Cestování patří mezi lidské vymoženosti již odnepaměti. Skutečný boom však nastává až v 19. století. Lidé se na cesty vydávají kvůli výkonu povolání (obchodníci, diplomaté, ale i takoví umělci za inspirací přírodou), ze zdravotních důvodů (lázeňské pobyty), v neposlední řadě je zde impuls vzdělávací a výchovný. Specifickou skupinu však začínají tvořit důvody zájmové. Cesty, již nejsou podnikány s nějakým konkrétním cílem, lidé chtějí poznat a vidět něco nového, potěšit svoje tělo i duši.
Roste počet důvodů a roste i počet jedinců, kteří se na cesty vydávají. Cestování již není jen doménou šlechty, která měla čas i peníze. Tato tendence je patrná již od počátku století a postupně se umocňuje. Rozšíření důvodů k cestování a zvýšení počtu osob, které si jej mohly a chtěly dovolit, bylo zapříčiněno i změnou vztahu k přírodě. Čím více byli lidé ve městě, odříznuti od přírody, tím víc se do ní toužili aspoň ve svém volnu navracet. Proces industrializace je od ní totiž pomalu odděloval.
Rozvoj cestování byl spjat i s lepšími dopravními možnostmi. Na počátku 19. století se využívaly kočáry, poštovní vozy a samozřejmě vlastní nohy, jako tomu bylo dříve. Jak ale čas postupoval, rozvíjela se železniční doprava a v 2. polovině století došlo k vybudování poměrně husté železniční sítě. Tratě vedly do horských oblastí či vzdálených míst, kde se začaly budovat horské chaty a ubytovny. Ve 20. století k tomu přistupuje rozvoj hromadné dopravy, který cestování ještě více usnadňuje.
Dalším důvodem je zpřístupnění turisticky atraktivních míst i pro osoby, které nebyly tak tělesně zdatné – pro děti i ženy. Byly budovány turistické cesty, zpočátku ojediněle, později systematicky, a další rozvoj turistiky si vynutil i jejich značení. Byly vydávány turistické mapy a nejrůznější příručky, které cestování usnadňovaly. Vznikaly organizace a hnutí, které organizovaly pěší výlety a další formy pobytu v přírodě. První českou organizací podporující tělesný pohyb, byl Sokol, jehož stanovy uváděly i pořádání výletů. Miroslav Tyrš propagoval soustavný a vytrvalý pochod a vyzdvihoval i kulturní a poznávací obsah společných výletů. Osobně také napomohl založení samostatné turistické organizace. Klub českých turistů začal fungovat roku 1888. Mezi hlavní náplně klubu patřila výstavba turistických cest, rozhleden, značení tras, tvorba map a dalších zařízení pro turisty.
Krácení pracovní doby a relativní nárůst mezd vytvořily materiální předpoklady pro růst počtu cestujících ze středních a poté i nižších sociálních vrstev. Klub českých turistů se zasloužil o výstavbu a udržování turistických tras a objektů. To vytvořilo předpoklad pro masový růst turistiky ve 20. století.
Cestování však nebylo snadné jako dnes. Cesty byly nevalné kvality, lidé nebyli zvyklí na fyzickou námahu a nevlídné počasí bylo pro jejich vybavení a oblečení zcela nevhodné. Dámy chodily v krinolínách, pánové ve fracích. Objevovaly se pokusy o sportovní oblečení, to však stále zůstávalo nepohodlné a nepraktické. Přesto si však lidé vycházek a výletů do přírody užívali čím dál více.
Dovedete si představit obtížnost cestování v 19. století? Vážíte si možností, které nám dnešní doba umožňuje? Podělte se s námi o vaše názory na Facebooku!
Foto: Wikipedia.org: Sněžka, Ještěd, koněspřežka, Jan Vilímek, Kct.cz: turistická výstroj
