Představte si následující situaci. Sedíte ve svém autě, vaše auto jede a volant je před vámi. Tedy řídíte své auto. V tom se za vámi objeví svižně, ba až agresivně jedoucí tuctová ojetina, jejímuž odrazu v zrcátku nevěnujete pražádnou pozornost. Asi nějaký prací utahaný prďola, kterého doma (kde už měl být před hodinou) nečekají chvíle o nic lepší, než jaké zažíval od rána. Nebo možná náctiletý čerstvý začátečník s neustálenými hormony v žilách a vyděšenou holkou na místě spolujezdce.
Necháte ho předjet. Když se během času, co vás míjí, podíváte na jeho auto, podivíte se, že je ještě na silnici. Spíš by zapadlo do přírodovědného muzea mezi expozici druhohorních sauropodů. Nicméně teď je před vámi. A vy máte vědeckou náladu. Zkusíte proto podřadit, zamáčknout plynový pedál až pod podlahu a empiricky zjistit jeho aktuální rychlost, neboť se vám vzdaluje podezřele rychle.
Jenže co to? I když o svém autě víte, že není úplný slimejš a když se popožene, tak jede slušně, momentálně se vám ani trochu nedaří. Ta hromádka nevzhledných plechů na rezavých discích, co vás předjela, je už jen malou tečkou v dáli. Nemáte sebemenší šanci ho dohnat a jen ze zkušenosti odhadujete, že jel asi ke dvoustovce. U rezavé roury! Jak to?
Uběhne měsíc. Je krásný slunečný den a vám zavolá zazobaný kamarád, jestli byste se s ním nechtěli projet v jeho novém Porsche. S vidinou emotivních novinových článků popisujících poslední okamžiky života slavných celebrit, co v podobných případech řekli „ano“, se otřesete, nasucho polknete a vykřiknete jak jinak než „ano!“
Řadový šestiválec po otočení klíčky vyštěkne, vy se nasoukáte do interiéru Ferdinandovy stuttgartské legendy a v pár okamžicích se už za okny míhá svět. Jízdu si užíváte, adrenalinu máte v krvi víc než polský rolník vodky, a každou vteřinou si říkáte, že toto žihadlo prostě jednou musíte vlastnit taky. Nejlepší a nejrychlejší svezení ve vašem životě.
Avšak historie se opakuje. Zpětné zrcátko. Nudný rodinný vůz ve velmi zralých letech. Očividně spěchající řidič. Předjíždění. Nepochopitelně rychlé mizení v dáli…To víte, že to kamarádovi za volantem Porsche nedá a vystřelí za ním. Brzy mu to jistě vrátí i s úroky. Jenom co se naskytne přehledná rovinka, bude zase před ním.
Jenže kde ona popelnice je? Vylítla do lesa? Nasálo ji ufo? Najednou je cesta před vámi prázdná. Auto, co vás předjelo, se ztratilo z dohledu, a v pátrání po něm nepomáhá ani 400 koní. V tom na konci dlouhé rovinky vidíte v dáli malou tečku. Zvětšit ji je však i v Porsche naprosto bez šance.
Tak nějak se asi nejlépe vysvětluje, co je to „sleeper car“. Je to pravý opak kreatur, které mnozí z nás vytvářeli v oblíbené herní sérii Need for Speed. Pravý opak toho, co stojí obložené zlatými poháry, autošampóny a dunícími repráky na tuning srazech. A pravý opak líbivých slabých sporťáčků, po kterých i přes paradoxní výkonový deficit šílí tisíce žen, neboť jsou vizuálně dokonalé a ladí k čivavě.
A je to ten nejlepší typ auta, jaký můžete mít. Nemyslím teď zrovna ty rozpadající se nespolehlivé křápy s přísně schovaným přeboostřeným motorem ze Supry. Ony totiž nenápadné praktické vozy, do kterých by jejich výkon neřekl ani sám konstruktér, sjíždějí i v sériovém stavu z linek mnoha automobilek.
Vemte si kvalitní a spolehlivé BMW M5. Od běžných pětkových bavoráků ho ihned neodliší ani automobiloví nadšenci. Pro zbytek populace pak zůstane autem, které zapadá v davu parkoviště, navždy. A přitom ujede skoro všemu, co visí na plakátech v pokojích adolescentů a na pozadích počítačů nejednoho ajťáka. Nebo Subaru Forester. Ve verzi s turbem je tento univerzitními profesory oblíbený teréňák rychlejší, než takové Porsche Boxter. A ve výčtu „sleeper carů“ můžeme pokračovat: Audi S4, Mercedes E63 AMG, Passat R36, Volvo S80 nebo třeba Renault Safrane biturbo.
Že se za nimi nikdo neotočí? O tom to je. To je důvod, proč si je jejich vlastníci pořídili. Ona to může být celkem výhoda. Který zloděj by chtěl ukrást starého Renaulta, když vedle stojí krásný okázalý Bentley? Pokud tedy člověk nepotřebuje podporovat své chatrné ego třpytícím se superautem, a přitom nemá peněz na rozdávání (nebo má, ale investoval by rád i jinam, než jen do auta), „sleeper car“ je asi nejlepší řešení.
Závodnický duch majitele si přijde na své. Rodina si přijde na své. A peněženka v tom dobrém slova smyslu relativně také. Přitom u něj nehrozí tak častá závist ze strany sousedů a touha ze strany vandalů. A ještě něco, co je prostě k nezaplacení – ten šokovaný výraz všech řidičů, kterým tak nečekané výkony vašeho auta způsobili bezesnou noc.
Už jste ho někde viděli? Jeli v něm? Nebo ho dokonce vlastníte? Anebo jste ten typ, který pro radost ze života nezbytně potřebuje nablýskané všemi obletované Bugatti? Diskutujte na našem Facebooku.
Foto: styrox-art, deviantart.com, commons.wikimedia.org
