Naše mateřština je ve světě považována za jeden z nejtěžších jazyků. A zajisté oprávněně! Kolik triček jsme už propotili nad diktáty, kolik útrap nás stálo psaní slohových prací! Proto vám přinášíme pár vybraných výrazů a pravidel, která nám přišla zajímavá či aktuální. A vzhledem k tomu, že tvrdých oříšků má český jazyk habaděj, chápejte tento seznam “TOP TEN”, za čistě subjektivní.
Oslovení v e-mailu
Jste milovníky e-mailové pošty či zkrátka nemáte na výběr a byli jste k elektronickému bratrovi pošty klasické násilně připoutáni? Ať tak či tak, pokud denně dostáváte a píšete nesčetně e-mailů, jsou tyto řádky určeny právě vám! Velice kontroverzním prvkem v těchto poštovních pravidlech je oslovování. Možná jste se již setkali s tím, že někdy obdržíte e-mail, kde vás dotyčný/á oslovuje za užití čárek, tedy: Dobrý den, Renato, doufám, že se Vám daří dobře! Přitom ostatní vás oslovují zdánlivě ledabylým způsobem: Dobrý den Renato, jak se máte? Z toho by se člověku hlava zamotala. Především, když pak sami potřebujete napsat dopis ve formálnějším stylu.
Takže pište si, že: U jednoslovných osloveních na tom vlastně nezáleží! Pokud ale zasíláte dopis na výše postavená místa a hledíte si výsledného dobrého dojmu, pak užívejte dvouslovná spojení a oddělujte je čárkami: ,,Dobrý den, paní Nováková, mám na Vás prosbu…”
Já bysem…
Zaznamenali jste někdy, jak naše řeč umí být krásná, když mluvíme a pořádně se do toho opřeme? Naše bysme, by jste, by sem… doslova lítá vzduchem. Ještě víc jsou pak tyto chybičky znatelné v písemné projevu. Znatelné? Ne, doslova bijí do očí! Nebo spíše si jich možná ani nevšimnete, neboť i dnes si je málokdo jistý jejich správným užitím (i když už jsou mnozí z nás poučkami o skloňování slovesa být v podmiňovacím způsobu množného čísla lehce unaveni). Pamatujte však, že jediné a správné varianty jsou byste a bychom! Proto nehledejte žádné skulinky a zařaďte tyto tvary do své každodenní mluvy. Uvidíte, jak výjimečné vám bude připadat, že právě VY jste schopni mluvit správně česky!
,,Potřebuju dodělat nějaký věcy…“
Další delikátní záležitostí, se kterou se setkáváme právě v korespondenci od našich přátel, je spor v psaní i/y na konci často používaného slova věc. Vězte, že například mnozí naši známí by se byli ochotni pohádat přímo do krve, neboť se dle jejich názoru na konci ,,…prostě píše tvrdé y!”. Navíc to prý i pěkně vypadá. Bohužel, někteří z vás teď zažijí velké zklamání, neboť i když je hudba kapely Wanastovy Vjecy opravdu znamenitá, svým užitím tvrdého Y možná drobet pozměnili pravopisné návyky mnoha Čechů. Pro příště: Věci vždy s měkkým, ať už jsou tvrdé, jak chtějí.
Kolenní ortéza nás už nepřekvapí!
Může se vám zdát, že následující slovní spojení je pro vás vzdáleno kdesi v budoucnosti, a že ho možná ani nikdy nebudete potřebovat, ale vězte, že není od věci (ano věci s měkkým i) vědět, jak se píše kolenní ortéza. Tím spíše, že i ranní čaj nám může přivodit žaludeční nevolnost – tedy co se pravopisu týče. V přídavných jménech jako ranní a kolenní s píší dvě N. Důvodem je jasně viditelné N na konci kořenů slov ráno a koleno, z čehož vyplývá, že při tvoření jejich přídavných jmen musíme souhlásku zdvojit.
V poslední době se – nejen v novinových plátcích investigativní žurnalistiky – setkáváme s novotvarem lobbismus či lobbovat, který byl převzat z anglického slova lobbyism. Člověk, který se živí lobbingem je v podstatě „vyslancem“, který se snaží pomoci firmám či zájmovým uskupením uvolnit cestu při realizaci jejich společných cílů v politických kruzích. Lobbista je vlastně takový poskok, jehož největší předností bývá ukecanost. V tomto smyslu se lobbování píše se dvěma B. Ale ani s jedním B neuděláte krok vedle, pokud je daný lobbista navíc i vášnivým hráčem tenisu, v němž poměrně často lobuje. Zde se totiž jedná o tenisový úder.
Já mám vždy neprůstřelné alibi!
Dalším, nejen v politice užitečným a oblíbeným výrazem, je slovo alibi, jež přináší výhodu osobám, které je vlastní. Toto původem latinský slovo je však někdy chybně uváděno v podobách jako: aliby, alybi a také v naší oblíbené verzi alyby! Alibi však vždy pište s měkkými i a dejte si pozor, ať jej nezaměníte s názvem pro firmu, která vyrábí narozeninová přání.
Hamburger, ale jedině s hranolky!
Máte rádi dobré a nezdravé jídlo? Chodíte rádi na hamburgery s hranolkami? Tak v tom případě jíte – v češtině – neexistující pochutinu. Slovo hranolka je bohužel zkomolenina slova hranolek. Hranolky totiž neobdržely svůj název pro nic za nic, nýbrž díky svému nápadnému tvaru. Jedná se tedy o zdrobnělinu názvu geometrického útvaru – tedy hranolu.
Jednu whisky/ey, prosím…
Tento seznam by jistě nebyl úplným, kdybychom kromě dobrého jídla nezmínili i dobré pití. Právě proto tu – pro nás alkoholiky – máme menší raritku z řady destilátů (neboť jsme si celkem jisti, že ve slově pivo by nikdo chybu neudělal). Zjistili jsme totiž, že i když se slovo whiskey má psát v češtině jako whisky, přece jen se vyskytují kentexty, kdy je lepší hláskování odlišit. V případě whiskey se totiž jedná o nápoj, který pochází z Irska či USA, kdežto whisky si objednáte ve Skotsku, Whalesu, Kanadě a Japonsku.
S koncovkami 7. pádu množného čísla se dá také užít spousta legrace. Tak například jsme již měli tu čest zaslechnout partu dospívajících středoškoláků používat výrazy jako projdi dveřmama. (Poněkud podivná legrace bývalých českých gymnazistů.) Úsměv na rtech nám však mizí, když se ve správném tvaru snažíme vyslovit slova ruce a nohy. Nejsou totiž končetiny jako končetiny! Pokud jsou ruce (či nohy) vyrobeny ze dřeva, oceli či jiného materiálu – tzn. nejsou živé – pak v 7. pádě mn. čísla volíme koncovku AMI. Např.: Hodiny mohou odbíjet dřevěnými ručičkami. Ale pozor: Máváme výhradně našima rukama!
Tuto desítku nemůžeme uzavřít ničím jiným, než výjimkou, která potvrzuje pravidlo, že na každé čárce záleží! Takže ať už máte za domem jakoukoliv jímku, výjimku pište vždy s Ý po V a I po J.
Tímto končíme naší gramatickou seanci a nadšenci se mohou rovnou pustit do diktátu či nás obohatit dalšími češtinářskými perličkami v komentářích.
foto: sxc.hu, ceskatelevize.cz, photl.com
