Seminárka, esej, paper… Vyznáte se v tom?

Už listovali sylaby předmětů dalšího semestru, nebo vás to teprve čeká? Víte, co se po vás bude chtít nebo tápete? Odpověď vám dá tento článek.

Pokud studujete humanitní obor, jistě to znáte. Semestry ve znamení spousty psaných úkolů, seminárek, seminárních příprav a dalších zvěrstev jako požadavků k získání zápočtu či samotné zkoušky. Bohužel pro vás – není text jako text – o formu jde při hodnocení většinou minimálně stejně jako o obsah. A nic nevytočí pedagoga víc, než bohapusté pomyslné špinění papíru inkoustem bez ladu a skladu. Čím vás tedy budou tento semestr trápit?

  • Seminární práce

Nejobvyklejší, deskriptivní útvar, který můžete psát. Jedná se o prosté zpracování zadaného tématu, které se nejčastěji skládá z úvodní strany, obsahu, úvodu, stati, závěru, případných příloh a seznamu zdrojů. Obecně vzato by se seminární práce dala „psát“ stylem CTRL+C, CTRL+V, ale neradila bych vám to zkoušet. Většina škol již disponuje systémy, které práce odevzdané v e-podobě dokážou porovnávat s ostatními záznamy a dokumenty dostupnými na internetu, a neřekla bych, že vám jedna seminárka stojí za disciplinární komisi.

Seminární práce také obvykle vyžaduje zdokumentovanou práci se zdroji, k čemuž slouží tzv. poznámkový a citační aparát. Citace v textu tedy nikdy neškodí, spíše naopak. Pokud nevíte, jak na to, nebuďte líní se zeptat přímo vyučujícího, jaký citační styl preferuje, popátrejte na netu, nebo se přímo řiďte citační normou, kterou taktéž najdete na síti. Informace o tom, jak správně citovat najdete také v tomto článku.

Co se týče formální stránky, nevyjádří-li se vyučující jinak, rozhodně nic nezkazíte touto volbou:

  • Písmo Times New Roman, velikost 13
  • Zarovnání do bloku (!)
  • Řádkování 1,5
  • Předsazení prvního řádku o 1,25

Tuto formu, kterou docílíte tzv. normostrany, tedy 1800 znaků včetně mezer, můžete ostatně použít i na ostatní útvary.

Nevzdávejte to! Na skartovačku je vždy času dost.

  • Esej

Od seminární práce se poměrně výrazně liší. Zatímco v klasické seminárce jde o fakta, jejich správné seřazení a prezentaci bez dalšího smyslu, esej není deskriptivní, ale spíše analytický útvar, jde tu tedy ne až tak o fakta, ale o váš názor na určité téma či problematiku.

Co se týče struktury, není tak rigidní, jako v případě seminární práce, většina esejů má tři části – úvod, stať a závěr. Mnohdy ani není vyžadován citační aparát, pouze seznam zdrojů, to už je na konkrétním vyučujícím.

V případě strukturovaného eseje, který je jakousi střední cestou mezi esejem a seminárkou, prakticky předložíte fakta, nad nimiž se pak zamyslíte. Ale nemylte se, vaše analýza představené problematiky, váš názor a argumenty, kterými ho podkládáte, jsou stěžejní částí eseje klasického i strukturovaného.

  • Seminární příprava

Obvykle kratší útvar, kde opět budete muset přemýšlet, což studenti sice neradi, ale na FSS nebo FSV se to vážně hodí. Většinou vycházíte ze zadané seminární literatury a tvoříte tzv. position paper. Ten se může skládat ze shrnutí literatury, vašeho postoje a případných otázek do diskuze. Pokud tyto části viditelně oddělíte, bude vyučující slintat blahem. Stejně jako když nepodceníte diskuzní přípravu ve formě otázek.

Několik rad na závěr, které platí obecně:

  • Čím méně barevné, tím lépe – jedná se o odborný text, nikoli o referát na střední, kde byly obrázky ještě v módě
  • Snažte se, aby byl text jednotný po formální stránce (písma atd.)
  • Dodržujte zadaný rozsah, jak u spodní, tak i u horní hranice (!)
  • Dodržujte termín odevzdání. Většinou je dán dostatečně dopředu a zbytečně tak riskujete nepřijetí práce.

 

Máte k tématu jakoukoli poznámku, o kterou byste se chtěli podělit? K tomu slouží náš Facebook!

 

Foto: Sxc.hu

Podobné články