Ze života číšníků II.

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on pocket
Share on pinterest

Život číšníků skýtá mnohá tajemství, které by si zasloužila vyplout na povrch, proto bez dalšího okecávání míříme k druhému dílu této série!

,,Dáte si malé, nebo velké pivo?”  – ,,Ano”

Není nad to, když se vám dostane této uspokojující a vyčerpávající odpovědi. Schávlně se ještě zkuste zeptat, jestli si dají tmavé, nebo světlé a můžete zkusit hádat, jestli vám tentokrát odpoví na správnou otázku.

,,Máme velké a malé presso. Jaké byste si dal?”

,,Nějaké to střední.”

Ehm..Kde přesně se stala ta osudná chyba a kde přesně tento malý host slyšel, že se v nabídce nachází i střední?

(v pivnici) ,,Neměli byste nějaké jídlo pro děti? Něco jako bramborovou kaši?”)

Ehm..mladá paní, pivnice – to je odvozené od piva a jídla, které se k pivu podává. Bramborovou kaši vám opravdu neuděláme..

Poslouchání životních příběhů

Někdo by měl někam napsat, že pokud se hlásíte na pozici číšníka, musíte automaticky počítat s tím, že v náplni práce jsou i psychologické dovednosti. Nevěřili byste, kolik lidí (s přibývající hodinou a ubývajícím pivem) si přijde postěžovat a pobrečet nad vlastním osudem.

Odmítání nezapomenutelných nabídek

S přibývající hladinkou v krvi u pánů se často snižuje vzdálenost od barmanek. Přisunují se blíž a blíž a a v hlavě si plánují společně strávenou noc. Komu vadí, že o to nemáte zájem, že?

“Nejste tady sami”

Tuto větu byste pravděpodobně (společně s notnou dávkou nadávek) použili přibližně 20x za den. Někteří hosté totiž zcela samozřejmě nabývají dojmu, že jsou to jediné, co v tu chvíli máte na starosti. Tím pádem je velice nemile překvapí fakt, že na své jídlo musí chvíli čekat. V žádném případě se ale “velice příjemným tónem” nebojí ozvat a pod vousy si zabrblat poznámku o tom, že už do této restaurace v životě ani nepáchnou.

Podobné články