Mnoho lidí si patrně nedokáže reálně představit, že by zcela otevřeně udržovali více partnerských vztahů najednou. Mladá programátorka Fronéma Virglerová patří do skupiny lidí, kteří si to dokáží nejen představit, ale i tento životní styl uskutečnili. O tzv. polyamory jsme proto s ní udělali následující rozhovor.
Jak vy osobně definujete pojem polyamory?
Je to životní styl, ve kterém, za předpokladu, že o tom všichni zúčastnění vědí a souhlasí s tím, je možné milovat více lidí a mít více partnerů.
Je nějaký zásadní rozdíl mezi pojmy polyamory a polygamie?
Polygamie odkazuje k vícečetnému manželství (z řeckého gamos = sňatek). Polyamory se týká i vztahů na úrovni „chození s někým“. Spojování s polygamií se vyhýbám, protože má v sobě zakořeněné některé negativní konotace, jako například spojení s náboženstvím, nerovné postavení muže a ženy apod.
Kolik máte nyní partnerů?
Momentálně nazývám partnery dva muže. Navíc s partnerkou jednoho z nich po sobě občas mlsně pokukujeme a je možné, že časem budeme chtít náš vztah taky rozvinout. Nicméně zatím je to ve sladké neurčitosti.
Kdy a na základě čeho jste se rozhodla vyznávat tento poměrně netradiční životní styl?
Byl to postupný proces. Když mi bylo sedmnáct, měla jsem dobrého kamaráda (někdo by možná náš vztah označil jako milenecký), který takhle fungoval. Měl víc dobrých kamarádek a manželku, která o tom věděla a byla tak spokojená. Dávalo mi velký smysl, že je lepší žít tak, jak je člověku příjemné, než se jen řídit tím, jak je to „normální.“
Když mi bylo dvacet, mluvili jsme na začátku vztahu s novým partnerem o tom, jak k tomu přistoupíme, a shodli jsme se na tom, že jsme tomu otevření. O rok později jsem se naprosto neplánovaně zamilovala do kolegy. Probrali jsme to doma a partner souhlasil, abych do toho šla. Od té doby se počet mých partnerů různě měnil, převažují ale vztahy dlouhodobé, minimálně rok, spíše víc.
Jaké jsou podle vás největší přednosti polyamory?
Polyamory je mnohem víc než jen povolení spát s více lidmi, jak si to občas někdo vyloží. Umožňuje mi být v dlouhodobých vztazích autentičtější a živější. Naučila jsem se díky tomu být více vědomá v tom, co chci a potřebuji, a byla zodpovědná sama za sebe a za své štěstí. Myslím, že mi to umožňuje si s partnery vytvořit pevnější pouto a obecně být šťastnější. Nemůžu mluvit za všechny, ale myslím, že podobné výhody vidí v polyamory i ostatní.
A jaké jsou naopak jeho největší nevýhody?
Říká se, že trestem za bigamii jsou dvě tchyně. Ne, vážně. Je jasné, že pokud má člověk dva vztahy, tak se může stát, že v obou bude mít naráz nějaké problémy a bude to složitější než řešit jen jedny problémy. Ale to není vlastnost polyamory, to je vlastnost vztahů obecně. Platí zde víc než kde jinde, že jaký si to uděláš, takový to máš.
Jak na toto vaše pojetí partnerských vztahů nahlíží vaši blízcí? Mluvíte o tom s nimi? Mají pro to pochopení?
Mluvím o tom s každým, koho to zajímá, zeptá se. Ti, kteří mě a mé partnery znají, s tím většinou nemají problém. Realita je totiž o hodně civilnější než divoké představy těch, co o tom slyší poprvé. Když nás vidí, že jsme takhle prostě spokojení se svým životem, je těžké mít námitky. Pokud je přesto někdo má, tak co s ním. Nežádám od nikoho ani povolení, ani schválení. Je to můj život.
Podařilo se vám třeba některé své známé přesvědčit o tom, aby polyamory také zkusili?
Nikdy by mě nenapadlo někoho přesvědčovat, aby to „zkoušel“. Občas někoho inspiruju, aby se nad tím zamyslel. Občas mě bolí, když vidím, že se někdo trápí něčím, co by se podle mě dalo docela jednoduše vyřešit. Ale dávám si velký pozor, abych nedávala nevyžádané rady.
Jak spolu vaši partneři vycházejí? Nežárlí na sebe a nestěžují si někdy na to, že chodíte i s tím „druhým“?
Velmi dobře. Pokud vím, tak nežárlí, a věřím tomu, že kdyby to někdy nastalo, že by mi to řekli. Bez toho to ani nejde. Případné stěžování, že chodím i s někým jiným, bych asi chápala jako výzvu k tomu, že se mnou chce trávit víc času, intenzivněji nebo podobně. To jsou věci, o kterých se dá mluvit a které se dají řešit.
Trávíte někdy se svými partnery čas všichni společně?
Ano, když je nějaká akce, která láká nás všechny, tak je super jít hromadně. Tuhle jsme byli na jednom hudebním festivalu na víkend všichni čtyři a bylo to výborné. Navíc máme společnou konverzaci na Facebooku, kde během dne klábosíme s tím, kdo je zrovna online, o čemkoli, co nás zrovna napadne. Existuje spousta možností, jak polyamory pojmout. Taky je možnost s partnery partnerů nijak neinteragovat, ale jsem šťastná, že to i ostatním vyhovuje takhle.
Týká se to i sexu? Jste vy a vaši partneři svolní ke skupinovému sexu?
Skupinový sex rozhodně není povinnou součástí polyamory. Sama takové zážitky počítám v jednotkách za celý život. Některé byly super, některé plus mínus. Vypozorovala jsem, že pro úspěch takové akce je potřeba, aby každý zúčastněný chtěl všechny ostatní (tj. ne třeba dva heterosexuální muži s jednou ženou) a zároveň aby po tom všichni opravdu toužili a nechtěli si jen vyzkoušet „jaké je to být v trojce.“ Takže může to být úžasné, ale většinou dávám přednost sexu v páru.
Když máte více partnerů najednou, je pro vás důležité, aby se od sebe nějak výrazně lišili?
Já to nijak neplánuji, jakože bych si řekla: „tak intelektuála už mám, čas najít drsňáka“, nechávám věci se vyvinout. Pravdou ale je, že zatím se vyvíjeli tak, že když jsem byla s více partnery zároveň, tak to byly dost odlišné typy.
A jaké typy mužů či žen vás nejvíce přitahují?
Obecně mám ráda lidi, kteří jsou inteligentní, zábavní a cílevědomí. Jsem ráda, když můžu s někým řešit složité otázky života, vesmíru a vůbec, bavit se o programování, ekonomii, politice a dalších intelektuálních tématech, která mě baví. A pak chci s někým na tohle všechno zapomenout, blbnout, bavit se, nebýt tolik „v hlavě“ a prostě si užívat života. Ideální situace je taková, že jsou oba spokojení, protože si myslí, že mají ze mě tu lepší, zábavnější nebo zajímavější půlku.
A to nemůže všechno zastat jeden člověk?
Tohle je právě rozdíl v přístupu v monogamii a polyamory. Monogamie říká, že pokud je někdo ten pravý, tak by měl naplnit všechny moje vztahové potřeby a já bych měla být šťastná. Pokud to tak není, tak ho buď nemám dost ráda, on nemá dost rád mě, nebo to prostě není On. To vytváří zbytečný tlak a očekávání. Naproti tomu v polyamory je každý zodpovědný za své štěstí sám. To samozřejmě nevylučuje možnost si pomáhat a vycházet si vstříc, ale ta dobrovolnost z toho dělá radostnější věc. Je o tolik příjemnější, když vás někdo miluje bez toho, aby vás potřeboval. Takže je pro nás všechny lepší, když různé věci dělám vždy s tím, koho to opravdu baví. A stejně tak já mám radost, pokud můj partner má partnerku, díky které má naplněné potřeby, které já neumím nebo nechci naplňovat.
Máte stanovený nějaký maximální počet partnerů?
Neexistuje žádný maximální počet lidí, kteří se dají milovat, stejně jako to není tak, že by člověk nemiloval druhé nebo třetí dítě stejně jako první. Faktem ale je, že čas je omezující faktor. Nejvíce partnerů zároveň jsem měla tři a myslím, že je to hranice toho, v čem se cítím dobře. Nicméně nic si nestanovuji, jsem otevřená tomu, co se bude dít.
Myslíte, že tento životní styl budete vyznávat i v budoucnu? Není pro vás polyamory pouze přechodnou záležitostí, jakýmsi experimentováním?
Jak jsem říkala už na začátku, polyamory je víc než jen počet partnerů, je to styl přemýšlení, přístup k životu obecně. Vnímala jsem se jako polyamory, i když jsem měla jednoho partnera, i když jsem byla sama. Takže ne, nevnímám to jako experiment, ale jako životní cestu.
Plánujete se někdy vdát a žít pouze s jedním partnerem?
Neplánuji nic, ale je možné, že se někdy vdám, pokud nám to s někým bude dávat smysl. Vnímám svatbu jako oslavu lásky a vyjádření odhodlání být spolu, nemyslím si, že by to zároveň musel být slib monogamie.
Co si o polyamory myslíte vy? Napište nám na Facebook.
Foto: Fronéma Virglerová
