se cesta začíná zvedat strměji. Pokračujeme stále rovně přes Pančavskou loukuLabské boudě. Okolí boudy je okupováno velkým množstvím turistů, kteří sem obvykle vystupují Labským dolem ze Špindlerova Mlýna. Nicméně ani to nám nebrání v tom si vychutnat nedalekou Ambrožovu vyhlídku či prameny řeky LabePančavským a Labským vodopádem schovaným v hustých smrkových porostech.

Jsou tu ale krásné výhledy.

Koňskou stezkou až na hřeben

Od Labské boudy pokračujeme po žluté turistické značce po tzv. Koňské stezce směrem k hlavnímu hřebenu. Cestu lemují kleče a po kilometru se zvedá na návrší. Odtud vidíme polskou radiovou stanici a další vrcholy, které vytváří hraniční hřeben mezi Polskem a ČR. U radiové stanice je tzv. tor a za ním Sněžné jámy – strmé severní stěny, které kolmo padají na území Polska. Dole v údolí se třpytí dvě sněžná plesa. Dostáváme se tak na hřebenovku, která kličkuje napříč Českem a Polskem a traverzuje několik vrcholů. Cestu nám zkrášlují kosodřeviny a výhled do ledovcových kotlů. Procházíme kolem Vysokého Kola (1506 m. n. m.), vrcholu Smielec (1424 m. n. m.), Mužských a Dívčích kamenů (1416 m. n. m., 1414 m. n. m.) a pomalu, ale jistě se dostáváme k turisty obklíčené Špindlerově boudě. Začínáme pociťovat únavu, nicméně k Luční boudě, kde máme zarezervovaný nocleh, je to ještě pěkných pár kilometrů, a tak přidáváme do kroku. Spolu s červenou značkou opouštíme hlavní hřeben Krkonoš a přecházíme na severní úbočí vrcholu Malý Šišák (1440 m. n. m.) a Smogornia (1490 m. n. m.), kde se mísíme s polskými horaly. Červená nás zavádí na Slonecznik a pod jeho strmými srázy je schovaná hladina Wielkého Stawu (hloubka 24 m). Míříme opět na krkonošský hřeben a ke Slezské boudě; odkud je na dosah ruky Sněžka. My však vyčerpáni zahajujeme poslední kilometr naší túry vedoucí k Luční boudě.

Rozcestník česko-polské diskriminace.

Uvař si svého Paroháče

Na Luční boudě můžete přespat za relativně příznivou cenu. V turistické ubytovně vyjde noc na 540 Kč, ve spacáku na zemi pak za 300 Kč. Lepší je si místa rezervovat předem, v sezoně bývají pokoje dost obsazené. Za ochutnávku určitě stojí pivo Paroháč, které se zde vaří. Nejenže má sympatické logo, ale i správně hořký říz.

Paroháč a jeho tematické logo.

Vyzkoušet ho můžete hned v několika podobách: jako klasický světlý či polotmavý ležák, ale i jako tmavý a pšeničný speciál a též svrchně kvašené pivo britského typu Indian Pale Ale. Pivní nadšenci se mohou zúčastnit akce Uvař si své pivo. Seznámí se zde s procesem výroby piva a pojmy jako “vystírání”, “rmutování” či “scezování”. Rovněž ochutnají jednotlivé suroviny používané při výrobě piva a v neposlední řadě i všechna aktuálně navařená piva.

Jeden rohlíček k polívčičce.

Až mě zítra ráno v pět…

… budík zazvoní, nedám si naposled vodku na zdraví, ale rychle se oblékáme, abychom byli na vrcholu mezi prvními. Venku nás nepříjemně překvapí hustá mléčná mlha a mrazivý polibek horského rána. Teploměr ukazuje čtyři stupně. Vzhledem k tomu, že nemáme čepici ani rukavice a zima je opravdu vlezlá, dáváme se do velmi svižné chůze. Výstup na Sněžku je krátký, ale díky poryvům silného větru a bolavým svalům ne příliš příjemný. Nahoře však zažíváme zklamání –obě chaty jsou ještě zavřené. Kdo by také otevíral kvůli několika málo turistům ráno občerstvení. Ale i výhled je zcela nulový. Vrchol je zahalen mlhou a není vidět na pět metrů dopředu.

Mlha a mlha.

Zklamaně se ubíráme k rozcestníku Jubilejní cesta a odtud dále klesáme Obřím hřebenem na turistickou chatu Jelenku. Ani zde nám štěstí nepřeje. Otevírají až v deset a hodinky ukazují lehce před devátou. Rozmýšlíme, co dál. Z původního plánu – dojít rovnou do Malé a Velké Úpy – nakonec sešlo. Rozhodli jsme se dát Sněžce ještě jednu šanci. Oblačnost se postupně protrhává a dírami mezi mraky vykukuje slunce. Obracíme se tedy opět vzhůru a tentokrát po zelené obcházíme Obří hřeben spodem. Cesta je lemovaná kosodřevinami, tu a tam nacházíme borůvčí a luční kvítí. Po čtyřech kilometrech docházíme na rozcestník Nad Růžovohorským sedlem. Následuje velké sebezapření a strmý kilometr do kopce a opět vrchol nejvyšší hory České republiky, tentokrát však oděný do slunečného kabátu. Za odměnu si dáváme horkou čokoládu s panákem rumu. Před sebou máme už jen sestup k Slezské boudě a sedmikilometrové klesání do Pece pod Sněžkou.

Na přechod Krkonoš potřebujete dva dny. Méně zdatní turisté i tři. My první den ušli kolem 28 km, druhý zhruba 15 km. Mimo Luční boudu se po cestě dá přespat i na Vosecké boudě, Martinově či Špindlerově boudě.

Foto: Irena Ambrožová, StudentPoint.cz

Podobné články