Běžný turista při prohlídce našeho hlavního města očekává, že uvidí ty nejznámější památky, projde se po křivolakých uličkách, dozví se nějaké ty historické zajímavosti a s plnou paměťovou kartou svého digitálního fotoaparátu odjede šťastný domů. Na Prahu bude vzpomínat v dobrém a možná se sem ještě někdy vrátí.
Praha má ale dvě tváře. Tu druhou běžný návštěvník či obyvatel Prahy nevidí, nevnímá. A pokud ano, tak jen periferním zrakem, například u hlavního nádraží, kde se střetává svět bezdomovců, narkomanů a prostitutů. Ostatně právě tady jsem se sešel se svým průvodcem po noční Praze.
Můj průvodce se jmenoval Karim
Rád bych vám Karima přiblížil. Je mu kolem čtyřiceti. První, co mě na něm upoutalo, byly jeho ruce. Není totiž moc mužů, kteří si malují nehty. Na zápěstí se mu leskly několikery náramky a každý jeho prst zdobil alespoň jeden prsten. Když jsme se pozdravili, všiml jsem si jeho tmavých očních stínů, umělých řas a dlouhé oční linky ve stylu královny Nefertiti. Na tváři měl husté strniště, které tvořilo s tím vším netradiční kontrast.
Prohlídky se účastnilo společně se mnou ještě dalších patnáct lidí. Když dorazil poslední z nich, prohlídka města začala. Prvním bodem na programu byla oblast kolem hlavního nádraží. Výklad se tak stočil na mužskou prostituci, lépe řečeno na gay prostituci, a na drogy. To, že Fantova kavárna na nádraží dříve nesloužila jen k pití kávy, ale i k namlouvání mladých kluků na sex, jsem věděl. Doufal jsem ale, že tahle doba je už dávno pryč. Prý ještě ne. Sice Fantova kavárna je už dávno passé, okolí nádraží je v téhle oblasti údajně ještě stále rušné. To samé se týká drog. Pokud člověk chce sehnat něco levného a nekvalitního, je tohle místo ideální. Karim ví, o čem mluví. V minulosti se živil jako prostitut, několik let byl závislý na pervitinu.
Mimochodem, víte, kde se dnes pohybuje Katka od Heleny Třeštíkové? Ano, bohužel tady.
Státní opera
Vždycky se mi ta budova líbila. Připadala mi jako ztělesnění důstojnosti. Můj vztah k ní asi už nikdy nezmění. Až ji ale uvidím příště, nebudu obdivovat její architekturu. První, na co si vzpomenu, budou bezdomovci. Za státní operou se totiž nachází teplovodní vedení, které v zimě hřeje, a které tak nabízí relativně teplý prostor pro přespání.
Václavské náměstí
Náměstí, jež bylo svědkem všech významných událostí moderní české historie. Je škoda, že se po tom všem musí dnes svatý Václav s příchodem noci dívat na prodej drog, prostituci a uplácení policistů. I o tomto byla prohlídka. Drogy jsou tu prý kvalitnější oproti hlavnímu nádraží. Prostituty zde vystřídaly prostitutky. Na veřejný pořádek dohlíží policisté, kteří jsou ale ochotni leccos za peníze prominout, hlavně ti, kteří mají na starost horní část náměstí – od muzea po koleje. A takhle bych mohl pokračovat dál, po směru naší prohlídkové trasy.
Karim byl na ulici od šestnácti let. Nechci tu vyprávět jeho životní příběh, na to nemám právo, já jsem si ho neprožil. Jen bych chtěl vyjádřit jistý obdiv nad tím, že člověk, který žil takovou dobu na ulici, vydělával si vlastním tělem a fetoval, byl schopný se vrátit znovu do běžného života. Začít normálně fungovat. O tomto jsem přemýšlel celou dobu prohlídky.
Kromě Karima provází po místech, kam běžný turista nechodí, dalších osm lidí. Společně tvoří pestrou skupinu osob, jejichž životní příběhy by vydaly na román. Na stránce pragulic.cz je možné si jejich služby objednat, procházka je zpoplatněna, polovina jde přímo do kapsy průvodce, čímž mu přilepšíte k živobytí. Je zde možnost zařídit si teambuildingovou akci či si objednat dárkový poukaz.
Prohlídkou jsem byl nadšený. Bylo to něco nového. Jsem rád, že jsem do této odlišné, paralelní Prahy mohl nahlédnout. A zase z ní odejít.
Reálně uvažuji, že dárkovým poukazem obdaruji na Vánoce nějakého příbuzného nebo kamaráda. Myslím, že originalitou mě tak letos nikdo netrumfne.
Jestli se vám článek líbil, napište mi komentář nebo ho sdílejte na Facebooku!
