Jestli jste však tuto možnost vždy rázně zamítali, protože jste nechtěli absolvovat drahé a opravdu obsahově i časově náročné průvodcovské kurzy pro dosažením licence, tak už se obávat nemusíte a můžete to klidně zkusit!
V současné době v rámci unijních směrnic tuto práci může dělat skutečně každý a to bez ohledu na jeho odborné znalosti. Z průvodcovské činnosti se tak před pár lety stala volná a neregulovaná činnost. Nikde se nemusíte jako průvodce nahlašovat, nemusíte nikomu předkládat svou kvalifikaci a nikdo vás ve své činnosti nebude ani kontrolovat, tak proč to nezkusit, je to snadné že?
Každá mince však má dvě strany! Nemělo by být v zájmu nás všech, aby bylo o turisty pečováno s tou nejlepší a nejodbornější péčí? Tak aby se spokojený turista rád vracel?
Vlivem liberálních předpisů z Evropské unie ovšem kvalifikovaní, hlavně pražští průvodci, mohou postupně své řemeslo pověsit na hřebík. Nemají totiž práci!
Praha je díky takovým pravidlům zaplavena neodbornými a nezkušenými průvodci. Na druhé straně české průvodce vystřídali i jejich zahraniční kvalifikovaní “kolegové“, které si do České republiky vozí jednotlivé zahraniční cestovní agentury spolu se svými klienty. Kanceláře už nemusí platit za místní české průvodce, když mohou mít vlastní rodilé mluvčí, kteří dokonale znají jazyk a povahu svých klientů. Čeští licencovaní průvodci tak vlivem zahraniční konkurence hromadně přicházejí o práci.
Praha je díky takovým pravidlům zaplavena neodbornými a nezkušenými průvodci. Na druhé straně české průvodce vystřídali i jejich zahraniční kvalifikovaní “kolegové“, které si do České republiky vozí jednotlivé zahraniční cestovní agentury spolu se svými klienty. Kanceláře už nemusí platit za místní české průvodce, když mohou mít vlastní rodilé mluvčí, kteří dokonale znají jazyk a povahu svých klientů. Čeští licencovaní průvodci tak vlivem zahraniční konkurence hromadně přicházejí o práci.
Státní příspěvková organizace CzechTourism, jejímž zřizovatelem je MMR ČR, se sice aktivně snaží odborně posilovat tuzemský vzdělávací systém v oblasti cestovního ruchu, tak aby se český trh nezahlcoval neodbornými pracovníky, ale není to tak trochu boj s větrnými mlýny?
CzechTourism, Pražská informační služba, aj. určitě dělají správnou věc. Komu totiž skutečně záleží na spokojenosti turistů, kteří kvůli krásám Prahy, Kutné Hory, Českému Krumlovu a jiným českým městům neváhají cestovat tisíce kilometrů, musí přeci primárně své úsilí vkládat do průvodců! Ti jsou totiž nedílnou součástí finálního dojmu, který si z České republiky turista odveze. Je tedy třeba posilovat a zároveň regulovat průvodcovskou činnost, tak aby se dobrá práce kvalifikovaných průvodců pevně vtiskla do vzpomínek cizinců. Současně s dobře odvedenou prací průvodců vzrůstá i povědomí o naší zemi, protože průvodce nám všem dělá dobré jméno v zahraničí. Je třeba se zamyslet, zda neomezená unijní kritéria pro tuto oblast podnikání jsou opravdu výhrou!
Stát by měl pečovat o kulturní dědictví naší země a nenechat nezkušené a příležitostné průvodce, dělat tuto práci za kvalifikované pracovníky. Průvodcovství tak nejčastěji přebírají řidiči autobusových zájezdů, vedoucí zájezdů od CK, cizinci, studenti či příležitostní brigádníci, kteří si den před vycházkou nastudují letmé informace o dané oblasti a druhý den to použijí spolu s neověřenými a smýšlenými příběhy o kulturních památkách.
Proč si to Česká republika neuvědomí a podobně jako řada dalších zemí EU, (Španělsko, Francie, Portugalsko, Itálie, Řecko, Slovensko, aj.) činnost turistických průvodců nezačne regulovat, aby si tím chránila své domácí průvodce? V těchto zemí platí i přes onen zmíněný unijní zákon, vyhláška, která pro průvodcovskou činnost nařizuje vlastnit odbornou zkoušku.
Náš stát, nejenže kvalifikované české průvodce obírá o práci, ale i sám sebe obírá o peníze na daních. Asociace průvodců České republiky, Sdružení průvodců, občanská hnutí a jiné iniciativy se tímto problémem důkladně zabývají a apelují na zlepšení situace a stavu tuzemských průvodců, tak aby se jejich činnost znovu stala vázanou, nikoli volnou.
Na základě právní normy Evropské unie o volném pohybu služeb však nemůže stát nařizovat zahraničním průvodcům, aby se na našem území prokazovali kvalifikací, licencí či místními zkouškami. A v případě regulací pouze pro české průvodce by šlo o diskriminaci. Primárně je tedy třeba, dohodnout se na minimálním vzdělání/kvalifikaci a na tom, aby průvodce co provádí turisty, byl řádně a viditelně označen.
Jak to nakonec s touto činností bude, a zda se začne blýskat na lepší časy, ukáže až čas. Je ale jasné, že tu proti sobě stojí dva velké tábory. Na jedné straně je tu řada iniciativ a snah situaci řešit a na straně druhé tu stojí zřejmě silné zahraniční lobby.
Foto: photl.com
