Stanfordský vězeňský experiment
Snad nejslavnějším psychologickým experimentem je Stanfordský vězeňský experiment z roku 1971, který byl proveden psychologem Phillipem G. Zimbardem. Spočíval v dokonalé simulaci vězeňského prostředí a dobrovolníci, kteří se přihlásili, byli rozděleni na vězně a dozorce hozením mincí (bylo 12 vězňů a 12 dozorců, jeden z dozorců byl i samotný Zimbardo). Byli vybráni psychicky vyrovnaní, inteligentní a morálně bezúhonní muži ze střední třídy. Pravidla a podmínky byly přejaty z věznice Palo Alto v Kalifornii a vše bylo uzpůsobeno tak, aby to působilo co nejvíce realisticky.
Vězni museli nosit uniformu, museli mlčet v době odpočinku, po zhasnutí světel, v průběhu jídla, a když opustili prostory vězení, museli oslovovat dozorce „pane nápravný důstojníku“, byli očíslováni a za jakékoliv porušení pravidel následovalo potrestání. Dozorci na sobě měli oblečení vojenského stylu, sluneční brýle, obušek, dostali jasné instrukce a bylo jim zakázáno fyzické trestání vězňů.
Původně měl experiment trvat dva týdny, po šesti dnech ale musel být ukončen. Dozorci se uchylovali ke stále krutějšímu trestání a ponižování a z nočních záznamů bylo odhaleno fyzické a sexuální týrání vězňů. Vězni naprosto ztratili svou identitu a začali věřit, že jsou kriminálníci, jeden z vězňů se dokonce psychicky zhroutil a musel být předčasně propuštěn. Experiment byl ukončen díky Christine Maslach (budoucí manželce Zimbarda), která byla zděšena, když viděla, jak jsou vězni veděni do koupelny s papírovými pytli přes hlavu. Tento experiment je naprosto šokující a vyplývá z něj, že i zdraví a psychicky vyrovnaní jedinci se mohou vlivem extrémních podmínek stát brutálními tyrany.
Milgramův experiment
Milgramův experiment se uskutečnil v roce 1963 na Yale University pod vedením psychologa Stanleyho Milgrama a cílem bylo zjistit poslušnost k autoritě. Účastníkům experimentu bylo sděleno, že jde o psychologický experiment týkající se poruchy učení. Testovaná osoba byla „náhodně“ vybrána do role učitele a pokaždé, kdy žák (učitel ho neviděl, pouze slyšel) odpověděl špatně, dostal elektrický šok. Každou chybou se napětí zvyšovalo až po tlačítko XXX („žáci“ křičeli čím dál více, u posledních dvou tlačítek už bylo slyšet jen ticho – zvuky přehrával magnetofonový záznam). Během experimentu se pokusné osoby ptaly experimentátora, zda mají pokračovat, ten řekl, že ano, a 65 % učitelů vyčerpalo všechno napětí až do tlačítka XXX. Tento experiment měl poukázat na slepou poslušnost (kdy jsou lidé schopni i ublížit někomu dalšímu) a zodpovědnost za své jednání přenášejí na někoho či něco jiného.
Experiment Salomona Asche
Experiment pod vedením Salomona Asche byl proveden roku 1951 na Harvard University. Jeho cílem bylo vyzkoumat skupinový tlak na jedince (konformitu). V místnosti sedělo devět osob (osm z nich však byli Aschovi přátelé, kteří měli jednat dle určitého postupu) a každému z nich byly ukázány dvě kartičky. Na jedné kartičce byla vyobrazena jedná čára, na ostatní tři čáry, a měli určit, která ze tří čar je stejně dlouhá jako čára z první kartičky (odpověď byla jednoduchá, čáry se od sebe lišily asi o 5 cm). Je dobré zmínit, že pokusnými osobami byli inteligentní jedinci, většinou vysokoškolští studenti. Pokusný člověk byl posazen až na předposlední místo a osoby před ním překvapivě jednotně zvolily úplně jinou (nesprávnou) čáru – dvanáct z osmnácti osob se shodlo s většinovým názorem a zvolilo nesprávnou čáru. Zde vidíme, že pokusné osoby se raději staly konformními (přizpůsobily se), a dokonce změnily své přesvědčení.
Co říkáte na tyto experimenty? Myslíte si, že víte, kde jsou vaše hranice? Podělte se o to s námi na našem Facebooku.
Foto: Flickr.com
