Každý student občas zanevře na svou almu mater a nepřeje si nic jiného, než ji už nikdy v životě nevidět. Většinou ho to rychle přejde a do moderně vybavené, útulné školy se vrací s pokorou. Napadlo Vás někdy, jak tomu je v zemích třetího světa? Sedět na tvrdém, studeném kameni, mít ruce za zády a naslouchat tupému monologu učitele. To je škola v Africe.
Co se naučím v africké škole
Dříve se zde dětem předávaly převážně praktické znalosti z oblasti zemědělství, zpracování kovu či kamene. Požadavky moderní společnosti se však odrážejí i ve vzdálené Africe. Díky podporám mezinárodních organizací a regionálním programům pro rozvoj má většina afrických dětí možnost navštěvovat minimálně základní školu. Základem je naučit se číst, psát a počítat. Děti se také učí cizí jazyky – z těch evropských je to hlavně angličtina či francouzština, dále jsou jim vštěpovány různé místní dialekty.
Zabezpečit výuku dětí na černém kontinentě znamená umožnit jim základní vzdělání. Střední (neřkuli vysoké) školy jsou jen pro vyvolené, nejde ani tak o schopnosti jedince, jako o tučnost konta jeho rodičů. Ona je v tom taky logika. Mám-li se celý život dřít na poli, nepotřebuji k tomu přehnané množství titulů.
Čím je dáno špatné vzdělávání?
Rozvíjející se ekonomiky států mají co dělat, aby se samy udržely nad vodou. Nemají potřebu, čas ani finanční prostředky stavět školy či je nějak dodatečně upravovat. Máme-li na mysli africkou školu, pak hovoříme o polorozpadlé, hliněné budově, ve které je málo světla, hodně dětí a špatná akustika. Ceny vzdělání a špatná doprava dětí do školy jsou dalšími body, které musejí afričtí rodiče zvážit. Bezplatné vzdělávání je pro řadu států nemožné, navíc děti musejí denně ujít i desítky kilometrů, aby se do školy dostaly. V nestabilním státě se rodiče o své ratolesti bojí a do školy je samotné neposílají.
Děti se hodí i jako pracovní síla. Zaměstnat dítě můžete v podstatě ve chvíli, kdy dokáže unést základní nádoby a pochopí Vaše pokyny. Pracovně vytížené děti na školu zkrátka nemají čas. Mezi další důvody bránící plnohodnotnému vzdělávání můžeme zařadit korupci, diskriminaci, zdravotní postižení dětí (například podvýživa), nedostatek učitelů či nevhodný vyučovací jazyk.
Nevzdávejme se svých možností
Evropským, potažmo českým dětem, je vzdělání dáno do vínku. Je to něco automatického. Zkrátka se s ním počítá. Dáme-li se do řeči s dítětem, první, na co se ho zeptáme, je škola. Rozhlédněme se kolem sebe. Stát nám dává takových možností – nepřeberné množství středních a vysokých škol, mimochodem zcela zdarma. Vzpomeňte si, prosím, na tento článek, až si zase budete stěžovat na školu, učitele a zkoušky.
Foto: sxc.hu
