Také vás ty masivní dveře fakulty děsí? Co se asi skrývá v útrobách majestátně vyhlížející budovy? Budou profesoři vstřícní a shovívaví, nebo vám už od začátku dají najevo, kdo je učitel a kdo student? Máte z nástupu na vysokou školu strach? Nezoufejte, nejste v tom sami!
Vždy jsem chtěla jít na vysokou školu. Dokonce i obor jsem měla dávno vybraný. Těšila jsem se, spřádala plány o tom, jak se ze mě stane pilná studentka a jak budu věčně schovaná za stránkami knížky a zkoušky v mých představách vypadaly jako rovnocenná rozprava s milým profesorem. A najednou je to tady.
Tvrdá realita
Na stole mi leží modrý index, v peněžence odpočívá nová ISIC karta a všechno je najednou děsivě skutečné. Nedávno proběhl zápis, kde nás, vystrašené prváky, profesoři ujistili o tom, že několik desítek studentů ze školy odejde ještě dříve, než začne letní semestr, protože studium zkrátka nezvládnou. Pravili, že nástup na vysokou školu je jako rána pěstí, kterou ustojí jen ti opravdu silní jedinci. A protože má píle a pracovitost (navzdory vysněným představám) nikdy nepřesáhly nejnutnější minimum, musím říci, že se začínám bát.
Jednou z věcí, která je pro mě španělskou vesnicí, je sestavení rozvrhu. Vážně, copak nemůžou určit jeden jediný rozvrh, který bude společný pro všechny studenty daného oboru? Skutečně je nutné, aby si zmatení prváci lámali hlavy nad kódy předmětů a nejrůznějšími značkami, které škola používá v informačním systému? A tak tuto činnost stále odkládám a čekám, až bude někdo ochotný mi s rozvrhem pomoci, nebo jej dokonce sestavit místo mě.
Starost mi také dělá komunikace s profesory. Zatímco na střední škole nás byly zhruba čtyři stovky studentů, na „vejšce“ jsou tisícovky lidí. Jak si mě v tom obrovském davu nějaký profesor zapamatuje? Když za ním přijdu s problémem či dotazem na mou práci, jak dlouho bude trvat, než si vzpomene, kdo vlastně jsem?
Na druhou stranu…
Samozřejmě se ale najdou věci, na které se těším. Mezi tou spoustou studentů se jistě objeví někdo, kdo bude smýšlet podobně jako já, takže o společnost při obědech v menze snad nebude nouze. Při studiu se mi také dostanou do ruky knihy, se kterými bych jinak nepřišla do styku, což je velká výhoda. A v neposlední řadě musím do kladů započítat také nově nabyté vědomosti!
Na závěr přeji všem novopečeným vysokoškolákům hodně štěstí a úspěchů při studiu. Snad tu ránu pěstí ustojíme…
Těšíte se na vysokou školu? Z jakých věcí máte strach a na co se naopak těšíte? Nebojte se komentovat!
Foto by sxc.hu
