Skromnou Luisu nahradila v králově náručí uctívačka satana

Snad každý, kdo sledoval filmy o Angelice si musel zapamatovat jméno královské milenky paní de Montespan, která se neváhala zúčastnit černé mše a modlit se k ďáblovi, aby si udržela královu přízeň. Málokdo ale ví, že paní de Montespan měla předchůdkyni, skromnou šlechtičnu Louisu de La Valliére.

Počátky vztahu mezi Louisou a Ludvíkem XIV

Když Ludvík XIV. žádá ve filmu Angeliku, aby ho milovala, odpovídá mu „markýza andělů“, že slečnu de La Valliére postavení královské milenky zničilo. Angelika de Peyrac nikdy neexistovala, Louisa de La Valliére však skutečně žila; narodila se roku 1644 a zemřela v roce 1710, takže od její smrti letos uplyne tři sta let. Nejprve byla jednou z dvorních dam princezny Henrietty Anglické, švagrové francouzského krále Ludvíka XIV. Ludvík se v té době Henriettě dvořil.

Jeho matce Anně Rakouské se ale rodící vztah nezamlouval, protože Ludvík se teprve nedávno oženil se španělskou princeznou Marií Terezií. Ve filmech o Angelice vystupovala králova manželka jako malé, ošklivé, nezajímavé stvoření a taková byla zřejmě i ve skutečnosti. Král se s Henriettou domluvil, že bude předstírat zájem o jednu z jejích dvorních dam, aby svedl matčinu pozornost na nesprávnou stopu.

Vše ale skončilo úplně jinak, z předstíraného citu vznikla láska a král se začal o sedmnáctiletou Louisu de La Vallière vážně zajímat. Louise se také líbil, ale musela bojovat se svým svědomím a katolickou výchovou, které jí zakazovaly vztah se ženatým mužem. Nakonec podlehla a láska ke králi se jí alespoň na určitou dobu stala největší životní hodnotou.

Louisa v postavení královy milenky

Současníci popsali Louisu de La Vallière jako „drobnou fialku“. Jako dívku, která sice nebyla zářivě krásná, ale měla příjemné vystupování. Po úrazu v dětství lehce kulhala, to jí však nebránilo v tom, aby krásně tančila. Údajně nebyla příliš inteligentní, ale zajímala se o soudobou literaturu a drama. Na rozdíl od ostatních proslulých královských milenek se nesnažila využít svého postavení k osobnímu obohacení a krále milovala jako člověka bez ohledu na jeho tituly a bohatství.

Ludvík XIV. jmenoval Louisu po smrti své matky oficiální královskou milenkou. Během jejich vztahu mu porodila čtyři děti; protože se však stále jednalo o děti narozené mimo manželství, musela zůstat diskrétní. Dokonce se prý jednou v den, kdy porodila, zúčastnila královského plesu a strávila na něm celou noc.

Výměna milenek

Když Ludvík XIV. poznal Louisu de La Vallière, byl ještě mladý, poměrně nezkušený král. Později získával ve Francii absolutistickou moc a jeho dvůr se stal nejzářivějším dvorem v celé Evropě. Králi přestala stačit oddaná, nijak zvlášť oslnivá milenka a začal se ohlížet po jiné, která sice nedosahovala Louisiných povahových kvalit, zato byla nápadně krásná a vždy se dokázala dostat do centra pozornosti.

Markýza de Montespan

Markýza de Montespan patřila původně mezi královniny dvorní dámy, a v době, kdy Ludvík udržoval vztah s Louisou de La Vallière, prý prohlásila, že by nikdy nechtěla skončit v takové hanbě. Ovšem v soukromí se snažila, aby v této hanbě skončila pokud možno co nejrychleji. Král přestal mít postupně o Louisu zájem, nechtěl ji však propustit ode dvora. Louisa měla znovu posloužit jako zástěrka pro králův nový vztah, protože, mimo jiné, manžel madam de Montespan dělal králi žárlivé scény. Mezi oblíbené výroky podváděného šlechtice patřil třeba ten, že do svého zámku vstupuje jen velkou branou, jelikož parohy na jeho hlavě jsou příliš vysoké.

Louisa se smířila s pokračujícím pobytem na dvoře, krále stále ještě milovala a bylo pro ni těžké odejít navždy z jeho blízkosti a také chtěla odčinit svoji vinu za vztah se ženatým mužem. Madam de Montespan se jí ze zbývajících dnů ve Versailles snažila udělat peklo. Nechávala se od ní obsluhovat jako od komorné, veřejně se jí posmívala, ponižovala ji před králem. Louisa vše snášela trpělivě, jako trest za spáchané hříchy. Král jí sice za společně strávená léta udělil titul vévodkyně a k tomu příslušná panství, ona je však nikdy nenavštívila.

 

Konec vztahu s Louisou de La Vallière i paní de Montespan

Po rozluce Montespanové s manželem král Louise konečně umožnil odejít od dvora. V den, kdy odcházela, navštívila královnu a poprosila ji za odpuštění. Pak v pouhých třiceti letech odešla do kláštera, kde strávila celý zbytek života. Královna ji v jejím novém domově opakovaně navštívila, Ludvík XIV. nikoliv.

Paní de Montespan si udržela Ludvíkovu přízeň po řadu let, musela se o ni však neustále obávat a smířit se s královými příležitostnými nevěrami. Ve strachu o své postavení nechávala sloužit i proslulé černé mše, při nichž prý kněz zabíjel novorozené děti.

Nakonec ji nahradila žena, již ani v nejmenším nepodezírala. Paní de Maintenon, vychovatelka jejích dětí, kterou král původně nesnášel. Jak Ludvíkovi přibývala léta a přibližoval se své smrti, začal se více zaobírat náboženskou vírou, a se zbožnou paní de Maintenon se dokonce se tajně oženil. Jak je vidět, ačkoliv stárnoucí král značně přibral na váze a nedodržoval ani základní hygienu, jeho titul a bohatství k němu stále přitahovaly pozornost žen.


Foto by Wikipedia

Podobné články