Pokud často trpíte úzkostmi, můžete za to poděkovat rodičům. V The Journal of Neuroscience vyšla nová studie, která zjistila, že některé opice si mohou předávat tendence k úzkostem z generace na generaci. Stejným způsobem to samozřejmě může fungovat také u lidí.
Získali data z mozku a porovnali je s mnoha generacemi předtím
Je známo, že úzkostmi většinou trpí více členů rodiny. Jak ale funguje taková dědičnost úzkostí, a které oblasti mozku za to mohou, to byla doposud velká záhada. Výzkumníci z University of Wisconsin-Madison použili takzvanou fMRI technologii (funkční magnetická rezonance), pomocí které monitorovali mozek 378 mladých makaků rhesus. Ty pak dostávali do situací vyvolávajících úzkosti.
Jaké to jsou? Například v jejich kleci stál člověk, vyhýbal se očnímu kontaktu po dobu 30 minut a opice jej tedy čím dál tím víc začínaly brát jako potenciální nebezpečí. Je to podobný způsob, jakým se zkoumá a vyvolává úzkost u dětí.
Když pak analyzovali výsledky stresových testů, zjistili zvýšenou aktivitu ve dvou částech mozku v oblasti amygdala. To je region zpracovávající strach a další emoce. Data porovnali s informacemi o rodové linii až osm generací do minulosti a zjistili, že příbuzní vysoce úzkostných opic měli podobné mozkové odezvy. Jinými slovy, ona úzkost mohla být poděděná. Není to samozřejmě jediný faktor, protože na úzkosti se hodně podepisuje prostředí.
Kvůli podobnosti mezi opicemi a lidmi by se výsledky daly používat při léčení dětí s extrémními stavy úzkosti, což je skutečně existující diagnóza.
