Inscenace Edmonda Rostanda popisuje nejen příběh nešťastné lásky, ale poutavě líčí i historické události z Paříže 17. století. Po francouzských ulicích se prochází kavalíři s kordy u pasu a líbezné dámy v krásných šatech se širokými suknicemi až na zem. Vytříbené vystupování na úrovni je samozřejmostí, alespoň ve vyšší společnosti. Z těchto kruhů pochází nádherná Roxana, která si získá srdce každého muže. Stačí jeden pohled na její tvář a muži zůstávají s úžasem stát. Kdekdo se jí dvoří, ona však zahoří láskou k půvabnému kadetovi Kristiánovi. Je u pluku nový a její city opětuje. Ten, kdo ji ovšem miluje nade vše, kdo je hoden jejího srdce nejvíce, odhalí svou tvář až těsně před smrtí.
Jen já si smím utahovat ze svého nosu, neb je to můj nedostatek i skvost
Gaskoňský šermíř Cyrano je hrdý, moudrý muž, který je širokodaleko obdivován pro svou statečnost a odhodlání v soubojích. Má však jeden nedostatek, který jen tak neschová. Jeho velký nos ho trápí natolik, že se ani nepokouší dvořit ženě, do které je beznadějně zamilován. Tou vyvolenou je jeho sestřenice Roxana, tolik obdivována pro svou krásu. Nic netušíc stále prosí Cyrana, aby se jí postaral o mladého Kristiána. Cyrano své lásce vyhoví. Hluboký cit však dává najevo. Předává Roxaně milostná psaní, která jsou obdařena Kristiánovým podpisem. Roxana Kristiána začíná milovat pro jeho verše, pro lásku, kteroudo nich vkládá a chce se s ním setkat osobně.
Krásná tvář, však duch prostý
Kristián má sice líbeznou tvář, ale nebyl obdařen důvtipem, kterým Cyrano vyniká. Spojí proto své síly a společně se snaží získat srdce Roxany. Nejznámější scéna se odehrává pod balkónem Roxany. Kristián promlouvá hlasem Cyrana, který stojí opodál v křoví. Díky jeho vyznání se stává Kristián manželem Roxany. Brzy poté však táhnou do války, kde Kristián umírá v boji. Roxana se uchyluje do kostela, kde se o ni starají jeptišky. Již dávno nemiluje fyzickou krásu Kristiána, ale hlavně projevy lásky, které jí posílal Cyrano Kristiánovým jménem. Cyrano navštěvuje Roxanu pravidelně a baví ji historkami ze dvora. Jednoho dne se však zpozdí. Dorazí do kostela se smrtelným zraněním. Na sklonku života stále popírá, že by psal ony verše. Roxana ho však odhalí, když řádky, které měl psát Kristián, on přednáší bez pohlédnutí do dopisu. Je pozdě, Cyrano zemře jako příliš hrdý muž, který celý život doufal v opětovanou lásku.
Divadelní hra, které nestačí jen jevištní scéna
Příběh plný hrdosti a lásky, který rozhodně nezestárnul, uvedlo Divadlo Bolka Polívky ve spolupráci s pražským souborem Kašpar. Během představení se herci pohybují po celém divadle – usedají mezi diváky, hovoří z lóže, neustále pobíhají mezi hledištěm a jevištní scénou. Hra je dynamická a i přes své nezvykle dlouhé trvání baví diváka od začátku až do konce. Dějová linie se často mění z komediální do tragikomické a končí velmi dojemně. Herecké obsazení je geniální. V hlavní roli se představil excelující Martin Hoffman. Působivé monology ve verších, které nebraly konce, jeho um v boji i dokonalé ztvárnění zamilovaného a rázem zhrzeného muže, neměly chybu. Role Roxany perfektně sedla Jitce Čvančarové. Její opravdové slzy na konci příběhu dojaly nejednoho návštěvníka v hledišti. Další herci nebyli svými výkony upozaděni. Brněnské ztvárnění Cyrana z Bergeracu bylo opravdu silným zážitkem, které vyvolalo emoce ze strany herců i diváků. Příběh ukázal, že pro lásku se umírá, jde se do války, ale i žije!
„Svůj širák odhazuji v dáli a s grácií… Jak známo, velký nos velkého ducha značí…“
Hodnocení: 100 %
Foto: Divadlo Bolka Polívky
