Kdo někdy za svůj život přičichl práci „na place“, pravděpodobně bude úplně přesně vědět, o čem je řeč. Pozice číšníka bývá často zlehčována. Z řad lidí, kteří si tuto práci nezkusili na vlastní kůži, se často ozývá, že to nemůže být tak hrozné, navíc přece pracuješ s lidmi, kteří se chtějí dobře najíst a napít – tudíž se budou většinou chovat mile a přívětivě. Do kapsy ti navíc připadne poměrně tučné spropitné, takže si není na co stěžovat, ne? V tomto okamžiku bych vás ráda zastavila. Práce s lidmi je totiž asi největší kámen úrazu! Ne vždycky narazíte na milé a slušné lid. Často se objevují ti, u nichž pochybujete, že jsou uschopněni samostatně se pohybovat po městě.
Číšník si za svou praxi vyslechne mnoho příběhů, o jejichž existenci by možná radši nevěděl, s kamenným úsměvem na tváři se omluví nezdvořákům, kteří by si spíš zasloužili pár facek a pořádný kopanec, a pokud jste příslušník dámského pohlaví, nejspíš si vytrpíte ještě miliardu nemístných poznámek a neslušných návrhů začínajících na místních toaletách.
Tato série vás provede řadou rozhovorů, které jsou na denním pořádku, a nad nimiž vám nejspíš zůstane rozum stát.
Záměna jídel z meníčka
Dnes a denně se stává, že si lidé objednávají polední menu, které patří k jinému dni. Přestože bývá na papíru krásným a přehledným písmem jasně uvedeno, které jídlo patří ke kterému dni, někteří lidé se chovají, jakoby si těch dnů nevšimli a s pořádným sebevedomým si neustále objednávají jídlo patřící k jinému dni. A proč? Protože si přece z dnešního menu nemohli nic vybrat, a to, které bude v nabídce za tři dny, je přece mnohem lákavější!
Vymýšlení si vlastních jídel
Člověk by řekl, že když si host zažádá o jídelní lístek, celý ho detailně prolouskává půl hodiny (,,Ne, ještě jsme si nevybrali, děkujeme.“), že si pak vybere jedno krásné jídlo, které jídelák obsahuje. Musím vás opět vyvést z omylu. Najdou se totiž i tací, kteří si po prostudování jídeláku, s vědomím, že neobsahuje žádný dezert ani polívku, objednají kuřecí vývar a palačinky..
