Zakládám si kuchařku!
Snad každá rodina má své oblíbené recepty, které shromažďuje a následně schraňuje jako bohatství nejvzácnější. Já osobně se tomu vůbec nedivím, dokonce tomu rozumím natolik, že už nechci čekat, až budu mít nějakou tu svoji rodinku, pro kterou bych takovou vzácnou knížku vytvářela, ale chci začít teď hned!
Vzácnost zvaná kuchařka
Ještě než však člověk začne vybírat své oblíbené recepty a popisovat čisté stránky, musí si uvědomit, co to vůbec kuchařka je, co pro nás představuje, co v sobě nese za tajemství. Rodinná kuchařka je totiž podle mého víc než knihou obsahující návody na přípravu jídel. Kuchařka je pro mě jednou z nejmagičtějších knížek vůbec. Nejen, že si do své kuchařky nezapíšeme jen tak něco, ale můžeme si být jistí, že v ní nalezneme všechny naše oblíbené recepty vyladěné do nejmenších detailů, ale hlavně… Kuchařka je záznam. Záznam historie celé rodiny, který se předává z generace na generaci a každý na tomto historickém artefaktu zanechá nějakou stopu.
Už jen proto, že nechci, aby se mým dětem moje kuchařka rozpadla ještě dřív, než se z ní stihne tento artefakt stát, je výběr sešitu, kterému svá rodinná tajemství svěřím, naprosto zásadním krokem. Vybírala jsem nedočkavě, ale přesto pečlivě, a k letošním Vánocům jsem si koupila ten nejkrásnější sešit (jistě, že to není ten nejkrásnější sešit, ale už je můj a pro mě tedy nejkrásnějším býti musí).
Aby se mi líbila
Výběr receptů mi problém nedělal. Jednak mi chutná skoro všechno, ale hlavně jsem už dlouho měla svoje tipy, co si do kuchařky zcela jistě zapsat musím. Další krok je ovšem daleko náročnější. Přichází okamžik, kdy si musím rozhodnout, v jakém duchu se záznamy v MOJÍ nové kuchařce ponesou. Jelikož už dlouhá léta obdivuji kuchařku mé maminky, která si recepty zapisuje občas přímo na stránky sešitu, občas vlepuje, píše různými barvami a různým písmem, chtěla jsem mít prostě a jednoduše taky takovou. V tuto chvíli musím uznat, že jsem podvodník. Je jasné, že maminka nic z toho nedělala naschvál. Zkrátka vždycky měla po ruce jinou propisku, občas se jí nechtěly přepisovat recepty z časopisů, občas jí recept napsal někdo jiný a ona už ho prostě jen vlepila. Já ale nemůžu čekat. Já chci taky! Proto jsem se, i když mě k tomu nic nenutí, rozhodla, že to prostě udělám stejně.
Rozhodnutí se mi to zdá býti správné. Moje kuchařka má popsaných a polepených už dvanáct stránek a vypadá překrásně. Mám také zvláštní potěšení z toho, když se do sešitů vkládají různé papírky a papírečky tak často, že pak už ani nejde pořádně zavřít. Na to se, řeknu vám, už docela těším.
Tak teď už jen pěkně popisovat stránky, přestat si půjčovat máminou kuchařku a vařit z té mé co nejčastěji, abych si ji pořádně zamazala, pomuchlala a zaprskala olejem!
Máte také svoji kuchařku? Jaké recepty do ní píšete? Pochlubte se nám s fotkou vaší kuchařky na Facebooku!
Foto: freeimages.com, Aneta Hlavničková, StudentPoint
