Konstruktivní hádka: když nás druhý opravdu prudí

Emoce, gesta, živočišná energie, a pokud vše dobře dopadne, tak i živočišný sex. Pohádat se normálně rozhodně stojí za to. Ale co když se hádání stane každodenní rutinou bez usmíření, kdy hádka vede k dalším hádkám a pomalu rozvrací vztah? Pokud máte ještě chuť a sílu zatáhnout za záchrannou brzdu vašeho vztahu, nasaďte konstruktivní hádku.

„Konstruktivní hádka? Co je to za blbost?! Hádat se konstruktivně přece není žádná hádka!“ zní nejčastější námitka. Ta ovšem vychází z pouhého nepochopení samotné podstaty konstruktivní hádky.Dalo by se říci, že hádka je kořením našeho života. Proto se mnozí  brání, spojovat ji se slovem konstruktivní. Jako byste brali malému dítěti lízátko.

Obě strany musí chtít

Konstruktivní hádka není vlastně nic jiného než hádka s určitými pravidly. Nebojte, na své intenzitě rozhodně nic neztratí. Zkušenost naopak říká, že bezduchým urážením a obviňováním druhého si nijak nepomůžete, akorát budete dál šířit emoční jed, který se vám brzy vrátí jako bumerang.

Představte si nejhorší hádku, kterou jste zažili! Hádku bez východiska. Jeden si stojí na svém, hlasitými výkřiky napadá druhého. Druhý, zatlačen do kouta, nasazuje ten nejsilnější kalibr. Nejniternější věci, o kterých ví, že vás jistě raní na nejcitlivějším místě. Teď celou scénu zastavme. Vidíte nějaké možné vyústění kromě vraždy? Cestu, kterou by mohli oba se ctí opustit bojiště? Ne! Nic se k lepšímu nevyvíjí, jen si znovu a znovu ubližujeme a spíše se od svého protějšku vzdalujeme.

To byla jedna z nejhorších variant, které mohou nastat. Právě v tuto chvíli to chce vzít rozum do hrsti, povznést se nad věc a sáhnout po nějakém návodu ke konstruktivní hádce. Ovšem, obě strany musí chtít!

V klidu si vyjasnit pravidla

Ač se vám to nemusí zdát, tak i hádka je svým způsobem hrou. Každá hra by měla mít svá pravidla,  jinak se mění v boj o holé přežití. Zážitek z ultimátního zápasu, kde létají utrhané nohy, prsty, uši a další mnohem důležitější části.  Pro začátek si stačí vyjasnit pravidla, tak povýšíte hádku na silný nástroj, na kombinaci čističky vzduchu a samoopravné soupravy. Stanislav Kratochvíl, zastánce konstruktivní hádky, stanovil tyto zásady:

  1. Hádka se má konat co nejdříve po kritické události – dusit v sobě vztek, když vám druhý ukřivdil, není rozhodně dobré ani pro vás ani pro váš vztah. Vede akorát ke zvýšenému napětí a výbuchu v nejnevhodnější dobu. Není ovšem také dobré vše řešit s horkou hlavou. Zhluboka se nadechněte a počkejte pár minut.

  2. Hádka se má konat jen po předběžné dohodě – zřejmě pravidlo, které vám vyrazí dech. Ale jde jen o snahu minimalizovat počet obětí z řad civilistů. Není dobré se začít hádat uprostřed rodinné večeře, před vánočním stromečkem nebo v dětském pokoji při čtení pohádek na dobrou noc. Někteří se tohoto pravidla drží tak přísně, že si stanoví den v týdnu, kdy mají klid a mohou si všechno na rovinu vyříkat. Proti gustu žádný dyšputát.

  3. Kdo začíná hádku, má si předem ujasnit, čeho chce dosáhnout – mnoho hádek se obsahem podobá kuchyňskému mixéru, do kterého nasypete všechno, co máte právě po ruce. Na výsledném produktu si nikdo rozhodně nepochutná. Je čas zajít buď do kurzu vaření, nebo úplně se vaření vzdát.

  4. Cílem není porazit druhého, ale společnými silami vyřešit nastalý problém – možná největší zádrhel. Najít společný kompromis, který je únosný pro obě strany. Takové řešení, které zabrání dalšímu opakování kritické situace. Představte si scénář. Muž říká ženě: „Když přijdu z práce, hned na mě ječíš!“ Žena: „Ty když přijdeš z práce, tak si pustíš telku a ani mě pomalu nepozdravíš.“ M: „Dobře, když příjdu z práce, dám ti pusu a potom co si odpočinu, tak si popovídáme.“ Ž: „Dobře, až přijdeš z práce, nechám tě volně dýchat, udělám ti něco dobrého a až se budeš cítit odpočatý, tak si popovídáme.“ Krásné zvládnutí celého konfliktu. Obě strany si vyjasnily, co jim vadí, co potřebují a vyšly si vstříc.

  5. Hádka má dodržovat pravidla čestné hry – zřejmě nejčastější chybou v hádkách je vynášení staré špíny. To ovšem není řešením, jen další granát, který svému partnerovi vkládáte do kalhot. Protějšek zákonitě sáhne po ještě starším argumentu a pokud možno po dvou. Zkušenost říká, že minulost by měla být v hádkách zapomenuta a v zájmu fair play, by vůbec neměla být použita. Součástí tohoto pravidla by měla být i snaha vyhýbat se osobním a jinak ponižujícím narážkám na druhého.

Zábava začíná

Stanislav Kratochvíl dále mluví o etapách hádky. Cestě, po které by se měla konstruktivní hádka ubírat. První etapu označuje jako úvodní – „Oznam, že se chceš hádat.“ Mnozí po delší době v partnerském vztahu již poznají, kdy má druhý v očích takové ty podivné plamínky. Jiní si uvědomí, že hádka začala až ve chvíli, kdy k nim letí první talíře, nože nebo tiskárny. Existuje i mizivé procento lidí, kteří si vůbec nevšimnou, že hádka začala. Ti se dále dělí na ty, co si nevšimli, že hádka probíhá a ty, co zaspali celou hádku. Právě pro všechny tyto typy je dobré předem upozornit, že čas hádky se blíží.

Druhou etapu Kratochvíl nazývá střední částí hádky – tato fáze je určená pro to správné vybouření. Nazývání věcí pravým jménem. Mluvení na rovinu. Kritizování. A poslední fází hádky, by měla být konečná etapa, kdy si člověk sáhne do vlastního svědomí, uvědomí si, co by příště on sám mohl udělat lépe. Na závěr se doporučuje nalézt na druhém něco pozitivního.

A co když druhý nechce?

Ale co ve chvíli, kdy se partner hádat nechce, či hůře, nechce si ani nic vyslechnout, případně změnit svůj oblíbený způsob života? Nabízí dvě možnosti. Buď je onen problém jen nepatrnou jizvičkou na jinak krásném vztahu a pak to snad lze i skousnout.  Pokud problém dosahuje kritických rozměrů, je třeba nasadit všechny možné prostředky. Od osobních snah, odborných poraden a psychologů, až po poslední řešení…

Starší články autora na: skoropsycho.bloger.cz

Text: Pavel Brožek

Foto: StudentPoint

Podobné články