Časem poznáš pravé hodnoty?
Těměř všichni, zvláště gayové, se dušují, jak je špatné a povrchní soudit lidi podle vzhledu. Asi je to teď zrovna in. Mám pocit, že to do nás dokonce cpali i v občance na nižším gymplu a podivných kvazipředmětech, které už mám naštěstí za sebou. Obecně v tomto věku mi to „autority“ vysvětlovaly často. Teď již přestaly. Jenže je vystřídali kluci, kteří těmhle kecům uvěřili.
Ano, je hnusné někomu říci „máš málo svalnatou postavu, sbohem“, ale tohle je jen extrémní (byť bohužel častý) případ.
Soudit lidi podle vzhledu je běžné, je to přirozené a dává to smysl. A není to povrchní. Povrchní je, pokud odkopneme každého, kdo nesplňuje módní prototyp dokonalého těla. Povrchní je někoho odmítnout, protože má penis o dva centimetry kratší, než je váš ideál. Ale pokud nás něčí vzhled naprosto irituje, tak je to přeci pochopitelné, ne?
Dokázali byste začít vztah s někým, kdo je podle vás ošklivý? S někým takovým asi nezvládnete strávit půl hodiny jen vzájemným láskyplným koukáním na tvář druhého.
Je pochopitelné, že pro někoho, kdo hledá vážný vztah a dost pochybuje o své kráse, je velmi nepříjemné někoho odkopnout kvůli vzhledu. Jenže pak se lépe znáte, je vám skutečně sympatický, prostě fajn kamarád. Prostě jen to. Je super, že vám zase někdo šeptá, že jste pěknej. Počkat! Co když on si myslí, že je mezi námi něco víc? To opravdu ne, vždyť se mi vůbec nelíbí. Takže ho raději odkopnete teď, když už k vám něco cítí?
Vztah charakteru a vzhledu
Dobrá, tak uvěřme, že láska může vzniknout i přes vzhledovou nekompatibilitu. Člověk už není jen zvíře. Řekněme, že se dokáže nad vzhled povznést. Třeba to je pravda, třeba to tak skutečně jde. Já nejsem ten, který může v téhle věci vynášet dogmatické soudy.
Každý (nejspíš) máme nějaké hodnoty, které u kluka chceme. Ať už to je hlavně veselá povaha, inteligence, přívětivost, milé a hodné chování či něco jiného z těch „ctnostných vlastností, jež jsou důležitější než vzhled“. Jenže i v tomhle jsme vzhledem ovlivněni. Rozdíl je v tom, že si neřeknu „s tímhle klukem si musím něco začít, vypadá fakt dobře“, ale místo toho si povím „s tímhle klukem se musím seznámit, vypadá fakt smart, a navíc mile“. Pořád je to hodnocení podle vzhledu.
Stejně tak z druhé strany. Co potěší víc – když kluk ve vašem náručí šeptá „ty jsi tak strašně hezký“, nebo když „ty jsi tak strašně chytrý“? To druhé zavání snahou dotyčného léčit mé poraněné ego. „Ty máš tak dobrý charakter“ zase vyvolává vzpomínky na všechny okamžiky, kdy jsem se zachoval špatně. Zvláště pak trýznivá vzpomínka na momenty, kdy jsem se zachoval špatně vůči němu, teď skutečně bolí. Kdežto „mám štěstí, že mám tak hezkého kluka“ žádný podobný problém nevyvolá, ale naopak potěší.
Vzhled v běžném životě
A nakonec nutno zmínit i příběhy, kde není téma „kluk potkal kluka“. Například kluk potkal na ulici tři mladíky, a tak raději změnil směr cesty. Dobře udělal, pár minut poté okradli mladou dívku. Tvrdil, že jde zkontrolovat stav elektřiny, ale měl takový úlisný vzhled, raději jsem se vymluvila, že nemám čas, a poslala ho pryč. K němu si nesednu, je celý špinavý a vypadá dost opile. Ta rodinka vypadá sympaticky, těch se zeptám na cestu…
Jasně, vzhled mnohdy klame, ale zrak je náš nejpoužívanější receptor a mnohdy má skutečně pravdu. Musíme zpracovávat mnoho informací o hodně lidech a hodnocení vzhledu je rychlé, jednoduché, byť ne úplně přesné. Generalizování je špatné, ale vyhnout se mu nejde.
A co si vy myslíte o souzení lidí dle vzhledu? Napište nám na Facebook.
Foto: Deviantart.com (vishstudio)
