Aktivita rozšířená v posledních letech zajisté není záležitostí zcela novou. Již v romantismu a možná i dříve navštěvovali lidé dávno opuštěná a tajemná zákoutí, ruiny hradů a podobně. V dnešní době je však urbex (urban exploration), jak se činnost začala nazývat, povznesen o možnost vytváření kvalitních fotografií, vzájemnou komunikaci urbexerů a sdílení fotek pomocí internetu.
Lidi, jež se věnují této aktivitě, může navzájem pojit hned několik důvodů. Jedním z nich je touha po adrenalinu. Ve většině případů jsou stavby těžko přístupné, jinak by v nich totiž dávno žili bezdomovci, případně by byly vykradené a zruinované. Zde je na místě poznamenat, že si průzkumníci nejvíce cení objektů, které jsou dobře zachovalé a vybavené – takové, kde je silně patrný duch předchozího obývání. Domy plné dek, krabic a harampádí, které sem natahaly osoby bez přístřeší, jsou pro urbexery bezcenné. Pří návštěvě objektu však na takové osoby můžete narazit, může se pod vámi propadnout podlaha, pořežete se nebo spustíte alarm. Pro tyto případy je nutné být náležitě vybaven.
Pepřák, lékárnička, nabitý telefon, lano, dýchací maska – to jsou jen některé užitečné drobnosti, které vám mohou doslova zachránit život. Před alarmem se neubráníte. Zde vám pomůže pouze dobrý průzkum terénu před vstupem do objektu a zmapování únikových cest. Pokud již ke konfrontaci s policií či bezpečnostní službou dojde, bývají její příslušníci na našem území poměrně tolerantní. Na jejich dobrou náladu ale nelze spoléhat. Existuje nepsané pravidlo, které by měl každý průzkumník dodržovat. Do objektu se nesmí vloupat, nic nesmí odnášet a nic zanechávat. V podstatě by nikdo neměl poznat, že jste zde byli. Odnesete si pouze fotografie a atmosféru opuštěného místa.
Dalším důvodem k návštěvě opuštěných budov je touha po poznání jejich historie. Kdo na daném místě žil, proč je objekt opuštěný, kdo a kdy dům vyprojektoval, k čemu sloužil, jak původně vypadal. Začnete-li se dívat okolo sebe, uvědomíte si, kolik opuštěných objektů se kolem nás nachází. Kromě zlodějů a bezdomovců si jich nikdo nevšímá, přitom mohou být architektonicky a historicky cenné. A ne vždy se jedná o malý rodinný domek. Opuštěné zůstávají celé nemocnice, vily, kostely nebo podzemní komplexy či továrny.
Kolik osob skutečně vyráží do terénu a fotografuje na opuštěných místech, nelze s určitostí říci. Není jich však mnoho. Ne každý má na podobné zážitky žaludek, ne každý chápe jejich důvody. Někteří však propadají posedlosti a hledají stále nová a nová místa, která ještě nebyla zdokumentována. Zde by pak mohli uspokojovat své fotografické choutky, zkoumat historii daného místa a nasávat atmosféru zapomenutého. Ačkoliv je vniknutí do cizího objektu možno chápat jako nelegální, není vyloučené, že upozorněním na jeho chátrání lze dosáhnout sanace. Fotografie jsou také cenným materiálem pro historiky architektury.
Ačkoliv by urbex mohl být chápán jako nevhodná a zbytečně riskantní zábava, své příznivce má a mít bude. A na pomyslné misce vah pro něj hovoří i fakt, že se z něho stává seriózní dokumentační činnost. Vždyť některé stavby zachycené urbexery dnes již vůbec nestojí!
Znáte někoho, kdo se do opuštěných objektů vydává? Máte osobní zkušenost? Podělte se s námi o vaše názory na Facebooku!
Foto: Martina Bičišťová, StudentPoint
