Jako každý prvák, ani já jsem si nedokázala dost dobře představit, jak to na vysoké škole chodí. Byla jsem zvyklá učitele poslouchat, plnit poctivě zadané úkoly a nepřemýšlela jsem, zda je to všechno v souladu s mými názory. Na vysoké ale přišel zlom, což je, myslím, také typickým „prvákovým šokem“.
Jako na základní a střední škole
Od malička nás ve školách učí poslouchat, plnit úkoly, moc se nevyjadřovat, protože učitel má vždycky pravdu – vždyť je to náš vzor! Takto vytrénovaní vkročíte i na půdu vysoké školy, ovšem s očekáváním profesionálnějšího přístupu chytřejších a rozumnějších kantorů. Co když ale přijde někdo, s kým absolutně nemůžete a nechcete souhlasit?
Nesouhlas s kantorovými názory
Když jsme dostali za úkol přečíst díla české literatury, těšili jsme se, jak se s učitelem podělíme o to, jak se nám knihy četly, co nám přinesly nebo jaký názor máme na hlavního hrdinu. Realita byla po celý semestr úplně jiná. „Myslíte si, že by se měla Babička předkládat jako povinná četba již na základní škole?“ položil vousatý učitel otázku. Vesměs jsme odpověděli všichni stejně: „Ne, protože to není tak dávno, co jsme se snažili coby desetiletá dítka přelouskat tuto knihu, zatímco se nám ji podařilo kompletně pochopit až dnes, jakožto studentům vysoké školy“. Téměř vzteky rudý učitel se nám tento názor pokoušel celou přednášku „vymlátit“ z hlavy svými argumenty, že to je přeci vrcholné dílo a je ostuda ho neznat před nástupem na střední školu!
Hádat se, nebo sklopit uši?
Studium filosofie mě naučilo, že vše je relativní. Tedy, že vše má více úhlů pohledu a každý názor je vlastně správný, když je váš. A tak časem sami zjistíte, že v tomto věku už ani nechcete klopit uši a stáhnout se do ulity, kde budete tiše přemýšlet o tom, zda učitel, váš vzor, někdo, ke komu vzhlížíte, nemá přeci vždycky pravdu.
Chce založit katedru erotiky!
A pak se objeví učitel, který vám vůbec nesedí povahově. Místo vykládání teorie nebo předvádění praxe, jsme se akorát dozvěděli, že by ocenil terč na šipky před univerzitou a rád by založil Katedru erotiky. Pak dostaneme vyhodnocený test, který jsme od sebe všichni do puntíku opsali (já vím, já vím, ale oznámil nám to den předem!), kantor ho během několika sekund opraví a každý z nás má různý počet bodů. Zajímavé, přinejmenším. Výsměch studentům i celému školství, přinejvětším. A tak jsme se začali trápit nad tím, jak je to vůbec možné. Jak to, že učitelé na vysoké nemají takovou úroveň, jak jsme si představovali, a můžeme s tím vůbec něco udělat? Vždyť tohoto učitele budeme mít za rok na jiný předmět, co když nám to kvůli naší stížnosti zavaří?
Úroveň kantorů na vysokých školách
Celé to navádí k tomuto ožehavému tématu. Jak to tedy je?! Mají studenti vzhlížet k učitelům, na nichž je vidět, že vzhledem k (zřejmě) malé výplatě mají ze školství sami srandu? Že jim ani nestojíme za to, aby nám předali své zkušenosti a znalosti? Po dvou letech a čtyřech semestrech jsem zjistila, že má cenu se vyjádřit, pokud se vám něco nelíbí nebo s něčím nesouhlasíte. Pak máte alespoň pocit, že jste pro to něco udělali a s čistým svědomím můžete studovat dál.
Máte také nějakou zajímavou zkušenost s učiteli na vysoké škole? Napište nám na náš Facebook.