Studenti i babičky a dědečkové. Všichni milují sex

Představit si sex svých rodičů je pro mnohé z nás nepříjemná záležitost. Milostný života našich prarodičů je však vyslovené tabu. Sex mezi lidmi, kteří už nějakou dobu pobírají starobní důchod, je ale běžnější, než jsme si ochotni přiznat. Proč máme jsme vůči milostnému životu našich prarodičům tak netolerantní?

Starší žena jede vlakem, nervózně zvoní u dveří, otevře jí spoře oděný muž. Nesměle ji zve dál, zkouší si spravené kalhoty, které mu přinesla. Ona po něm pokukuje, usmívá se. Dlouze se na sebe dívají, on ji pohladí, políbí. Milují se. Takhle nějak začíná film „Wolke 9“ (Sedmé nebe) německého režiséra Andrease Dresena, který do našich kin dorazil v říjnu 2008 po ocenění na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes.

I tentokráte vynikající Dresen vypraví drama o mezilidských vztazích obyčejných lidí v bývalém východním Německu. Ovšem tak trochu jinak. Na první pohled se zápletka filmu jeví jako banální milostný trojúhelník: starší žena se zamiluje do svého zákazníka, manžela opouští, ten se rozhodne pro sebevraždu. Film šokuje ale v něčem jiném: velice citlivě zachycuje i sexuální život hlavních hrdinů – seniorů starších 65 let.

Vliv ageismu

Film Sedmé nebe je pro mnoho lidí příležitostí zamyslet se nad předsudky o sexuálním životě ve stáří, otevírá téma, v západní společnosti, a taktéž u nás, stále tabuizované.

O faktu, že se jedná o tabuizované téma, svědčí i nedostatek odborné gerontologické literatury u nás. Sexuální stránce jedince ve stáří dává patřičný prostor ve své knize „Cesta životem“ pouze profesor Říčan. Otevřeně zde hovoří o „ageismu“ – studené občanské válce proti starým. Za tímto diskriminačním postojem stojí silné přesvědčení o nízké hodnotě stáří, podceňování, někdy až odpor ke starým lidem. V médiích bývají senioři zobrazováni jako nepoužitelní, zaostalí a bezmocní. Nejčastěji jako zákazníci hypermarketů v období slev nebo jako chudáci, kteří naletěli vychytralým zlodějům.

Sexualitu seniorů za něco nemravného považují ale také členové rodin, lékaři a dokonce i někteří nezkušení psychoterapeuti a pečovatelé v domovech, o čemž svědčí nedostatek soukromí a striktní pravidla v těchto zařízeních. Sexuální potřeba u našich prarodičů je stále považována za něco nemravného, za co by se měli stydět, od čeho by se měli odprostit v zájmu „slušnosti“. Těžko si asi představíme naší babičku a dědečka místo u televize nebo na zahrádce v posteli při milostných hrátkách.

Výzkumy sexuality seniorů

Proti asexualitě našich prarodičů stojí i celá řada provedených výzkumů, které potvrzují pravý opak. Studie Brettschneidera a McCoye z roku 1998 i nedávný průzkum sexuality seniorů uveřejněný deníkem The New England Journal of Medicine v USA potvrzují, že drtivá většina lidí vyššího věku má za to, že sexualita je alespoň do jisté míry důležitou součástí života. Jen 13% mužů a 35% žen mezi 57 až 65 lety uvedlo, že sex pro ně není nijak důležitý! Výzkum z roku 1988 odhaluje ještě zajímavější fakta. Většina seniorů nad 80 let zmiňovala sexuálně aktivní život, zahrnující mazlení (82% mužů a 64% žen), masturbaci (72% mužů a 40% žen). O pohlavním styku mluvilo 63% mužů a 30% žen!

Mýty vs. realita

Z odhalených výzkumů vidíme, že stáří nerovná se konec sexuálního života a můžeme vyvrátit první mýtus: „Sex je jen pro mladé, sexuální touha a fyzická schopnost se snižuje s věkem.“ Pravdou sice je, že jak člověk stárne, četnost sexuálních aktivit klesá, ale intenzita sexuálního zájmu a schopností zůstávají bez změn!

Další takový problematický mýtus se týká kontextu sociálních služeb a ústavní péče. „Při vstupu do domova by senior neměl pokračovat v sexuálních aktivitách.“ Je smutné, že tento mýtus vychází právě z kontextu pomáhajících profesí. Všichni pečovatelé by měli podrobit kritice své postoje k sexuálním otázkám u jejich klientů. Pokud považují sexualitu u starých za špatnou a nedůležitou, nemohou těmto lidem pomáhat rozvíjet kladný postoj k životu. Měli bychom si uvědomit, že sexuální život ve stáří má jiný význam než v mládí. Nejde ani tolik o to, vybít svoje nahromaděné sexuální napětí, ale o to, ujistit se o své vlastní hodnotě, udržet si sebevědomí a úctu. Nehledě na to, že sexuální aktivita tlumí úzkost a pozvedá špatnou náladu.

Kult mládí?

Známá socioložka Jiřina Šiklová si myslí, že největší předsudky vůči starému tělu mají sami staří lidé. Pokud společnost orientovaná na výkon stále více vyzvedá kult mládí a fyzické krásy jako hlavní měřítko úspěšného společenského a intimního života, nemůžeme se negativnímu vnímání vlastního těla u lidí v letech divit. A pokud budeme sexualitu stále vnímat jako něco, co patří pouze krásným a mladým lidem, senioři svůj ostych a pohled na vlastní tělo a sexualitu jen těžko přehodnotí.

 

Autorka textu: Pavla Nováková


Foto by Michal Plíva, StudentPoint

Podobné články