7 těch naprosto nejodpudivějších míst v Praze

Sem nechcete! Václavák, Palmovka, Holešovické nádraží nebo Na Knížecí. Proč se těmto místům v metropoli raději vyhýbat?

Naše hlavní město se může směle považovat za jedno z nejkrásnějších na celém světě. Tisíce turistů z celého světa lačnících po neopakovatelných výhledech a křivolakých uličkách starého města jsou však bohužel často již záhy po svém příjezdu konfrontováni s drsnou pražskou realitou, která mimo veškeré ty profláknuté krásy bohužel zahrnuje i místa ne až tolik pohledná. Které jsou ty nejhorší lokality ve stověžatém srdci Evropy, kam byste turistu rozhodně nevzali?

Nádraží Holešovice

Vstupní brána pro mnoho návštěvníků Prahy, zejména těch ze severního Německa. Nijak úchvatný není už samotný pohled z nástupiště, kde vaši pozornost mimo polorozbořených továrních budov přitáhne také nevzhledný komín holešovické teplárny. To nejhorší však ukrývá ve svých útrobách samotná nádražní budova a také její bezprostřední okolí. Temné průchody, zatuchlé a špinavé haly, kde se mísí „vůně“ připáleného oleje s pachem rozkládající se moči. „Příjemnou“ atmosféru tohoto místa podtrhuje množství nepřizpůsobivých a drogově závislých jedinců, na něž nádraží působí téměř magnetickou přitažlivostí.

Smíchovské nádraží

V podstatě totéž platí i pro nádraží na Smíchově. Co se týče množství opilců a žebráků popíjejících levné krabicové víno a posedávajících všude možně, je zde situace v porovnání s Holešovicemi pravděpodobně nepatrně horší. V rozmanitosti a intenzitě pekelných aromat linoucích se ze stánků nabízejících rychlé občerstvení si Smíchov a Holešovice pravděpodobně nemají co vyčítat. Jiskřičkou naděje ve vší té smíchovské hrůze, především pro oko architektury znalého jedince, může být samotná nádražní budova postavená v duchu socialistického realismu. Zajímavý je především interiér budovy, jehož stěny zkrášluje rozsáhlá budovatelská freska, jejímž prohlížením si můžete krátit čas při dlouhém čekání na vlak. Je to skoro lepší než komiks. Jenom vás možná trochu zarazí smutný nebo přinejmenším mírně otrávený výraz ve tvářích všech ztvárněných postav. Co jim asi chybí? Zemřel právě Stalin?

Prohlížením této zajímavé mozaiky si můžete krátit čekání na vlaky.

Tímto však ty poetičtější stránky výchozího bodu pro výlety na Karlštejn a do jižních Čech pravděpodobně končí. Jinak všude kolem hnus, špína a upocení lidi. A věčně zpožděné vlaky.

Vrchlického sady aneb pražský Sherwood

S nádražím je těsně spjaté i toto místo. Samotná budova pražského Hlavního nádraží sice také není zrovna místem, kde byste se chtěli zdržovat, její stav se však od nedávno proběhlé rekonstrukce značně zlepšil a cestující, který se jen potřebuje rychle dostat na vlak, tak setkání s „Hlavákem“ pravděpodobně přežije bez větší újmy. Tentokrát na nás to nejhorší čeká v parčíku těsně před nádražní budovou, jemuž v Praze pro jeho příšernou pověst neřekne nikdo jinak než „Sherwood“. Větší koncentraci narkomanů, drogových i jiných dealerů, bezdomovců i prostitutů na jednom místě v Praze nikde jinde stoprocentně nenajdete. A změna je zatím stále bohužel vzhledem k neustále odkládané rekultivaci v nedohlednu.

Horní část Václaváku

Toto jádro turistické Prahy může turistovi nabídnout všechny pražské neřesti hezky pohromadě na jednom místě. To nejlepší se zde ale většinou odehrává až pod rouškou tmy. K velmi zajímavým lidem, kteří jsou často více či méně pod vlivem drog, se zde navíc přidává hluk a znečištění z magistrály, která náměstí nemilosrdně prořízla v jeho horní třetině a tvoří zřetelnou hranici mezi Novým městem a Vinohrady. Silný dojem na vás také zanechají východy a vestibul stanice metra Muzeum. Pokud však nejste zcela očividný turista, můžete se po těchto místech pohybovat vcelku bezpečně.

Na první pohled působí Václavské náměstí vcelku nevinně.

Na Knížecí

Přes honosný název ani toto místo krásou zrovna neoplývá. Dost možná se zde nacházející autobusové nádraží může jako jediné na světě „pochlubit“ vyšším počtem odhozených injekčních stříkaček nežli autobusů. Schwarzenbergové by měli radost.

Počůraná Palmovka

Palmovka. I tady by člověka přinejmenším sympaticky znějící pojmenování mohlo zmást. Kdo čeká pohodové místo zalité sluncem a porostlé palmovými háječky dohromady s téměř karibskou atmosférou, ten zřejmě při první návštěvě utrpí mírný šok. A to jste si dosud mysleli, že nazvat místo uprostřed nekonečné džungle sestávající z paneláků a šílených obchoďáků kdesi na okraji metropole Rajskou zahradou je v Praze zdaleka největší úlet.

Palmy budete na Palmovce sice hledat těžko, ale kdybyste dostali při přestupu na metro náhodou chuť zvednout si adrenalin v nějaké herně, budete mít z čeho vybírat. A také Palmovka jako každá správná pražská odporná lokalita vysloveně přitahuje pochybné existence nejrůznějšího vzezření a pokud po vás zrovna nic nechtějí, tak to vlastně může být celkem fajn, protože se aspoň můžete bavit jejich sledováním při zdlouhavém čekání na svoji tramvaj. Velmi atraktivní je Palmovka ovšem i pro policejní auta a počůrané noční opilce. Pokud by měla Palmovka získat nějaký primát, pak by to byl ten o nejpomočenějších (a nejsmradlavějších) chodnících v celé Praze.

Palmy budete na Palmovce hledat bohužel marně.

A konečně Florenc!

Dobře, uznávám, že na Florenci to až tak špatné není. Tuhle lokalitu jsem na seznam přidal spíše proto, že na mě při každé návštěvě zanechá podivný dojem jakési bizarnosti a zmatku. Ta bláznivá dopravní křižovatka, žlutočervené metro, neustále napráskaná Billa, davy lidí směřující odnikud nikam nebo snad ten nejpodivnější McDonald na světě skrčený kdesi v temném koutě pod rušným dálničním mostem obklopený již dlouho opuštěnými a chátrajícími stánky, kde se možná kdysi i něco prodávalo. A k tomu všemu je to právě tady, kde najdete největší autobusové nádraží u nás.

Na Florenci to prostě žije.Možná až moc.

Ne, na Florenci se neodehrává největší počet kapesních krádeží, není to hlavní centrum pražské drogové scény ani prostituce a místní ulice a chodníky zde v porovnání s těmi na Palmovce voní jako fialky. Přesto je to právě tady pro celou tu podivnou kombinaci aut, obchodů, silnic, dálnic, tramvají, metra, stánků rychlého občerstvení a nervózních spěchajících lidí, kde trpí moje maloměstská duše v Praze zdaleka nejvíce. Pokud to jen trochu jde, Florenci se zdaleka vyhýbám.

Nic horšího už nepřijde?

Tenhle výčet pražského hnusu samozřejmě není vyčerpávající a místům jako je například konečná tramvají Lehovec s hororovou atmosférou, všech pavouků a holubů ráj stanice metra Vltavská nebo hrůzostrašná Myší díra ve Vysočanech jejich nezmíněním v tomto článku nechci křivdit. Ale ono je to všude podobné – posprejované zdi, pohozené jehly, koncentrace hrůzu nahánějících spoluobčanů případně divoký provoz a zamořený vzduch.

Sice se nám tahle a podobná místa nelíbí a často na ně nadáváme, ale nějak už jsme se naučili s nimi žít a brát je prostě taková, jaká jsou. A vlastně přináší i jeden užitek. Ta krásná místa v metropoli, kterých je nepochybně víc, tak v kontrastu s těmito ošklivými výrazněji vynikají a nutí nás si jejich půvabu víc vážit.

Foto:Flickr.com/Brooks Newberry,Jean a Nathalie,Kurtis Garbutt,Peter Hellberg,Palmstrom

Podobné články