Když jsem na podzim roku 2008 lítala po druhém patře Filozofické fakulty v Praze, myslela jsem, že se zblázním. Rozvrhy byly napsané dost zmateně, navíc byly na několika různých nástěnkách. V ruce jsem držela seznam předmětů, které jsem měla v rámci bakalářského studia splnit – žádné další informace jsem neobdržela.
Cvičení jsem do té doby znala jen z hodin fyziky, biologie, chemie či tělocviku, kdy učitelka křičela: „A teď si dáme pár cviků na stehna.“ Hrůzu mi naháněl nejen onen nenáviděný tělocvik v seznamu povinných předmětů, ale také pojmy jako přednáška a cvičení. Jaký je v tom rozdíl, co si zapsat? U koho? Kam? Proč? Pomoc!
Základní předměty jsou většinou vyučovány formou přednášek. Přednášky bývají zpravidla pro celý ročník, proto jsou pro ně vyhrazeny velké posluchárny. Ovšem přednášky jsou také často nepovinné, takže velké posluchárny nakonec nezřídka zejí prázdnotou. Přednášející jsou většinou zkušenější a starší než ti, kteří vedou cvičení. Chcete-li si tedy poslechnout známou kapacitu v oboru, patrně budete muset přijít na přednášku. Některé předměty jsou navíc organizované jen jako přednáška, tedy stojíte před volbou, zda hodinu a půl poslouchat učitele, nebo si vše nastudovat z knih či skript. Já doporučuji dělat obojí. Nevýhodou přednášek je málo času na otázky studentů a také učitelé většinou nestihnou vyložit celou látku během semestru či dvou, takže se samostudiu tak jako tak asi nevyhnete. Výhodou navštěvování přednášek je pak to, že učitele znáte, víte, co ho zajímá, jaký má přístup k látce, jaké doporučuje knihy atp. – to vám velice pomůže při skládání jakékoliv zkoušky u tohoto pedagoga.
Cvičení (resp. semináře) jsou naopak určena pro diskuzi, referáty, čtení a rozbor textů, praktické výpočty atd. záleží samozřejmě na oboru, který studujete. V praxi však bohužel diskuze připomínají spíše zkoušení, výjimkou rozhodně nejsou ani domácí úkoly. Cvičení si obvykle studenti mohou vybrat, tedy nemusí navštěvovat všechna dostupná cvičení a mohou si vybrat také vyučujícího či den výuky. Pokuste se zjistit, který vyučující je nejlepší, bývají v nich velké rozdíly, protože se většinou jedná o mladé učitele či doktorandy s velice odlišnými metodami i užším zaměřením. Když se rozhodnete navštěvovat nějaké cvičení, neměli byste vynechávat hodiny, jednak při více než dvou třech absencích budete mít potíže se splněním předmětu, zadruhé při cvičeních mnohdy padnou velmi důležité informace, které v knihách nenajdete. Navíc právě při cvičeních se můžete ptát učitele na všechno, co vám z probírané látky není jasné.
Existují samozřejmě výjimky, kdy přednášky připomínají spíše to, co jsem popsala jako cvičení a naopak při některých cvičeních učitel jen přednáší. Některé předměty nabízí výuku pouze formou přednášek nebo pouze cvičení, dokonce jsem se setkala i s předměty, které kombinovaly obojí a během hodiny a půl se stihla přednáška, dotazy i krátké studentské prezentace. Detaily o průběhu cvičení i přednášek včetně doporučené literatury naleznete na internetu, většinou na stránkách ústavu či ve studijním systému jako je IS nebo KOS.
