Zásadní filmy světové kinematografie a nejlépe hodnocené podle československé filmové databáze. To je seznam deseti filmů ČSFD, který vám dnes přiblížíme.
Každý máme subjektivní názory a preference a je jasné, že vám následující filmy nemusí být zrovna po chuti, stejně tak můžete s jejich hodnocením souhlasit. Pojďme si je tedy představit,
POZOR! Článek obsahuje spoilery, doporučujeme tedy před přečtením díla shlédnout.
Tip
Sledovat, nebo stáhnout filmy si můžete na různých místech. Ta oblíbená tu ve zkratce uvádíme: Online sledovat můžete zdarma třeba na sledujserialy, kukaj.to nebo lookmovie, ale jestli si je chcete v klidu pouštět i na místech s omezeným přístupem k netu, nebo doma nemáte tak dobré připojení, můžete zkusit třeba webshare.cz nebo fastshare.
Jasně a ideální je k tomu mít doma TV Voyo, Netflix, Skylink nebo Telly. Pak už vás nic nemůže zaskočit.
Vykoupení z věznice Shawshank
Nejlépe hodnoceným filmem na portálu ČSFD je již klasické dílo z roku 1994, na motivy novely legendárního mistra hororu Stephena Kinga. Stephen King ve vás nejenže dokáže vyvolat takovou husí kůži, že si na vašich zádech dělá autodráhu, ale jeho myšlenka o naději, která dává lidem křídla zanechává hřejivý pocit na dlouhou dobu.
Děj filmu začíná ve fiktivní věznici Shawshank v Maine, kam se dostává účetní Andy odsouzený za vraždu ženy a jejího milence. Zde se seznamuje s dalšími vězni, a i když nepochybně zažívá krušné chvíle mezi vězeňskými zdmi, poznává zde také Reeda, ztvárněného Morganem Freemanem. Vytvoří se mezi nimi pouto, které překoná i nelehký osud a dává oběma přátelům šanci na nový život…
Existuje jen málo filmů, které vám nabídnou zajímavý příběh, skvěle natočenou vizuální podívanou, ne kvůli modernitě, ale kvůli autentičnosti vůči vyprávění, úžasné herecké výkony a myšlenku, kterou do smrti nezapomenete. Můžeme o tomto filmu mluvit různými krásnými slovy, pravda je však mnohem prostší. Má prostě v sobě něco, co nikdo nikdy nedokázal napodobit. Masterpiece, který má duši a byl dělaný s láskou. Žádná scéna zde není navíc, vše má svůj důvod a smysl, neexistuje zbytečný záběr či nějaká nudná scéna. Hudební doprovod většinu scén pozvedne na doslova úchvatné a velkolepé záležitosti. Procítěný děj, postupně budovaný a pozvolna směřující k dechberoucímu závěru, který nenechá nikoho na pochybách, že naděje je vlastně tou největší hybnou silou života každého z nás.
Forrest Gump
,,Život je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš.“
Poněkud jednodušší chlapec Forrest se dívá na svět svýma naivníma očima, zároveň je v něm tolik moudrosti a lidskosti, jako u málokoho. Do života je vyzbrojen radami své matky, po boku mu věrně jde kamarádka a životní láska Jenny, stejně tak jako přátelé Bubba nebo Dan Taylor. Forrest možná spoustu věcí nechápe, přesto je dělá s nadšením, citem a láskou. Přes nelehké dětství, školy, válku ve Vietnamu a ztráty blízkých lidí je to stále ten nejsrdečnější muž a hvězda Ameriky.
Tolik humoru, dojemných scén a zároveň životních mouder byste asi nečekali od člověka s IQ 75.
Tom Hanks v jedné ze svých životních rolí. On Forresta nehrál, on se jím stal. V žádném případě nijak nezaostávají ani nadpozemsky krásná Robin Wright a charismatický Gary Sinise.
Krásné retro skladby, spousta výborných vizuálních efektů a opravdu epický příběh jednoho amerického človíčka. Některé scény jsou nezapomenutelné, jako například setkání s prezidentem Kennedym, Johnem Lennonem, lov krevet, nebo válka ve Vietnamu či… každé setkání s Jenny. Za mě jsou zajímavé i odkazy na velké události amerických dějin, jako je třeba Watergate. Opravdu propracované dílo. Dnes už klasika a velký kult.
Zelená Míle
Stephen King, Frank Darabont a věznice, díl druhý. Zelenou míli a Vykoupení z věznice Shawshank však nemůžete srovnávat. Oba filmy jsou totiž dokonalým mistrovským dílem. Skutečně úchvatný film s naprosto jedinečnou atmosférou a intenzitou a čím víc se to blíží ke konci, tím je to silnější a intenzivnější, a to se cení. Strhující výkony Toma Hankse, Davida Morse, Eugena Victora Toomse a jednoho z nejlepších a nejúžasnějších herců, kteří kdy žili… Michaela Clarka Duncana v roli božího zázraku. Pocity z toho filmu jsou i týden poté tak neuvěřitelně silné a intenzivní, že se prostě nedají popsat, to musíte zažít – mohlo to být sice kratší, ale každá minuta toho filmu je tak úžasná, že to vlastně mohlo být i delší.
Je to nezapomenutelné, neskutečně krásné a brutálně dojemné, hlavně poslední půl hodina je neuvěřitelně strhující a asi to nejlepší, co ve filmovém světě vzniklo. John Coffey je jako kafe, ale psaný jinak a tenhle film je jedinečný. Příběh člověka, obdařeného nadpozemskými silami, který se ocitnul ve špatnou dobu na špatném místě a neprávem za to zaplatil. Dechberoucí, místy šokující a ohromně smutné.
Sedm
Vraždy podle sedmi smrtelných hříchů a herecký koncert k tomu. Co víc si přát? Chytrá zápletka a naprosto geniální pointa, která vás přitluče do křesla. O technické stránce nemá cenu mluvit – nic jí nechybí. Herecké výkony jsou naprosto fantastické – Morgan Freeman předvádí strhující výkon, ovšem na to jsme u něho vcelku zvyklí, ale i Brad Pitt dokazuje, že není jenom plakátový hezoun, ale že pod taktovkou zkušeného režiséra je i dobrý herec; fantastický je i Kevin Spacey, kterému uvěříte každé jeho gesto, slovo i pohyb. Síla tohoto snímku ale tkví i v silném a propracovaném scénáři, který se téměř vyvaroval logických chyb, které se velmi často objevují ve filmech obdobného žánru a také ve výborné režii Davida Finchera, který dokáže udržet vaši pozornost po celý více než dvouhodinový film na stejné úrovni.
Přelet nad kukaččím hnízdem
Kdyby nebylo tohoto mistrovského kousku, svět by nejspíš neznal žádného Miloše Formana v takovém měřítku, jak ho známe dnes. Vsadil na jedinou kartu a vyhrál. Vyhrál nejen svůj americký sen, ale i Oscara ve všech hlavních kategoriích, včetně Louis Fletcher coby herečky ve vedlejší roli. Nevýslovný herecký i režijní koncert, založený na výtečné předloze a skvělém scénáři. Těžko říci, komu nejvíce „připsat“ sugestivnost Přeletu, zda hercům, kteří za zdmi světa, co zas tak normální není, strávili několik týdnů, aby nasáli a absorbovali tamější kolorit nebo Miloši Formanovi, jehož citlivá a celkem nenápadná, avšak dokonale zvládnutá režie dodává filmu nádech tichého, podprahového dramatu, které své největší intenzity dosahuje ve scénách skupinové terapie… Nejadekvátnější závěr zřejmě bude, že Přelet nad kukaččím hnízdem je dokonale sladěnou symfonií všech nástrojů, mezi nimiž dominují sólové party Jacka Nicholsona (neuvěřitelně živelného a minimálně zjevem skutečně maniakálního) a Louise Fletcher (jejíž krásná fasáda ukrývá minimalisticky vyjádřený hrůzný vnitřek). Tichý boj těchto dvou elementů – hlučného buřiče McMurphyho a despotické vládkyně sestry Ratchedové dokonale doplňují menší, ale o to úctyhodněji sehrané herecké party chovanců oddělení. Miloš Forman se ve světě „pošuků“ pohybuje s naprostou samozřejmostí, dokumentárním přehledem i bezchybným citem pro vnitřní drama postav. Tenhle obraz individuální svobody a radosti ze života uprostřed světa, který své obyvatele nemilosrdně požírá, strčí i po letech do kapsy vše, co se mu postaví do cesty. Tečka.
Schindlerův seznam
Možná si říkáte, jaký mohou Američani natočit film o hrůzách druhé světové války. No, nepřekonatelný.
Už jen ten nápad točit černobíle bylo skvělým a promyšleným tahem Stevena Spielberga a jeho kameraman toho využil způsobem, jaký se v dnešní kinematografii nevidí. Kamera v kontrastech bílá/černá a polostínech předvádí geniální hru obrazu s kamerou. Pohledy kamery na muže kouřící doutník, sedícího v křesle a polozakrytého stínem by v barevném provedení asi nijak nevyčnívaly, ale v černobílém poddáním jsou nebem pro filmové fajnšmekry. Spielberg také předvádí excelentní výkon a jeho režisérské schopnosti bud získal upsáním se samotnému knížeti pekel nebo se vzdal nostalgie a pohádkovosti a ukázal se být mistrem. Herecké obsazení nemohlo být lepší. Často kritizovaný mentorický a někdy příliš strohý Liam Neeson nám přijde jako dokonalá volba. Ben Kingsley se předvedl jako další dlužník dábla a hraje úžasně. Ralph Fiennes je jako Aman Goeth jeho přesnou replikou. Podoba německého správce a jeho aristokratický vzhled je perfektní a až dokonce je tím špatným, ale jistě ne nejhorším. Herecké kvality této trojce jsou magicky vysoké a všichni se přesně hodí do svých rolí. Casting desetiletí. Po tomhle filmu vám možná potečou z očí slzy jako hrachy. Hlavně závěrečná scéna s hrobem, kam chodili přeživší židi, kteří byli zachránění Oscarem Schindlerem společně s herci, kteří je ztvárnili, patří mezi nejsilnější scény filmu. Možná má až přehnaně citových a dlouhých scén, které by šly zkrátit, ale pravděpodobně by to narušilo tichou a pomalou skladbu filmu. A jako sladká tečka, bravurní hudební soundtrack.
Kmotr
Pravděpodobně nejlepší ztvárnění mafie, jaké kdy bylo zachyceno na filmový pás. Knižní předloha je naprosto fantastická a je kultem literatury již dlouhá léta. Podle nás ji film ještě o chlup překonal, a to zejména díky hereckým výkonům, skvěle napsaným postavám a castingu složeného z elity. Jedno jméno, Marlon Brando. Něco takového už nikdy neuvidíte. Ten se snad mafiánem už narodil. Ostatní obsazení ovšem v žádném případě nezaostává. Někoho by sice mohla odradit dlouhá stopáž, spousta dlouhých dialogů a relativně málo akce, ale to by byla škoda. Akčních scén sice v tomto tříhodinovém eposu moc není, ale rozhodně patří k nejlepším svého druhu, ať už z diváckého či filmařského pohledu. Co je však nejdůležitější, většinu z nich naprosto nečekáte, takže prvotní šok je o to větší. Veškeré technické aspekty filmu jsou perfektní, ať už kamera, střih či výše zmíněné praktické efekty při akčních scénách. Třešničkou na dortu je dnes už ikonický soundtrack. Prostě pokud máte pár hodin volna, tohle je film, který si musíte pustit.
Dvanáct rozhněvaných mužů
Ukázka toho, že ke geniálnímu snímku mnohdy stačí jen jedna místnost, dvanáct mužů, dvanáct průměrných Američanů a jeden obviněný chlapec, jehož osud stojí na názoru poroty. Jediný člověk nehodlá poslat na elektrické křeslo člověka okamžitě po jednom hlasování a rozpoutá tím souboj slov, faktů, důkazů, ovlivňování a moralizování, ve kterém je sice důležité, jestli se mu podaří nebo nepodaří přesvědčit zbylých 11 mužů o nevinně, ale kde je hlavně zajímavé to, jakým způsobem se ke konečnému rozhodnutí v ohnivé diskusi dopracují. Film, který nestojí na ničem jiném, než na geniálním scénáři a jednom dlouhém rozhovoru. Samotný soudní proces zůstává divákovi utajen, což dává filmu ještě napínavější podtón.
Dvanáct rozhněvaných mužů je psychologickým dramatem se sociopolitickým nádechem a cestou do hlubin rozumů průměrných lidí. Za zmínku stojí i Jiří Voskovec v jedné z rolí. Film hodný minimálně jedné přednášky na vysoké škole.
Nedotknutelní
Na začátku byl jeden obyčejný pohovor pro sociálku a na konci jedno velké, a hlavně nefalšované přátelství na celý život. Tolik pozitivní energie, humoru, životní vitality, upřímností a pravd, toho člověk nebývá každý den svědkem. Zámožný kvadruplegik a poeta Phillip a charismatický Driss z pařížského předměstí, který už má v životě leccos za sebou. Těžko byste hledali nesourodější dvojici, avšak tihle dva si sednou neskutečně. Phillipův klid a nadhled se setkává s sarkasmem a praktičností Drisse. Stejně jako by člověk těžko pohledal takhle kvalitní černý humor, vkusně namíchaný s intimními scénami a navíc, jde to prosím pěkně i bez zbytečného sentimentu. A jako bonus, chytlavá hudba, která by roztancovala i vozíčkáře. Nenechte se zmást veskrze humorným podtónem, kterým je skrz naskrz protknut tento film. Jedním dechem dodáváme, že je to také to nejupřímnější věc, co jsme měli možnost (za hodně dlouhou dobu) shlédnout. Tenhle snímek je jako ta nejluxusnější horská dráha. V jednom okamžiku se válíte v křečích smíchy na podlaze, abyste vzápětí naslouchali upřímnému rozhovoru, který psal sám život. Jedním (resp. dvěma slovy), tohle je kouzelný životabudič. Nejen závěr, ale i celá atmosféra filmu je tak příjemně milá a vyvolává ve vás tolik pěkných pocitů, že si film nejvyšší hodnocení zaslouží víc, než jakýkoliv jiný. Francouzi občas umí nejen překvapit, ale i excelentně točit.
Pelíšky
Vrchol Hřebejkovy, ale také české kinematografické tvorby a snahy o vyrovnání se s vlastní problematickou národní minulostí. Už sám symbolický název, metaforicky odkazující k snaze vytěsnit existenciální úzkost a tlak normalizační reality útěkem do bezpečí svých domovů, zmizet před tíživým tlakem režimu a izolovat se od něj v rodinném soukromí, ve svém pelíšku… Achillovou patou a kontroverzním místem filmu je přílišná snaha bagatelizovat nemorální a ve své podstatě zločinné chování některých postav a navodit uměle nostalgický a smířlivý tón filmu, který by jinak pojmenováním bolestných míst národ nutně rozdělil na oběti a viníky. Ideový záměr tvůrcům bezezbytku vyšel, vznikl film krásný ve svém konejšivém ohlédnutí zpět a v oparu nostalgického vzpomínání bylo špatné povětšinou zapomenuto a torzo hříchů odpuštěno. Leč jak pravým jménem pojmenovat charaktery těch několika kontroverzních postav? Nebyl lampasák Šebek (excelující Miroslav Donutil) spíš vlastizrádce a jeden z hlavních strůjců? A ředitel školy Saša (životní role Jaroslava Duška) spíš bezcharakterní a bezpáteřní s režimem kolaborující sviňák? Je jasné, že tvůrci zamýšleli svět obou ústředních rodin (Šebkovi x Krausovi) jakožto kontrapunkt, jejich symbolická dualita je prvoplánově zjevná, ale záměrně byla setřena bipolární ukotvenost této dvojice a v podstatě se nedá určit, kdo z nich je vlastně ona pozitivní část. Jistě, primárně Krausovi, rodina válečného veterána, masarykovce a účastníka nekomunistického odboje, jenže coby neurotický pedant Jiří Kodet ve své roli smazává onen pozitivní podtext. Všichni jsou tu vlastně divní a jediný normální a příběhově fixní bod je postava rebela, budoucího emigranta, tedy skutečné české elity – Eliena, jehož neukotvenost ve společnosti z něho dělá morálně nedefinovaný charakter. Hřebejk divákovi představuje postavy záměrně v komických situacích, a tak se mnohá lidsky odpudivá vlastnost promění v úsměvnou. Většina scén je ovšem mimořádně přesvědčivá a před divákem tak pozvolna krystalizuje cosi z typické české povahy. Očividné zaměření na detail, ona fragmentární dějová drobnokresba (proti níž stojí po formální stránce např. celkový záběr na prostranství před školou, k němuž se film cyklicky vrací) dává tušit, že uměleckým záměrem bylo toto symbolické zobrazení naší každodennosti povýšit na nadčasové dílo vypovídající o identitě národa, dostat se obrazně pod povrch věcí, vyslovit se k zásadnímu údobí našich dějin…
Osobně jsem snad u žádného českého filmu neprolila tolik slz, jako u tohoto, přestože jsem dobu, v které se odehrává nezažila. Kodeta v roli Krause jsem milovala a nenáviděla zároveň a Donutil ve mně na konci filmu vyvolal až ochranitelské pocity. O hereckém umění Bolka Polívky už nemá smysl pochybovat.
Vyrovnat se s těžkým dědictvím doby se Hřebejkově snímku sice nepodařilo, vznikl ale výjimečný a silný film, asi jeden z nejlepších z novodobé éry.
Kromě doporučení těch nejlepších filmů ČSFD jsme pro vás připravili různé žebříčky těch nejlepších filmů různých žánrů. Alfou a omegou je základní článek o těch nejlepších filmech rozdělených dle žánrů a různých filmových témat. Z tohoto hlavního článku si pak pomocí odkazů v článku můžete vybrat kategorii, která vás zaujala. Máme pro vás připravené recenze historických, rodinných, vánočních nebo erotických filmů. Také jsme pro pány připravili tipy na filmy pro chlapy. Pro děti máme přichystaný výběr těch nejlepších filmů pro děti, nejlepší dětské animáky a ty nejlepší pohádky o čertech.
