O promiskuitě se hovoří spíše jako o mužské, protože muži jsou přirozenými rozsévači sémě. Objevuje se ale i u žen. Spousta si pak plete promiskuitu s nymfomanií, kde je pak základní rozdíl mezi těmito dvěma pojmy.
V případě nymfomanie jde o ženskou hypersexualitu. Nymfomankami označujeme ženy, které mají vysoký sexuální apetit. Je však těžší nymfomanii určit, protože co je pro někoho hodně, je pro druhého zase málo – myslíme tím sexuální aktivitu a četnost pohlavních styků, které tyto ženy vyžadují několikrát denně. I když promiskuita může jít pak lehce ruku v ruce s nymfomanií, protože tyto ženy hledají stále lepšího a lepšího muže. Těmto ženám nestačí ani několikrát orgasmů, jsou zkrátka nenasytné.
U promiskuitních jedinců pak nejde ani tak o dokonalé sexuální uspokojení,ale nedokáží vydržet déle s jedním partnerem. Vyhledávají stále nové objekty.
I zde se však uplatňují různá měřítka. Někdo považuje za promiskuitního toho, kdo měl jeden mimomanželský styk, toho, kdo měl nového partnera po pár měsících. I tady se setkáváme s kritickými soudy.
Zde je můj názor, ale zeptala jsem se i našich čtenářů:
,,Mě samotnou matka vždycky vedla k tomu, že za život musím poznat hodně mužů– různých artiklů a nemám se zbláznit hned do prvního. Tím nechci říci, že bych byla vedena k promiskuitnímu chování. Domů si jen tak někoho nepřivedu, opravdu jen ty, s kterými jsem byla delší dobu. Ale jsem stejného názoru a nemyslím, že i přes můj nějaký počet partnerů, který se bojím občas i před sebou samotnou vyřknout, bych byla promiskuitní. Podle mě je normální, že člověk někdy hledá a ,,vystřídá“ pár partnerů, má takové přelétavé období, než najde toho, který mu sedne.„
Studentka Klára, 23 let, nám také sdělila svůj názor: ,,Myslím si, že záleží na každém z nás, na našem životním stylu, víře, prioritách a prostředí, ve kterém jsme vyrůstali (např. když dcera vidí, že matka často střídá partnery, přijde jí to naprosto normální a je pravděpodobné, že i ona bude jednou střídat partnery, spíše než dcera žijící v křesťanské rodině). Pro někoho je přednější užívání si života (a s tím třeba spojená i nevázanost a častější střídání partnerů) než skočí do trvalého vztahu, který může znamenat určitá omezení a ohledy na partnera. Promiskuita tedy znamená i určitou bezstarostnost. Někdy člověk nemusí najít dlouho toho pravého či pravou, takže vystřídá mnoho partnerů než ho/ji konečně najde. Takže je otázka, od kdy by měl být člověk brán jako promiskuitní. Já osobně jsem spíš pro trvalé vztahy a věrnost, ale jak říkám, je to každého věc a nikdoby neměl člověku do jeho života mluvit ani ho nijak odsuzovat za to, jak žije.“
Eliška, 23 let: ,,Tak já tento životní styl nepreferuji. Upřednostňuji dlouhodobější vztahy, ale neodsuzuji to. Když to někomu vyhovuje, tak proč ne.“
Šárka, 29 let: ,,Myslím, že pokud je žena ,,free“, nemá závazky, tak to není nic špatného. Pokud ale např. má trvalý vztah, do toho třeba děti, tak to už moc dobrým neshledávám. Ne, že bych prostě střídání chápala, ale u některých žen mi to přijde nenormální.“
Lucie, 22 let: ,,Někde je ti dobře, ale zároveň tomu něco chybí, tak jdeš jinam. Je to trošku takovej kolotoč, „Pan Božský“ je chvíli v posteli fajn, doma ale pak např. povaleč. A pak se těch Božských najednou ,,vystřídá“. Ne, vážně – co oči nevidí, to srdce nebolí. A když někde něco chybí, tak se prostě musí jít jinam.“
Eva, 29 let: ,,Já v tomto směru nikoho neodsuzuji. Pokud někdo chce střídat partnery, je to jen na něm. Ale měl by pak jednat na rovinu. Promiskuita je podle mě to, když člověk nedokáže zůstat pouze s jedním partnerem. Rozhodně bych do toho nezahrnovala období, kdy si člověk partnera hledá a několik jich za tu dobu vystřídá. Mimochodem, může to být i spojené se závislostí na hormonu lásky. Jsou lidé, kteří prostě milují tu chemii na začátku a chtěji ji zažívat pořád a pořád. Ale to už je tak trochu nedospělost „
Objevilo se nám tu spousta názorů, budeme rádi, když se s námi podělí další čtenáři na facebooku!
Foto: sxc.hu