Všechny cesty vedou z Černého Mostu
Krkonoše jsou nejen nejvyšším, ale i krásným českým pohořím. Přinášíme vám tip na dvoudenní výlet, který vás zavede na vrchol Sněžky a na spoustu dalších zajímavých míst. Naše trasa započíná na Černém Mostě (konečné metra B), odkud vyrážíme do Harrachova. Za tři a půl hodiny si nasazujeme batohy na záda a zahajujeme výstup po modré značce k Mumlavským vodopádům a dále do Mumlavského dolu. Proti proudu stejnojmenné říčky stoupáme po široké lesní cestě do mírného kopce. S přibývajícími výškovými metry a kilometry v nohách ubývá i turistů. Teprve však na konci Mumlavského dolu se cesta začíná zvedat strměji. Pokračujeme stále rovně přes Pančavskou louku k Labské boudě. Okolí boudy je okupováno velkým množstvím turistů, kteří sem obvykle vystupují Labským dolem ze Špindlerova Mlýna. Nicméně ani to nám nebrání v tom si vychutnat nedalekou Ambrožovu vyhlídku či prameny řeky Labe s Pančavským a Labským vodopádem schovaným v hustých smrkových porostech.
Koňskou stezkou až na hřeben
Od Labské boudy pokračujeme po žluté turistické značce po tzv. Koňské stezce směrem k hlavnímu hřebenu. Cestu lemují kleče a po kilometru se zvedá na návrší. Odtud vidíme polskou radiovou stanici a další vrcholy, které vytváří hraniční hřeben mezi Polskem a ČR. U radiové stanice je tzv. tor a za ním Sněžné jámy – strmé severní stěny, které kolmo padají na území Polska. Dole v údolí se třpytí dvě sněžná plesa. Dostáváme se tak na hřebenovku, která kličkuje napříč Českem a Polskem a traverzuje několik vrcholů. Cestu nám zkrášlují kosodřeviny a výhled do ledovcových kotlů. Procházíme kolem Vysokého Kola (1506 m. n. m.), vrcholu Smielec (1424 m. n. m.), Mužských a Dívčích kamenů (1416 m. n. m., 1414 m. n. m.) a pomalu, ale jistě se dostáváme k turisty obklíčené Špindlerově boudě. Začínáme pociťovat únavu, nicméně k Luční boudě, kde máme zarezervovaný nocleh, je to ještě pěkných pár kilometrů, a tak přidáváme do kroku. Spolu s červenou značkou opouštíme hlavní hřeben Krkonoš a přecházíme na severní úbočí vrcholu Malý Šišák (1440 m. n. m.) a Smogornia (1490 m. n. m.), kde se mísíme s polskými horaly. Červená nás zavádí na Slonecznik a pod jeho strmými srázy je schovaná hladina Wielkého Stawu (hloubka 24 m). Míříme opět na krkonošský hřeben a ke Slezské boudě; odkud je na dosah ruky Sněžka. My však vyčerpáni zahajujeme poslední kilometr naší túry vedoucí k Luční boudě.
Uvař si svého Paroháče
Na Luční boudě můžete přespat za relativně příznivou cenu. V turistické ubytovně vyjde noc na 540 Kč, ve spacáku na zemi pak za 300 Kč. Lepší je si místa rezervovat předem, v sezoně bývají pokoje dost obsazené. Za ochutnávku určitě stojí pivo Paroháč, které se zde vaří. Nejenže má sympatické logo, ale i správně hořký říz.
Vyzkoušet ho můžete hned v několika podobách: jako klasický světlý či polotmavý ležák, ale i jako tmavý a pšeničný speciál a též svrchně kvašené pivo britského typu Indian Pale Ale. Pivní nadšenci se mohou zúčastnit akce Uvař si své pivo. Seznámí se zde s procesem výroby piva a pojmy jako „vystírání“, „rmutování“ či „scezování“. Rovněž ochutnají jednotlivé suroviny používané při výrobě piva a v neposlední řadě i všechna aktuálně navařená piva.
Až mě zítra ráno v pět…
… budík zazvoní, nedám si naposled vodku na zdraví, ale rychle se oblékáme, abychom byli na vrcholu mezi prvními. Venku nás nepříjemně překvapí hustá mléčná mlha a mrazivý polibek horského rána. Teploměr ukazuje čtyři stupně. Vzhledem k tomu, že nemáme čepici ani rukavice a zima je opravdu vlezlá, dáváme se do velmi svižné chůze. Výstup na Sněžku je krátký, ale díky poryvům silného větru a bolavým svalům ne příliš příjemný. Nahoře však zažíváme zklamání –obě chaty jsou ještě zavřené. Kdo by také otevíral kvůli několika málo turistům ráno občerstvení. Ale i výhled je zcela nulový. Vrchol je zahalen mlhou a není vidět na pět metrů dopředu.
Zklamaně se ubíráme k rozcestníku Jubilejní cesta a odtud dále klesáme Obřím hřebenem na turistickou chatu Jelenku. Ani zde nám štěstí nepřeje. Otevírají až v deset a hodinky ukazují lehce před devátou. Rozmýšlíme, co dál. Z původního plánu – dojít rovnou do Malé a Velké Úpy – nakonec sešlo. Rozhodli jsme se dát Sněžce ještě jednu šanci. Oblačnost se postupně protrhává a dírami mezi mraky vykukuje slunce. Obracíme se tedy opět vzhůru a tentokrát po zelené obcházíme Obří hřeben spodem. Cesta je lemovaná kosodřevinami, tu a tam nacházíme borůvčí a luční kvítí. Po čtyřech kilometrech docházíme na rozcestník Nad Růžovohorským sedlem. Následuje velké sebezapření a strmý kilometr do kopce a opět vrchol nejvyšší hory České republiky, tentokrát však oděný do slunečného kabátu. Za odměnu si dáváme horkou čokoládu s panákem rumu. Před sebou máme už jen sestup k Slezské boudě a sedmikilometrové klesání do Pece pod Sněžkou.
Na přechod Krkonoš potřebujete dva dny. Méně zdatní turisté i tři. My první den ušli kolem 28 km, druhý zhruba 15 km. Mimo Luční boudu se po cestě dá přespat i na Vosecké boudě, Martinově či Špindlerově boudě.
Foto: Irena Ambrožová, StudentPoint.cz
