Filmy ze školních lavic o učitelích a studentstvu

Naše vzájemné vztahy se neobejdou bez špetky boje, ale snad každý z nás má v paměti aspoň jednoho kantora, k němuž dodnes vzhlíží s úctou a respektem.

Panu učiteli s láskou (1967)

Ve středu standardní dějové linky filmu na učitelské téma stojí velice často mladý pedagog plný nadějí a iluzí a banda nevychovaných výrostků, postrach celé školy. Ta mu tyto naivní představy na počátku vezme, aby si později uvědomila, že ten týpek je vlastně strašně super a že měl celou dobu pravdu. Velmi podobně je na tom Sidney Poitier. Místo metody biče a žádného cukru ale zvolí taktiku, kdy své studenty bere jako sobě rovné, nikoli jako podřízené. Díky tomu si ho zamilují. Příběh se láme, když se učitel musí rozhodnout mezi skvělou pracovní nabídkou a svěřenci stojícími před životním mezníkem, který bez něj těžko úspěšně překročí.

Sidney Poitier jako Mark Thackeray a ,,jeho děti“.

Cesta do hlubin študákovy duše (1939)

Klenot všech klenotů, při jehož sledování si lehce zasmutníte nad skutečností, že zatímco dnes se vtipná komedie obvykle neobejde bez vulgarit a sexuálního podtextu, v meziválečné době filmy sršely inteligentním humorem, který neměl daleko ke genialitě. Septimáni vytrvale zlobí dobráckého učitele Matulku, který přes své nemalé znalosti trpí velkou nejistotou a neodvažuje se jít k poslední státnici, a tak ho k ní pod vychytralou záminkou vylákají. Kterak pan profesor perlil v entymologické sbírce, to už ví celý národ.

Do septimy si všichni kantoři chodí pro svou pravidelnou dávku adrenalinu a zkoušku trpělivosti.

Společnost mrtvých básníků (1989)

Ačkoli australskému režisérovi Peterovi Weirovi doslova vzkvétají filmy pod rukama, tak vzhledem k tomu, že se nepředhání s jinými v míře komerční úspěšnosti a poplatnosti aktuálním trendům, celkem brzy upadají do zapomění. Stejně jako nádherný příběh Johna Keatinga ztvárněného Robinem Williamsem, pod jehož křídla se dostává třída vzdorujících puberťáků, kteří se teď mají učit anglické literatuře. Nic moc zábava, pomyslíte si, ale není učitel jako učitel a Keatingovy netradiční studijní metody si mladé bouřliváky podmaní natolik, že se rozhodnou obnovit dávnou Společnost mrtvých básníků. To má ovšem své důsledky.

Tohle je boj, tohle je válka a oběťmi se můžou stát i vaše srdce a duše.

Obecná škola (1991)

Jestliže někteří z vás nad Cestou do hlubin študákovy duše tápali, tady už jistě žádného velkého představování není třeba. Vždyť kdo by neznal legendární hlášku ,,Jmenuji se Igor Hnízdo!” Tento rázný učitel, který vyznává ještě mnohem netradičnější a s desaterem pedagoga se příliš neslučující metody, přichází po ,,odchodu” učitelky, která kapitulovala ještě dávno před svou procházkou v polích. Obecná škola má své čestné místo v kategorii děl, u kterých se vždy ráda sejde celá rodina a i přes padesáté šesté zhlédnutí se stále směje.

Scéna, která vstoupila do dějin československé kinematografie.

Píseň za chudého chlapce (2003)

A sondu do školního prostředí ukončíme něčím ze smutnějšího, bohužel však trpce reálného, soudku. Proč smutnějšího? Komu by se taky líbilo žít v ponurém prostředí irského nápravného zařízení St. Judes, kde jediná slova, co mají váhu, jsou slova rákosky a kde si můžete vybrat učitele buď bezcitného, nebo perverzního. Aidan Quinn jako William Franklin v chlapcích na rozdíl od kněžích vidí i lidské bytosti a chce jim pomoci najít jiný svět za zdmi nenáviděného ústavu. Oni nejdřív nepřekypují důvěrou, ale posléze si vytvoří vzájemné pouto tak silné, že by pro sebe udělali cokoli. Naprosto cokoli.

Brutalita v irských nápravných zařízeních často neznala své meze...

Foto: sheridanwyoming.com, wordpress.com, semanovice.cz, fanpop.com, meteleskublesku.cz, rte.ie

Podobné články

Jak napsat dobrou úvahu?

Mnoho studentů si myslí, že úvaha se řadí mezi ty nejlehčí slohové útvary. Jenže mnohdy se do svýc...