Lucie Dolejší alis LU, autorka blogu Svět podle LU, patří mezi mé oblíbené blogerky, a tak jsem se rozhodla, že ji pro vás vyzpovídám. Je to krásná žena se zdravým sebevědomím. Má se ráda taková, jaká je, a proto si myslím, že by si z ní spousta žen měla vzít příklad.
Na úvod klasická otázka. Co bylo prvním impulzem k tomu, že jste si založila blog?
Prvním impulzem byla potřeba stmelit komunitu baculek a ukázat jim, že jsou krásné, jaké jsou. V té době jsem měla o 27 kg více a byla jsem ve fázi, kdy jsem se s těmi kily navíc prostě smířila. Milovala jsem samu sebe i své tělo. Věděla jsem, že až přijde čas, zase se to pohne zpět. A kolem sebe jsme měla hodně lidí, kteří nechápali, že i holka XL může být sama se sebou spokojená a vyzařovat sex-appeal. Když jsem blog zakládala, což je tři roky nazpět, jmenoval se Svět módy XL podle LU.
Už jste natočila spoustu videí, což určitě spolklo nějakou energii a čas. Měla jste někdy náladu, kdy jste si říkala, že byste s tím nejraději sekla?
Jelikož je to má cesta, jak přežít, jak jít dál, jak být šťastná a být sama sebou – ne, nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Zároveň netvrdím, že to budu dělat do smrti. Natočila jsem dosud kolem 260 videí a baví mě to naopak čím dál víc. Ti, co mě sledují od začátku, vědí, že kamera byla zpočátku můj velký nepřítel. Teď už jsme celkem kámošky.
Kolik času Vám zabere práce na jednom videu?
To se nedá takto paušálně říct. Jsem známá tím, že videa dělám většinou na jeden zátah, a to bez ohledu na délku. Nemám problém mluvit hodinu v kuse. Sice se opakuju, sem tam přeřek a tak dále, ale moji fanouškové ctí přirozenost. A tak odmítám točit scény stále dokola, dokud to nebude bezchybné. Takže raději s chybami, ale jsem to já. I když se často divím, že na to někdo tak dlouho vydrží koukat. Videa mi stahuje a zvučí můj báječný muž, takže tato práce mi odpadá. Ale samozřejmě je to vždy otázka několika hodin. Když si připravuji například produkty, může to zabrat klidně i celý den. Ale většinou točím spontánně, co mě zrovna napadne. Plány si nedělám.
Sleduje Vás rodina a blízcí přátelé? Podporují Vás? Jak reagovali na první video?
Pár z přátel mě sleduje, ale rodina vlastně skoro vůbec. Myslím, že moje máma například neviděla ani jedno video. Z mých čtyř sourozenců mě občas sleduje maximálně moje ségra. Takže spíše na mě koukají cizí lidé. Ale podporu mám i od rodiny a přátel, to se nebojte.
Pokud vím, první video viděl jen můj manžel, který mi ho upravoval, a možná pár přátel, kterým jsem ho rozeslala. Dnes mi přijde to video tak hrozné a absurdní, že nechápu, jak na to lidi mohli koukat! (smích)
Teď mě rodina sleduje o něco víc, protože mám na Streamu svůj pořad. Takže mi tuhle psal nejstarší brácha (který na má videa nikdy nekoukal), že jsem na něj vybafla na Seznamu.
Ráda sleduji videa s recepty, jsou nápadité a chutné. Přemýšlela jste o vydání vlastní kuchařky?
Ano, přemýšlím o tom už mnoho let. I když původně jsem chtěla vydat soukromou kuchařku jen pro přátele a rodinu, na vlastní náklady. Poslední dobu si pohrávám s myšlenkou, že by jednou má kuchařka pro veřejnost mohla vzniknout. Ale to chce svůj čas a já nebudu předbíhat.
Usměrňuje Vás někdy manžel v nakupování?
Upřímně řečeno ne. A miluju ho za to. Ví, že nakupuju hodně, ale nakupuju téměř výhradně velmi levně. Věci, které mi už nejsou nebo mě už nebaví, pak zase posílám nebo prodávám dál. Každý to má prostě jinak. Někdo nakupuje málo a draze, já hodně a levně. Někdo utrácí za cigarety, za kadeřníka, kosmetiku, manikúru a pedikúru, za drahé restaurace, já si prostě koupím něco hezkého a vlasy si nabarvím sama.
Neříkám, že je to ideální, ale každý to děláme tak, jak nás to baví. Já už mnoho let sním o pravidelném kadeřníkovi, kosmetice a tak dále. Ale jsem hodně časově vytížená a nějak se k té pravidelnosti neumím dostat.
Chodíte vůbec někdy neupravená?
To je otázka pro mého muže, ten by mohl vyprávět, cha cha. Tak samozřejmě že doma se někdy o víkendu ploužím i celé dopoledne v noční košili nebo se někdy vůbec nenalíčím. Ale je pravda, že spíše mě uvidíte upravenou i doma. Mě to prostě baví. I kdybych se nenalíčila, vezmu si alespoň náušnice a sladím třeba šátek na krk. Chci být prostě hezká i doma. Nejen pro mou rodinu, ale i sama pro sebe. Prvotní je cítit se dobře sám se sebou. Někdo je sám sebou v džínách a teniskách, já raději v šatech nebo sukni. Miluju být ženou a užívám si to každý den.
Hlásí se k vám lidé, když jdete po ulici?
Ano, hlásí a překvapuje mě, jak často. Nejsem žádná celebrita a neprahnu po tom jí být, jsem maličká blogerská rybička v českém rybníčku a jsem tak spokojená. Ale jsem zřejmě dost výrazný typ, kterého si lidi na ulici všimnou. Děsím se okamžiku, až budu vypadat příšerně a někdo mě někde osloví. Nebo že někdo pozná, jaká umím být fúrie, když mě něčím třeba vytočí a naštvou moje děti. (smích)
Sledujete ve volných chvílích nějaké blogy, ať už české, nebo zahraniční? Kde případně čerpáte inspiraci?
Velmi ráda bych napsala, že sleduju řadu blogů, ale nemůžu, protože by to byla lež. Mám velkou rodinu, velký dům a hodně práce. Ale snažím se alespoň skládat mozaiku ze střípků, které sem tam přečtu nebo vidím. Kdybych na to měla více času, bylo by to moc fajn. Ale většinou se mi to poštěstí, maximálně když ležím s nějakou chorobou doma pod peřinou. A já moc ležet neumím ani nemůžu.
Jsem poměrně hodně multifunkční osoba, takže se inspiruju hlavně ve svém životě, který je hodně pestrý. A taky hodně pozoruju. Nemám moc prostor sledovat videa a blogy, ale jsem zvyklá neustále pozorovat lidi kolem sebe. Kdykoli a kdekoli. Baví mě to a inspiruje. Všímám si detailů, chování, mluvy i drobností.
Možná i proto nespadám do žádné „krabičkové“ kategorie blogerek, jsem takový mišmaš. Jsem holka od vedle, blogerka, máma, kamarádka, vizážistka, kuchařka, psycholog amatér. Možná tím pro někoho nepatřím nikam, protože nejedu jen v jednom směru, ale já se v tom svém chaosu orientuju výborně a přesně takhle jsem to já. Jen takhle můžu být sama sebou. Vím, kdo jsem, a nemusím se už hledat.
Jednou recenze kosmetiky, jindy recept na pohanku, nákupy, popovídání s kamarádkou, diskuze na téma hubnutí nebo zlobivé děti. O tom všem je přeci náš život.
Jaké máte do budoucna plány? Máte nějaký sen, který byste si ráda splnila?
Mám jediný plán. Být šťastná se svou rodinou. Zbytek jsou sny a touhy a těch mám tolik, že by jejich seznam zaplnil velký arch papíru. Ale s dovolením si ten seznam nechám v tuto chvíli pro sebe.
A co vy, sledujete blog Svět podle LU? Podělte se s námi v diskuzi pod článkem nebo na našem Facebooku!
Foto: svetpodlelu.cz, facebook.com/SvetPodleLu
Video: YouTube.com
