Žiju s Vietnamcem

Rozhovor s Radkou ( 33let), která se provdala za Vietnamce, se kterým vychovává 3 děti, jasně ukazuje obrovské propadliště mezi Čechy a Vietnamci, ale ukazuje také to, že láska horu přenáší…

Vzpomeneš si, na první moment, kdy jste se s přítelem poznali?

To ti řeknu hned. Poznali jsme se na tržnici.

Co tě na něm zaujalo?

Mě první nezaujal vůbec. Vážně (smích). Ale pak, jak tam stál mezi lidmi, se mi líbilo, jak je takový malinký, drobný a tichý. A pak, přesto, že uměl česky asi 3 věty, mě nějak oslovil a celou noc jsme si v autě pomocí nohou a rukou povídali.

Jste spolu 16 let, naučila ses za tu dobu něco vietnamsky?

Naučila jsem se vietnamsky, ale nikdy nemluvím, protože to neumím dokonale. Většinou rozumím, ale ne všemu, tak si zbytek domýšlím. Vietnamština mi nepřijde těžká, akorát se ji neumím doučit sama.

O Vietnamcích se obecně ví, že prodávají na tržnicích, jsou uzavření ve své vlastní komunitě a málo Čechů zná jejich kulturu. Co tebe nejvíce překvapilo během soužití s Vietnamcem?

Je to divné, ale nešokovalo mě nic natolik, aby mě to odradilo. Spíš se mi začala vietnamská komunita líbit. Hlavně ten styl života, to jak je ta rodina semknutá a drží pospolu. To je možná ten hlavní důvod, proč jsem s manželem. V české rodině, teda aspoň v té mojí, kde jsem vyrůstala, jsem na to nebyla vůbec zvyklá. Matka své děcko vypustí v 18 z domu a: „Dělej si, co chceš. Vyřeš si to sama. Když nemáš na bydlení, tak jdi makat, atd.“. Všechny české rodiny samozřejmě nejsou stejné, ale moje rodina taková zkrátka je.

S manželem vychováváte 3 děti. Jsi teda spokojená se stylem výchovy, kterou zavedl tvůj manžel?

Ano. Všechno, co se týká rodiny, chodu domácnosti a výchovy dětí, je podle mě ve vietnamské rodině skvělé. Troufám si říct, že moje děti jsou velmi dobře vychované. A manžel na tom má obrovský podíl. O dětech ví hodně, vždy se jim věnoval.

Je něco negativního, co se ti nelíbilo či stále nelíbí?

Ze začátku jsme neměli nic vlastního, začínali jsme od nuly. Můj manžel teda začal prodávat na tržnici a já se rozhodla, že budu taky. Ale ze začátku jsem se strašně styděla. Neuměla jsem prodávat, styděla jsem se. A Vietnamci jsou v tomhle strašně akční. Prodávají, mluví, nutí zákazníky něco koupit, nestydí se nic udělat, a to i přes to, že umějí česky jen pár slov. Neříkám, že to je špatné, to vůbec. Ale pro mě byl negativní ten pocit studu, který jsem ze začátku měla. Ale brzy jsem si zvykla a pak už mi přišlo všechno normální.

Ty ses vyučila kadeřnicí a nedávno sis dodělávala kurz ošetřovatelky. Mohla jsi mít „ normální“ práci, ale rozhodla ses prodávat. Co tě vedlo k tomu, že jsi se během pár týdnu, kdy jste se s manželem poznali, rozhodla, že ho budeš následovat a vzdáš se vlastní kariéry?

Já jsem nad tím nepřemýšlela. Všechno svoje jsem dala stranou a dělala to, co dělal on. Já to neznala, tak mě učil prodávat. A po nějaké době už mi to přišlo jako samozřejmost, jako moje obživa, bez které bychom neměli co do pusy.

Udělala jsi to proto, že jsi věděla, že ho miluješ a chceš s ním zůstat? A nebo kvůli mladické nerozvážnosti?

Připadalo mi, že už jsme spolu a je rozumné ho podpořit. A hlavně jsem strašně brzo otěhotněla. Dalo by se říct, že během prvních pár týdnů, kdy jsme se znali.

Nepřipadá ti, že je tvůj manžel až příliš velká „ hlava rodiny“, která nedá na názor manželky, jak to bývá v ostatních asijských státech?

Jo, je to tak. Vždycky se mě zeptá na můj názor, ale dělá to jen proto, aby se „neřeklo“. Vždycky si udělá všechno podle sebe. Ale vím, že to není žádný tyran. Tohle je zkrátka vietnamská mentalita. Pro mě je ale hlavní, že mě miluje a dělá všechno proto, abych se měla dobře hlavně já a naše děti.

photo by sxc.hu

Doma tedy hovoříte česky. Umí tvůj manžel češtinu dobře?

Umí. Naučil se ji hlavně kvůli mně.

A jak pochopil a přijal českou mentalitu? Myslím tím například to, jak se chová na veřejnosti, apod.? Chová se tak, jak by se podle české etiky měl člověk chovat, nebo je mu to jedno a chová se „vietnamsky“?

Nepochopil a nepřijal. A počítám s tím, že se to nikdy nezmění. On je a vždycky bude čistokrevný Vietnamec. Například když jsme venku a neshodneme se na něčem, tak začne řvát před lidmi. Z toho jsem nejvíc na nervy.

Jak přijala tvoje rodina Vietnamce mezi sebe?

Ze začátku to byla katastrofa. Hlavně moje sestra to vůbec nechápala, tak „naočkovala“ matku proti nám. Ale po několika letech se to zlepšilo, když se narodily děti.

Takže pořádáte společné obědy či večeře?

Jednou za čas ano, ale není to pravidelné. Moje matka se chová už lépe, ale sestra ne. A hlavně sestru začal manžel strašně nenávidět (smích).

Setkala ses s někdy rasismem, když jste spolu s manželem někde byli?

Pořád. V jednom kuse. A paradoxně je to hlavně na úřadech.

Na jednu stranu může být soužití s cizincem nepříjemné, ale předpokládám, že ve vašem manželství převažují klady. Můžeš mi říct jaké?

Klady nepřevažují. A je to hlavně kvůli rasismu, který se v Česku drží jak klíště, ať si říká kdo chce, co chce. Vidím to i u nás v obchodě, když přijdou zákazníci. Vtipné je třeba to, že někteří, když vidí za kasou mě, jdou v pohodě dál, ale když zahlédnou mého manžela, řeknou: „ Tu jsou ťamani, jdeme pryč.“ A odejdou. A na to slovo „ ťaman“, mám čím dál větší alergii. Ale je pravda, že v tomhle jsou nejhorší starší lidé. Mladí už si nejspíš zvykli a pochopili to, že svět je kosmopolitní.

A víš, co je to slovo „ťaman“?

Nevím, ale vážně by mě to zajímalo. Vždycky se těch lidí ptám, že když jsou tak „inteligentní“, že můžou odsuzovat lidi podle barvy kůže, tak ať mi laskavě vysvětlí, co slovo „ťaman“ je. Samozřejmě mi nikdo neuměl odpovědět a většinou se studem odešli z obchodu.

Za těch 16 let práce a soužití s Vietnamcem jsi pochopila vietnamskou kulturu a styl života. Styděla ses někdy za český národ, když jsi byla svědkem rasismu neférového jednání?

Stydím se už pěkně dlouho… ( dlouhá pauza)- A je to smutné, když jsem taky Češka.

Když se koukneš zpětně, jsi ráda, že ses rozhodla pro společný život v multikulturním manželství?

V každém manželství jsou hádky a v mým samozřejmě taky. Ale nelituju ničeho. Už bych si neuměla představit život s někým jiným, než s Vietnamcem. Vidím to třeba u sestry a její rodiny. Děti vychovávají strašně volně a to já si neumím představit. Takhle jsem spokojená.


A co vy? Uměli byste si představit soužití s Vietnamcem? Máte nějaké zkušenosti ze vztahů s cizincem? Podělte se s nami o názory na facebooku.

photo by sxc.hu

Podobné články